Je to paradoxní. Když kupoval Robert Hájek před deseti lety dům v uherskohradišťské čtvrti Rybárny, neměl tušení, že se v něm narodil Jan Antonín Baťa (více zde).
Dnes přitom charismatický chlapík, který v Hradišti a Zlíně provozuje holičství, patří mezi největší nadšence baťovské historie. Už dříve spolupracoval na vytvoření pamětní desky i sochy J. A. Bati a letos přišel s nevšedním nápadem - oživit výrobu sodovky Baťovka.
„Pro mnohé je to asi překvapením, ale rodina Baťů skutečně provozovala sodovkárnu. Založil ji otec Jana Antonína a Tomáše v červenci roku 1897, tedy přesně před 120 lety,“ popisuje Hájek, který našel zakládací listinu sodovkárny v archivu.
Ještě předtím si ale lámal hlavu, k čemu to vlastně sloužila přístavba, kterou má za domem a kde našel hromady vršků od lahví.
„Zkazky o sodovkárně se ke mně dostaly. Koneckonců Jan Antonín Baťa ve své biografii Román života popisuje, jak umýval lahve od sodovky a jeho maminka znala receptury na výrobu. Ale celý příběh ještě zdaleka není rozkrytý,“ míní Hájek.
Proč sodovkárna skončila, není jasné
Baťova rodina, která se už tehdy věnovala zejména obuvnictví, měla sodovkárnu spíše na přivýdělek. Ale nápoje, které vyráběla, byly ve městě oblíbené.
„Šlo o malou regionální výrobnu, dělali to hodně podomácku. Ale pamětníci, kteří tam chodili jako děti, mi potvrdili, že sodovku mělo hodně místních rádo,“ upozornil Hájek.
Výrobu sodovky Baťovi udržovali až do začátku padesátých letech. Po smrti Antonína Bati staršího (1905), který byl otcem Tomáše a Jana Antonína, ji měla na starosti manželka Ludmila. Po ní přebral živnost její syn z prvního manželství Josef Kovařík.
„Zatím se mi nepodařilo vypátrat, co přesně bylo příčinou ukončení provozu. Mohla to být politická situace nebo fakt, že pan Kovařík nenašel nástupce,“ odhaduje Hájek.
Chce se dostat k původním recepturám
Nápad, že výrobu sodovky oživí, nosil v hlavě dva roky, pracuje na něm teprve od loňského prosince. Nechal si zapsat firmu, vyrobit logo a pronajmout plnírnu.
„Bylo by pro mě nereálné začít okamžitě vyrábět na vlastní pěst. Ale rád bych budovu staré sodovkárny využil alespoň jako sklad a kancelář,“ prozradil nadšenec.
Nápoj pojmenoval Baťovka 1897, ještě letos by chtěl oficiálně uvést na trh jeho perlivou a neperlivou variantu.
„Ideálně bych se chtěl dostat k recepturám, které používali přímo Baťové,“ plánuje.
Na lahve chce umístit baťovská hesla
V nápadu jej podpořili i potomci slavného rodu, vnučka Jana Antonína, Dolores Bata Arambasic byla dojatá.
Hájek tvrdí, že co týče uvedení na trh, nemá přehnané ambice. Byl by rád, kdyby se z nápoje stal regionální artikl, který by byl dostupný v místních kavárnách a restauracích a využíval se i při společenských akcích.
„Myslím, že by to bylo stylové nejen pro místní, ale i pro turisty, kteří k nám do kraje přijedou,“ vyzdvihl podnikavý muž.
Pokud by s Baťovkou uspěl, rád by, aby část peněz z prodeje šla Nadačnímu fondu Jana Antonína Bati na kopírování Baťova archivu v Brazílii. Jednotlivé lahve by také mohly nést baťovská hesla a vyprávět příběhy členů rodiny spjatých se sodovkárnou.
