Už odmalička si i díky legendárnímu časopisu ABC rád slepoval věci z papíru a ze dřeva. Později v tom Martin Straka ze Želechovic nad Dřevnicí pokračoval také se svými dětmi.
„Před časem jsme si proto s rodinou řekli, že by nebylo špatné zkusit s našimi pokusy a výrobky uspět na trhu,“ přiblížil.
Prostřednictvím e-shopu nyní nabízí lidem pod značkou Engelsberk slepovací stavebnice hradů ze dřeva. Jednotlivé dílky ve tvaru kostiček od subdodavatele v rodinné firmě čistí, brousí a dále upravují.
„Žijeme na pasekách, v podstatě na samotě. Tradice drobné dřevovýroby tady vždycky byla. Domácí manufakturou na ni trošku navazujeme. Ohlasy jsou příznivé, hrady se všem líbí, ale prodeje zatím nejsou nijak závratné,“ připustil Straka.
Před nedávnem byly jeho stavebnice k vidění na výstavě ve Zlíně, další prezentaci chystá v nejbližších dnech na Novoměstské radnici v Praze. „Doufám, že by se díky tomu naše výrobky mohly dostat do povědomí veřejnosti,“ podotkl.
Za vším hledej Baťu
Firem, které se výrobou dřevěných stavebnic ve Zlínském kraji zabývají, je přitom hned několik. Přestože neexistují žádné přesné statistiky, v žádném z regionů České republiky byste jich patrně nenašli více.
„Dřevozpracující průmysl byl na Zlínsku vždycky silný. Rozvoji takto zaměřených společností nahrává i fakt, že místní podnikatelé jsou často vychováni v souladu s Baťovskými principy,“ přiblížil Miloš Rathouský ze Svazu průmyslu a dopravy České republiky.
Vůbec nejsilnější pozici na trhu má společnost Walachia sídlící ve Fryštáku. Vyrábí stavebnice z masivního bukového dřeva a slepovací stavebnice ze smrkového dřeva. V roce 1991 začínala firma s pěti modely, dnes jich nabízí celkem 45.
Děti si z nich mohou postavit roubený domek, větrný mlýn, hasičskou zbrojnici, zvonici nebo třeba kostel.
„Při návrzích často vycházíme z reálných staveb. Inspirovali jsme se například ve Valašském muzeu v přírodě,“ vyzdvihla jednatelka společnosti Petra Hrůzová.
Zboží nabízí Walachia prostřednictvím internetu, prodává se také v menších kamenných obchodech. Zhruba 70 procent produkce míří do zahraničí. Kromě zemí Evropské unie distribuuje firma stavebnice do USA, Ruska, Turecka, ale také Jižní Koreje či Saudské Arábie.
Podstatnou část zahraničních zákazníků získává společnost díky veletrhům a výstavám. „Český trh je naopak kvůli supermarketům specifický. U nás exkluzivně spolupracujeme jen s jedním velkoobchodem,“ nastínila Hrůzová.
Žádný plast, jen dřevo
Mezi velké výrobce se řadí také firma Stavebnice Pony. Od loňska sídlí ve Vidči, kam se přestěhovala z Mirošovic u Prahy.
Záleží i na setinách milimetruPod krytým přístěnkem a ve dvou sousedních plechových sušárnách schne na hromadách bukové dřevo. Právě to tvoří základní materiál pro stavebnice Pony, které ve valašské Vidči vyrábějí. „Důležité je dřevo vysušit na osm až devět procent, což trvá asi tři týdny. Následně je skladujeme při konstantní teplotě, aby jednotlivé díly neměnily rozměry,“ popisuje jednatel společnosti Stavebnice Pony Jan Halamíček. Ze sušáren putuje připravené dřevo do dílny plné různě velkých strojů. Obsluhuje je zhruba dvacítka zaměstnanců. Ti dřevěné pláty nejdříve s pomocí zkracovačky nařežou na obdélníkové přířezy, ze kterých pak pily postupně vytvoří potřebné hranoly. Takzvaná čtyřstranka poté díly zaoblí. „Stroje nevyrábí díly sériově, ale každý kus zvlášť. Z 80 procent vše stojí na manuální práci,“ vysvětluje ve všudypřítomném hluku mistr výroby Oldřich Drda. Na stolárně vznikají také spojovací kolíčky a dřevěná kolečka, která jsou nedílnou součástí stavebnic. Lepí je k sobě lis, poté se ještě hoblují. Pak se polotovary přesouvají do soustružny, které dominuje speciální vrtací stroj vyrobený na míru. Vrtáky v dílech vytvářejí díry o průměru 16 a 8 milimetrů. „Stroj jich vyvrtá patnáct najednou. Aby byly díry čisté, vrtáme hranolky z obou stran, souběžně proti sobě. Většina chlapů na soustružně jsou kovoobráběči. Jsou zvyklí si vše naměřit na setiny milimetru. Přesnost je potřeba,“ objasňuje Halamíček. Bruska pak jednotlivé součástky vyhladí a dá jim přesné rozměry. Po vyvrtání bočních děr pak míří dřevěné díly do Zubří, kde má společnost svou lakovnu. „Dřevo napouštíme lakem, který zajede do všech pórů a utěsní je. Díly jsou díky tomu příjemné na dotek, mají i barevnou stálost,“ říká Halamíček. Po finální úpravě brusnou vatou a expediční kontrole zbývá už jen dřevěné díly stavebnice zabalit do krabic. „Než se dostaneme k finálnímu výrobku, musíme udělat minimálně 15 operací,“ vypočítal Drda. Stavebnici, kterou někteří překřtili na dřevěný Merkur, vymyslel na přelomu 80. a 90. let akademický malíř Jaroslav Chadima. Děti i dospělí si z ní mohou poskládat traktor, koloběžku, jeřáb a desítky dalších věcí, které jsou navíc plně funkční. |
„Už dříve se ale na Valašsku pro společnost vyráběla kolečka a kulaté díly,“ poukázal jednatel Jan Halamíček.
Před Vánocemi vyrobí firma kolem 200 rozměrných stavebnic měsíčně. Ojedinělé jsou tím, že si z nich děti postaví koloběžku, tříkolku, jeřáb nebo lokomotivu, se kterými si pak mohou zajezdit. Vše z bukového dřeva.
„Jde o materiál, který je pevný, příjemný a moderní, proto k němu tíhneme. Na Valašsku ho je navíc dostatek. Nedokážu si představit, že bychom vyráběli třeba z plastu,“ konstatoval Halamíček.
To se ale samozřejmě promítá do ceny stavebnic. „Lidé ji proto potřebují vidět v reálu. Jezdíme na výstavy, kde máme hrací dílničky, aby si děti stavebnici vyzkoušely. Stejnou možnost mají i v hračkářstvích, do kterých dodáváme,“ sdělil Halamíček.
Stěžejní je pro společnost tuzemský trh. Letos ale získala kontrakty v Dánsku, Norsku, Německu, Rakousku, ale i Japonsku. Na export tak z Vidče aktuálně míří zhruba pětina výrobků.
Stavebnice ze Slovácka do tisíců školek
Podobně jako Martin Straka, také rodinná firma Romana a Evy Komárkových ze Starého Města sází při výrobě dřevěných hraček a stavebnic na domácí ruční práci.
„Máme tři vnoučata, na kterých všechny hračky zkoušíme,“ usmála se Komárková.
Druhů stavebnic, které podnik nabízí, je více. Jsou z masivních bukových dílů, ale také z lehkých dutých kusů v podobě cihel, kostek a střech.
„Děti z nich mohou stavět věci vyšší, než jsou samy. Domečky, mosty, garáže, složí si z nich celé městečko,“ řekla Komárková.
Aby rodina u zákazníků uspěla, musí sázet na kvalitu. „Zatímco plasty se rozbijí a každý je vyhodí, dřevěné stavebnice vydrží po generace. Proto také neustále pracujeme na novinkách. Já hračku vymyslím, manžel ji vyrobí, tchyně ji kompletuje a barví, také dcera se na výrobě podílí,“ doplnila Komárková.
Většina produkce míří ze Slovácka do školek po celé České republice. Od Komárkových si jejich výrobky koupilo na tři tisíce z nich.
