Dřevěné obrázkové kostky se u nás začaly vyrábět v roce 1952. Po revoluci národní podnik Tofa převzali noví majitelé, ale v polovině 90. let skončil v likvidaci. Závod ve Staré Pace tehdy koupil Petr Žalský. „Tátovi přišlo líto, že by měla výroba skončit, tak se rozhodl závod odkoupit. Byl bankovním úředníkem, s výrobou neměl žádné zkušenosti, ale měl k tomu podniku vztah. Pracovala tam babička a navíc jsme bydleli 100 metrů od fabriky,“ vysvětluje Jiří Žalský, současný majitel společnosti Topa Toys.
To byl tehdy pro vašeho otce asi velký krok do neznáma.
Byl to krok, který vyžadoval velké odhodlání, teď to oceňuji. Ve čtyřiceti letech se rozhodl, že úplně změní kariéru, že se stane podnikatelem. Půjčil si na to 7 milionů korun za velký úrok, zastavil veškerý majetek a pořídil si provozovnu včetně strojů, zhruba 25 zaměstnanců a seznam několika kontaktů na odběratele, se kterými mohl pokračovat ve spolupráci. Já byl čerstvě po gymnáziu, tak jsem mu začal pomáhat.
Pak jste ale na čas rodinou firmu opustil.
Chtěl jsem vyzkoušel ještě něco jiného. Vystudoval jsem vyšší odbornou školu právní v Liberci a začal se věnovat vlastnímu podnikání. Tátovi firma pár let celkem prosperovala. V době ekonomické krize ho ale začala drtit konkurence z Číny, zakázek ubývalo a on dokonce začal uvažovat, že firmu zavře.
Pak přišlo neštěstí.
Táta onemocněl a zemřel. Bylo to před čtyřmi lety. A my se s bratrem museli během pár dní rozhodnout, zda zkusíme firmu znovu postavit na nohy, nebo ji zrušíme. Bratr pracuje ve stavebnictví v Praze a nechal rozhodnutí na mně. A já si řekl, že to ještě zkusíme.
V jaké kondici firma byla, když jste jí převzali?
Ve špatné. Měla 7 zaměstnanců, vyráběla 25 tisíc stavebnic, většina z nich byla na objednávku, tedy na trh šla pod cizí značkou. Navíc 80 procent výrobků se vyváželo do zahraničí a 20 procent zůstávalo v Česku. Chtělo to radikální změnu.
Na co jste vsadili?
Hodně na výrobu pod vlastní značkou, která nyní tvoří už 40 procent a míří na český trh. Vrátili jsme se k původním motivům starých pohádek. A vsadili jsme též na obrázky českých ilustrátorů, jejichž kresby se objevují v různých dětských knihách. Nedávno jsme některé kostky doplnili o malé knihy s pohádkou. Odmítli jsme dělat motivy z amerických animovaných filmů, kterých je na trhu plno a které navíc vyrábíme pro naše obchodní partnery.
Jak to jde?
První rok a půl byl hodně náročný, dotovali jsme firmu z ušetřených peněz. Nejtěžší bylo najít nové zákazníky. Začal jsem obcházet velkoobchody s hračkami a naše výrobky jim prezentoval. Právě osvěta, proč je dobré koupit si kvalitní český výrobek a ne ten čínský, nám pomohla. Teď dodáváme do všech největších českých hračkářství a zájem stále stoupá. Každý rok navyšujeme výrobu. Letos máme plán vyrobit 130 tisíc kusů stavebnic.
Čím jste odběratele přesvědčil?
Kvalitou našich kostek. Jsou ze smrkového dřeva, nejde o nějakou drť nebo slisované piliny či dokonce umělou hmotu. Vyrábíme si je sami. Máme pilu a truhlárnu, takže zpracováváme přímo kulatinu. Obrázky lepíme kožním klihem, aby to bylo nezávadné a aby se obrázky neslouply.
Daří se vám.
Nahrává nám to, že se lidé postupně začínají vracet k tradičním českým výrobkům. A také vysoká cena dolaru, kvůli které se řada firem vrací z Číny a poohlíží se, kde by mohly v Evropě levně vyrábět. A tak začínají slyšet na naše nabídky.
Část kostek jde na trh pod vaší značkou Topa Toys. A další pod cizí?
Přesně tak. Obchodníci si u nás objednají dřevěné kostky i motiv a my jim dodáme hotový výrobek. Oni je pak prodávají dál koncovým zákazníkům nebo je dávají jako dárky obchodním partnerům. Takové zakázky představují zatím 60 procent výroby.
Kolik už máte zaměstnanců?
Teď jsme na 15 zaměstnancích. Ale přiznám se, že najít nové lidi je stále obtížnější. Když nabídneme volné místo, hlásí se se stále méně uchazečů. Vím, že platy u nás nejsou vysoké, stejně jako v celém regionu, snažím se to kompenzovat alespoň pohodovou atmosférou malé rodinné firmy.
Jakou formu reklamy jste zvolili?
Máme webové stránky, stránky na sociálních sítích a inzerujeme v katalozích velkoobchodů s hračkami. Ale nejvíc u nás zabírá právě přímý kontakt s odběrateli.
Uvažovali jste o vlastním obchodu?
To ne, na to máme příliš malý sortiment. Ale když k nám do firmy někdo přijede, tak mu kostky samozřejmě rádi prodáme.
A co dál? Jaké máte plány?
V současnosti nám tisk obrázků zajišťuje externí společnost, ale uvažujeme o tom, že si pořídíme vlastní tiskárnu, abychom mohli dělat i menší série a vyšli tak vstříc více zákazníkům. Také zvažuji větší osvětu s odborníky, proč je dobré, aby si malé děti hrály s dřevěnými kostkami, že rozvíjejí představivost, kreativitu a koordinaci. Chtěli bychom také více proniknout do zahraničí a obnovit vývoz. A samozřejmě budeme doufat, že se nebude nic měnit, že dolar neklesne a že prodeje budou stoupat, tak jako doposud.
