„Každý kraj by měl mít jedno krematorium pro zvířátka. V Praze jsou dvě,“ řekl jeden z autorů záměru, Martin Volčík. Na přípravě projektu nyní intenzivně pracuje. „Stavět začneme příští rok na jaře a předpokládáme, že do konce téhož roku otevřeme,“ plánuje Volčík.
Vydání stavebního povolení ale komplikuje vlna odporu, kterou nápad vyvolal. V místě vznikla protestní petice. Celkem dorazilo na úřad Zlínského kraje pět různých odvolání, jedno z nich pak vzali odvolatelé zpět.
Vyjádřit se nyní musí ministerstvo životního prostředí. „Petice byla adresovaná ministerstvu prostřednictvím krajského úřadu. Proto jsme ji postoupili,“ uvedla krajská radní Hana Ančincová, odpovědná za životní prostředí.
Následně poslal kraj na ministerstvo i ostatní odvolání včetně spisového materiálu, který záměr provází. Už v červnu posoudil krajský úřad vlivy stavby na životní prostředí a vyhodnotil, že významný vliv mít nebude. Lidé, kterým se nápad nelíbí, však mají jiný názor.
„Je to špatně zvolená lokalita,“ tvrdí autor petice Antonín Novák. „V těsné blízkosti je dostihová dráha, dokonce potravinářská výroba i další firmy, jsou tam ubytovny a zástavba obce,“ argumentuje.
Nápad sám o sobě mu přitom nevadí. „Mělo by se to ale postavit jinde,“ říká rezolutně. Pod peticí se podle jeho informací sešlo během devíti dnů 1 400 podpisů.
Investor vnímá odpor obyvatel jako nepochopení. „Lidé si pojem krematorium spojili s kafilerií, kde se hromadně spalují těla i hospodářských zvířat, a mají obavy ze zápachu,“ míní Volčík.
„Tady jde ale o pec podobnou jako v klasickém krematoriu. Jde o nejmodernější technologii, odvod zplodin je řízený počítačově,“ popsal. Stavba a vybavení krematoria vyjde řádově na desítky milionů korun.
Starosta Slušovic Petr Hradecký přípravu i dění kolem krematoria sleduje, komentovat ho ale zatím nechce. Radnice by podle něj měla zachovat neutrální postoj. „Jedno nám to není, ale nechceme nikoho poškodit,“ řekl starosta. „Počkáme, jak dopadne zjišťování úřadů,“ dodal.
Poptávka po zvířecích kremacích stoupá v tuzemsku už několik let. A protože v době restrikcí, které přinesla pandemie koronaviru, začalo zvířecí mazlíčky chovat více lidí, dá se vlna zájmu očekávat i v budoucnu.
Pravidla jsou přísná, ale nekontrolují se
„Pes nebo kočka přestávají být pouhými společníky, lidé je často řadí mezi členy domácnosti. A pak je pro ně neakceptovatelná myšlenka, že ostatky uhynulého zvířete pošlou do kafilerie,“ reagovala prezidentka Komory veterinárních lékařů Petra Šinová. „Poptávka po takové službě bude stoupat. Zákon navíc omezuje možnost zakopat kadáver jen tak na zahradě,“ upozorňuje.
Kdo chce dodržet pravidla, potřebuje mít k dispozici poměrně hodně místa. Limit je 200 metrů od vodního zdroje, 100 metrů od nejbližšího domu a silnice a 50 metrů od hranice sousedního pozemku.
Kromě prostorových platí i hygienická omezení. Kadáver neboli mrtvé tělo uhynulého zvířete musí být ošetřený přírodě nezávadnou dezinfekcí. Pokud je v obalu, pak jedině rozložitelném, a vrstva zeminy, která jej kryje, musí mít alespoň 50 centimetrů. Když se na dně výkopu objeví voda, musí se hledat jiné místo. Zároveň však platí, že prakticky neexistují kontroly dodržování pravidel.
„Když uhyne pes, měl by ho majitel odhlásit na obci z evidence. A obec by pak měla chtít vědět, jak s ním naložil,“ upozornil provozovatel olomouckého krematoria pro zvířata Jiří Kamený. Svou firmu Anyt crematory založil před čtyřmi lety, sídlí v průmyslové části na okraji Olomouce.
Představovat si kremaci zvířete jako pohřeb lidské bytosti by prý bylo přehnané. I když i takové služby některá zařízení v Česku nabízejí. „My máme místnost, kde se lidé mohou se zvířetem rozloučit, to ano, ale neprovází to žádný obřad,“ popsal Kamený.
Kadáver uloží do kartonové rakve, přidělí pořadové číslo, aby nemohlo dojít k záměně, a pak majiteli předají urnu s popelem. Firma je schopná zajistit i převoz uhynulého zvířete. Lidé je na poslední cestu často vybaví oblíbenou hračkou, ta pak ale – kvůli zplodinám – do pece nesmí.
