O něco více než hodinu trvala poslední cesta letounu TU-154M, který je známý jako Naganský expres. Jeho paluba nebyla plná slavících sportovců jako před 20 lety, kdy hokejisté na olympiádě vybojovali zlaté medaile, nicméně o výjimečné výkony nebyla nouze.
Hlavním hrdinou byl řidič Milan Rybář, zvaný Viking, z firmy Universal Transport, která přepravu vzácného vládního letounu zajišťovala z Prahy až do Kunovic. Závěrečných 450 metrů však bylo nejnáročnějších.
Zatímco před více než rokem vozil zkušený šofér kusy rozebraného stroje jako nadměrný náklad po kvalitních cestách, teď letadlo tlačil pomocí oje před sebou a musel zvládnout jednu pravotočivou zatáčku na promrzlém poli.
„Můžeme dopředu?“ ptal se Rybář z kabiny náklaďáku do vysílačky a dostal souhlasný pokyn od vedoucího přepravy, který situaci sledoval z venku. „Nechám kola stočená, abychom se co nejvíce dostali doprava,“ hlásil šofér. „Elektriku vidíš?,“ zazněl dotaz z druhé strany. „Vidím,“ odpověděl Rybář, zatímco volantem rychle kroutil na jednu a na druhou stranu. Stále však s velkým citem.
Jinak to ani nešlo. Tlačil před sebou 40 tun vážící, 50 metrů dlouhý a 40 metrů široký kolos, v němž svého času létali i prezidenti Václav Havel či Václav Klaus.
Čekání na vhodné počasí
„Z celého martyria bylo asi nejhorší čekání na mráz. Kvůli tomu, že nepřicházel dříve, jsme museli závěrečnou a nejnáročnější část přesunu odkládat,“ přiblížil vedoucí Leteckého muzea v Kunovicích Martin Hrabec. „Vymysleli jsme různé varianty přesunu, uvidíme, jak to půjde,“ komentoval situaci.
Po betonové ploše to šlo poměrně lehce, složitější fáze přišla po přejezdu na louku. Právě proto, aby byla tvrdá, čekali organizátoři na mráz. V záloze měli to, že by letadlo tlačil bagr nebo náklaďák. Nakonec ale zůstalo jen u nákladního vozu. Ten letadlo, jež ve své době bylo hned po Concordu druhým nejrychlejším strojem na nebi, tlačil na malé betonové podstavce ve vzdálenější části expozice.
Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvNejtěžší část přišla s pravotočivou zatáčkou. Řidič si musel opakovaně najíždět do lepší pozice, často couval. Navíc opodál bylo oplocení, stromy, stožár. „Tady to kolo chytne o plot,“ obával se jeden z organizátorů, ale nakonec se to nestalo. Se stále početnějším publikem se stroj pomalu blížil ke svému cíli, což bylo poslední úskalí: neomylně najet zadními koly na beton o rozměru 2 krát 4 metry.
„Překonali jsme zúžený prostor a teď jsme na lepší polovině. Jde to moc pěkně, protože je mráz, navíc neprší ani nesněží a svítí sluníčko,“ pochvaloval si vedoucí přepravy firmy Universal Transport Martin Ludvík. „Děláme to nejsnadnější cestou, jak jen je to možné. Hlavně ale improvizujeme,“ doplnil s úsměvem, protože už tušil, že složitá anabáze je téměř u konce.
Asi po hodině stroj zastavil na správném místě. Ozvalo se zatroubení a potlesk přihlížejících. „Je to super pocit,“ těšilo Hrabce. „Letadlo bychom chtěli veřejnosti zpřístupnit asi v létě. Musíme nejdříve dokončit interiér, elektroinstalaci. Na otevření se pokusíme pozvat i slavné olympioniky,“ plánuje šéf leteckého muzea v Kunovicích.
