Bylinková farma z Vlachovic vyrábí pro lidi odkázané na přísnou dietu

  • 0
Původně chtěli jen zachránit stoletou sušírnu ovoce, kterou majitelé plánovali zbourat. Dnes, o osm let později, řídí manželé Fryzelkovi z Vlachovic prosperující bylinnou farmu Květomluva, která dává práci šesti stálým zaměstnancům i několika brigádníkům. A jíž patří hrdé ocenění Ekofarma roku 2023.

Ocenění uděluje Svaz ekologických zemědělců Pro-Bio.

„Sušírnu jsme rozebrali a přestěhovali sem k nám s tím, že budeme sušit ovoce pro rodinu a kamarády. Stálo nás to mnohem víc energie, než jsme si mysleli,“ směje se Radek Fryzelka a sklání hlavu, aby prošel dveřmi nízké roubené stavby. Uvnitř to intenzivně voní mátou. Až bude suchá, musí ji odrhnout, využijí z ní listy i stonky.

„Dva roky jsme měli ze sušírny jakýsi přivýdělek a zároveň jsme sbírali bylinky, které rostou kolem.“ Jenomže k uživení to nebylo, proto postupně vysadili první záhony bylin a zeleniny.

Farma stojí na kopci kousek nad centrem Vlachovic. Jižní stráň za budovou, ve které je další sušárna, obchůdek a výrobna, je pokrytá záhony nejrůznějších bylin. Od měsíčku lékařského přes jitrocel, diviznu, mátu, meduňku až po citronovou trávu nebo libeček. Fryzelkovi pěstují na 40 druhů bylin nejen přímo na farmě, ale i na jiných místech v obci. Celkem hospodaří na 1,6 hektaru půdy.

„Bylinky mě vždycky zajímaly, a když jsem dokončila školu, jeli jsme na zkušenou do Norska. Že jsme se tam ocitli na bylinné a zeleninové farmě, byla vlastně náhoda,“ vzpomíná Zuzana Fryzelková. Odvezli si odtud zkušenosti, stejně však začínali od nuly. Museli zkoušet, jakým rostlinám se může na nepříliš úrodné půdě jižního Valašska dařit.

Českoamerický pár pěstuje v Prokopském údolí zeleninu pro rodiny ze sídlišť

Bylinky sušili v roubené sušírně a vyráběli z nich koupelové směsi a bylinné čaje. Odbyt si zajistili spoluprací s hotely a wellness provozy. Pak přidali masážní oleje i ochucené oleje vhodné k vaření, byliny míchají do medu či kávy, včetně čekankové.

A dostali se až k vývoji potravin, které odpovídají takzvanému autoimunitnímu protokolu (AIP). To znamená, že jsou vhodné pro lidi s autoimunitním onemocněním, odkázané na velmi přísnou dietu. Bez lepku, laktózy, ořechů, luštěnin nebo třeba lilkové zeleniny.

„Pokud vím, jsme jediní v republice, kdo takové potraviny dělá. Trvalo dva a půl roku, než jsme dospěli k nějakému výsledku,“ říká Fryzelka. Vypráví o spolupráci s lékaři, AIP poradci i šéfkuchaři. Zkonstruovat museli také stroj na lisování těsta, vyrobeného převážně z kořenů rostlin, které není možné klasicky vyválet.

AIP potraviny pomáhají nemocným

Dobře rozjetou činnost však naráz přerušila koronavirová opatření. Hotely a wellness se zavřely, odbyt zastavil. Nějakou dobu ještě provoz zvládali. „Loni začátkem léta už jsme byli v takové krizi, že jsme uvažovali o zavření farmy. Byla to Zuzka, kdo nakonec řekl, že ne, že to zvládneme,“ popisuje Fryzelka.

Síly napřeli do dokončení vývoje potravin v AIP kvalitě, a to je vrátilo do hry. Vyrábějí chlebíčky, krekry, raw tyčinky. Dodávají je do 30 prodejen po celé republice.

Vystačí si s jednou provozovnou, původně ji měli v části domu, v němž žijí, později postavili novou budovu. Tvoří ji moderní a kapacitnější sušírna, v přízemí je kuchyně na výrobu potravin a v podkroví všechno ostatní. U stěny jsou vyskládané barely se sušenými bylinami, ze kterých míchají směsi, výrobky tady balí, etiketují a nechybí ani průmyslový šicí stroj, na kterém spíchnou všechno, co je potřeba. Třeba pytlíčky na byliny.

Venku pod schody je vyskládaná řada dřevěných sudů, ve kterých zrají naložené byliny. Zůstávají v nich nejméně dva měsíce a vzniká tak bylinný extrakt. Je koncentrovaný a mnohem silnější než sirup.

„Teď je to tak akorát, abychom to zvládli, růst už není kam, nebo aspoň ne moc,“ uvažuje Fryzelková. Otvírá moderní sušírnu, jejíž princip vychází ze zkušeností předchozích generací. I tady se topí dřevem, kolem pece jsou dřevěná plata s bylinami. Díky důmyslnému systému průduchů a dobře konstruované peci funguje s minimální spotřebou.

Míchání bylin se zpočátku obávali

„Na usušení 400 kilogramů ovoce potřebujeme asi 40 kilogramů dřeva,“ odhaduje Fryzelka. Byliny suší při 40 stupních, vyšší teplota by zničila část aromatických látek i barvu, při nižší by hrozil vznik plísní. Zvažovali i pořízení solárních panelů, dřevo však nakonec zvítězilo. „Dává nám to smysl, staráme se o les, dřevo postupně dorůstá. Všechny zbytky z rostlin kompostujeme a vracíme do půdy, využíváme dešťovou vodu, která by jinak bez užitku odtekla,“ vypočítávají.

Přestože by jako zemědělský podnik dosáhli na dotace, nevyužívají je. „Když s nimi nepočítáme, máme svobodu a lépe si naplánujeme hospodaření. Podniky, které jsou na nich závislé, může jakýkoli výpadek položit,“ uvažuje Fryzelka.

Nejsou lidé ani dřevo. Bednáři vymírají, ale zájem o jejich výrobky roste

Na trh dodává farma Květomluva na 90 výrobků, jen čajů míchají dvacítku. Různé jsou i oleje nebo ochucené medy. Zároveň se pořád učí a zkoušejí nové kombinace.

„Na začátku jsem se toho hodně bál. Ale zjistil jsem, že mě to baví, a teď už se můžu opřít i o nějaké zkušenosti,“ prozrazuje Fryzelka. Nejde jen o chuť, znát musí hlavně účinky jednotlivých bylin. „Některé k sobě zkrátka nejdou,“ potvrzuje.

A taky přiznává, že trvá dlouho, než jsou s výsledkem spokojení. Nebo to, že i v jejich záhonech má občas plevel navrch. Ostatně celou dobu povídání jej automaticky vytrhávají. „Prostě vždycky všechno nestihneme, ale snažíme se,“ shodují se manželé Fryzelkovi.