Lidé se tady na Silvestra setkávají odedávna, a také dnes bylo prostranství před Holubyho chatou, jen kousek pod vrcholem Velké Javořiny, plné lidí.
Zahřívali se slivovicí, svařákem z termosek a každou chvíli byla slyšet radost ze setkání. Javořina je totiž kopec, na který se dá vystoupat různými trasami ze dvou různých zemí.
Předsedové a parlamentu dnes připomněli 30. výročí samostatnosti obou zemí výstupem na Velkou Javořinu na společné hranici. U Památníku česko-moravsko-slovenské vzájemnosti položili květiny a vzpomenuli tak na pokojné rozdělení Československa https://t.co/a9FKfrIZpK
„I když jsme se mnozí narodili v jednom státě, a teď žijeme ve dvou, tak stále máme výborné vztahy a jsme schopní spolupracovat. Já osobně mám manžela Slováka,“ prozradila se smíchem předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová.
V době rozdělení republiky jí bylo 8 let. „Lhala bych, kdybych řekla, že na to mám nějaké vzpomínky.“
Předseda Senátu Miloš Vystrčil už v té době učil matematiku. „První co mě napadlo, že už s námi Slováci nebudou v celostátním kole matematické olympiády, to znamenalo, že se nebudeme s kým měřit a to ve výsledku není dobře,“ vyprávěl.
„Díky tomu, že dokážeme být jednotní můžeme více věcí ovlivnit, to co je pro nás, ale i pro Evropu podstatné. Můžeme do toho dát svoje poznání a historickou zkušenost, kterou západ nemá, my víme, jak je důležité abychom pomáhali Ukrajině, nás se to přímo týká,“ doplnil.
Předseda Národní rady Slovenské republiky Boris Kollár se zase zamýšlel nad tím, jak by pojem bratrství národů vysvětloval dětem. „Řekl bych jim, ať si představí, že žijeme v jedné domácnosti, narodili jsem se stejným rodičům a vyrůstali společně. A potom jsme šli každý svou cestou, žijeme jinak, ale to neznamená že už nejsme rodina,“ řekl Kollár.
Rozdělení republiky ho mrzelo. „V televizi byly scénáře jak to dopadne a já jsem se toho vážně obával. Naštěstí se ty scénáře nenaplnily.“
Rozdělení Československa bylo správné, míní podle průzkumu 47 procent Čechů |
Lidé, kteří se sešli u vatry bratrství, která tradičně vzplanula na vrcholu hory, si proslovy poslechli jen s mírnými projevy nevole. Tu a tam se ozval pokřik „hanba“, občas písknutí. Obecně se ale věnovali spíš tomu, pro co přišli a pro co chodí každý rok.
„Devětadvacet let jsme byli spolupracovníci a každý rok se tady potkáme. Bez toho už si neumím konec roku ani představit,“ líčil 72letý Michal. Jeho kolega, Slovák Pavol souhlasně přikyvoval a naléval slivovici. „Loni jsme měl dobrou, ale tato je vynikající, dejte si,“ nabízel.
Z várnic na starém kotli se rozdávala zelňačka a svařené víno a lidé byli spokojení. Právě v tu chvíli byli na tom správném místě.
