Když si letos v létě parta přátel při procházce nedaleko Vsetína všimla, že jejich pes hrabe v lesní půdě, neměli ani ponětí, že jsou svědky jednoho z nejhodnotnějších archeologických objevů v historii regionu.
Fenka Máša totiž u vesnice Ústí odkryla malou nádobku napěchovanou stříbrnými mincemi. Jak později zjistili archeologové, šlo o unikátní nález pražských grošů ze 14. století.
Celá věc je o to překvapivější, že takřka totožný poklad našli ve stejném období i dva houbaři nedaleko hradu Lukov. Těm padl zrak na něco, co se lesklo v zemi rozryté od divokých prasat. Výsledek? Bezmála 400 stříbrňáků starých zhruba šest století.
Připočtěme k tomu dvojnásobný objev zlatých mincí z loňského roku a můžeme bez nadsázky tvrdit, že Zlínsko a Vsetínsko je krajem pokladů. Podle archeologů to navíc dává jistou logiku a počítají s tím, že tyto mimořádné objevy se v budoucnu mohou opakovat.
 |
Vraťme se ale ještě k nálezům z letošního léta. Do Muzea regionu Valašsko odevzdal poklad jeden z mužů začátkem srpna. Zajímavé je už místo nálezu, hrníček s mincemi byl ukryt ve svahu v lesním porostu.
„Byl jen pár centimetrů pod zemí. Šlo o hliněnou nádobku, ze které vyčuhovaly mince. Hned bylo jasné, že půjde o nějaký starý poklad. Vytáhli jsme ho ven a nahlásili,“ popsal nálezce, který si přál zůstat v anonymitě.
Podle muzejního archeologa Samuela Španihela není překvapivé, že stříbrňáky ležely tak těsně pod povrchem. „Silné letní deště narušily strmé svahy, proto poklad v podstatě takto vystoupá nahoru,“ objasnil. Přitom nádoba s mincemi byla původně nejspíš uložena mnohem hlouběji, za 600 let se ale lesní svah notně proměnil. „Na Valašsku je to běžné, region je známý svými sesuvy,“ říká Španihel.
Nález putoval do nemocnice na CT
Odborníci odhalili, že jde o stříbrné pražské groše z druhé poloviny 14. století. Konzervátoři postupně z nádoby vytáhli 374 mincí a k tomu slepenec zřejmě dalších třech, který se zatím nepodařilo rozdělit. Část z nich byla ve zbytcích plátěného měšce.
Než mohli pracovníci muzea obsah z nádobky vyprostit, nechali jej prohlédnout přístrojem CT ve valašskomeziříčské nemocnici. Archeologický skener totiž není nikde poblíž k dispozici.
„Potřebovali jsme vědět, co se skrývá pod horní vrstvou mincí, abychom mohli zvolit nejvhodnější a hlavně nejšetrnější způsob, jak vybrat obsah hrníčku,“ vysvětlil ředitel muzea Tomáš Vitásek, který poděkoval zaměstnancům radiodiagnostického oddělení nemocnice za vstřícný přístup.
Komu poklad patřil a proč jej do země zakopal, nelze po staletích s určitostí říct, experti ale mají přesvědčivou hypotézu. Poklad mohl být majetkem některého obchodníka. Ten si jej v čase moravských markraběcích válek mohl uschovat zřejmě ze strachu z blížících se vojsk.
„Byla to turbulentní doba, Morava byla v rozkladu, víme, že tu probíhaly těžké boje, kdy válčil v podstatě každý s každým. Mohlo se stát, že mince si někdo schoval, ale už nezvládl přežít,“ uvažuje Španihel.
Pro běžného člověka šlo o obrovské jmění
Jisté je, že nález představoval na tu dobu obrovský majetek a zřejmě nešlo o úspory sedláka. Běžný člověk by z takových peněz mohl vyžít roky. Prameny uvádějí, že v té době se za jeden groš dal koupit kus sýra, másla nebo nůž. Za tři groše boty nebo sekera. Padesát grošů stál pluh, prase 5 až 29 grošů, kráva 22 až 55 grošů.
„Těch zhruba 400 mincí mohlo představovat hodnotu tří koní, což bylo na tu dobu velké jmění,“ nastínil Španihel.
Odborníci nález dále zkoumají, snaží se zjistit přibližný letopočet uložení pokladu do země, ale podle složení i region, odkud mohl pocházet hrníček.
Důkladnému průzkumu podrobili i druhý nález. Dva členové Spolku přátel hradu Lukova našli při houbařské procházce v místních lesích 392 pražských grošů a 27 haléřů markraběte Jošta, které byly uložené v malém džbánku.
„Byla to obrovská náhoda,“ líčí šéf spolku Jiří Holík. „Bylo to už v podvečer v dubovém porostu v rozrytém terénu. Něco se tam zalesklo, v první chvíli jsme si mysleli, že to bude kousek alobalu. Společně se nám podařilo nález z hlíny dostat a zavolali jsme zlínské muzeum.“
Okolo místa nálezu nebyla žádná značka
Stáří nalezených platidel odborníci datovali okolo roku 1400. Také tady se mohlo jednat o uložení majetku ve válečné době. Poloha nahrává spekulacím, že mince tam mohl nechat někdo, kdo měl co do činění s hradem.
„Zajímavé je, že nikde v okolí místa nebyla žádná značka, poznávací znamení, kde jsou peníze uloženy. Možná že taková byla a během staletí už zmizela,“ zamýšlí se Holík.
Na Lukově mají radost, že poklad může být jedním z historických střípků souvisejících s hradem, zároveň se ale obávají nežádoucí pozornosti hledačů.
V jejich hledáčku je Lukov i kvůli loňskému objevu. Tehdy našel amatérský spolupracovník muzea 77 zlatých mincí a o něco později pak druhou část pokladu s 37 stříbrnými a 12 zlatými mincemi. Mince to byly sice mladší, ale ještě hodnotnější, než jsou letošní nálezy.
„Šlo o velké spektrum mincí zastoupených z celé Evropy, navíc jsou tam zlaté mince, jedna z nich byla falzifikát. Obecně to je mimořádně zajímavý objev,“ zmínila zlínská archeoložka Jana Langová.
Organizovaní hledači jsou problém
Loňský ani letošní poklad nebyl nalezen v areálu hradu, ale v širším okolí a každý na jiné straně. Konkrétní lokality archeologové z pochopitelných důvodů neprozrazují. Každé oznámení takového objevu je totiž jako magnet pro detektoráře. A většina z nich nemá zájem případný nález nahlásit, ale spíše zpeněžit do soukromé sbírky.
„V podstatě není měsíc, aniž bychom narazili na detektoráře. Dokonce se nám tady jeden trouba procházel pod všemi kamerami přímo na hradě. Oblékl si oranžovou vestu, aby zapadl do našeho kolektivu,“ kroutil hlavou Holík.
Podle něho jde o velký problém, o kterém je potřeba mluvit. Chytit a prokázat vinu takovým lidem je skoro nemožné. „Bohužel i policie je na to krátká. Pokud existují organizované skupiny s profesionálním vybavením, které lokality vykrádají cíleně, je velice těžké proti tomu nějak bojovat,“ připustil předseda hradního spolku.
Vzácný poklad byl ukrytý ve hliněné nádobce. Podle odborníků tolik peněz představovalo velké jmění.
Archeologové se proto snaží šířit osvětu alespoň mezi skupinu detektorářů, kteří jsou ochotní s muzei spolupracovat a nálezy nahlásit a odevzdat.
„Je to tendence, která ještě není zákonem ošetřena. Archeologové se ale snaží, aby byla spolupráce s detektoráři nějakým způsobem legalizovaná,“ řekla Langová.
Pomáhat v tom má i vyplácení nálezného. To má dle zákona činit deset procent z hodnoty materiálu nálezu a po obdržení žádosti je proplácí krajský úřad. Ten letos rozhodl o vyplacení odměny nálezci loňského zlatého pokladu.
„Najít poklad je samo o sobě jakousi odměnou, ale tím to nekončí. V případě nálezu mincí jde o kulturní dědictví, které musíme chránit a uchovat pro další generace. Nález totiž představuje jedinečnou sondu do struktury oběživa v úrovni zlaté obchodní mince v době třicetileté války na východní Moravě,“ řekla k tomu krajská radní pro kulturu a školství Zuzana Fišerová.
Podle ní je potřeba pochválit také poctivost letošních nálezců, kteří se okamžitě ozvali do muzeí. „To, že bylo v krátké době po sobě objeveno hned několik pokladů, je opravdu neuvěřitelná náhoda, ale také důkaz, že náš kraj má velmi dobrodružnou minulost,“ dodala radní.
