V únoru oslaví už devětadevadesáté narozeniny a setkat se s ním na veřejnosti je čím dál vzácnější. Ale když už se to podaří, zjistíte, že nadšení, přehled, slovní zásoba, vtip a postřeh Miroslava Zikmunda nejsou o nic menší, než tomu bylo před mnoha lety.
Fotogalerie |
Název knihy Století Miroslava Zikmunda, která se v těchto dnech dostává na pulty knihkupectví, proto není jen lákavým tahákem na čtenáře, ale pravdivým vyjádřením reality. A také možná posledním knižním titulem, pod kterým je světoznámý cestovatel podepsaný jako jeden z autorů.
„Upřímně řečeno, strávil jsem nad touto knihou mnoho dnů a týdnů a skoro jsem si při té práci zničil oči. Velmi se mi ulevilo a jsem rád, že nic dalšího psát nemusím,“ prohlásil na středečním představení knihy s úsměvem Zikmund.
Jenže bude to tak doopravdy? „Na druhou stranu, když jsem si pročítal jednu kapitolu, kterou jsme vyřadili, dospěl jsem k závěru, že si to nezaslouží,“ naznačil zároveň možnost dalšího titulu.
Čtyři muži a jedna kniha
Nápad na vznik publikace se zrodil před třemi lety při dokončování stejnojmenného filmu.
„Zjistil jsem, že je obrovská spousta informací, které se do filmu ani seriálu nevešly. A byla by škoda, aby skončily pod střihačským stolem,“ líčí jeden z autorů knihy, scenárista, cestovatel, publicista a režisér zmíněného filmu Petr Horký.
Piš a filmuj za oba. A přivez mi bumerang, žádal nemocný Hanzelka |
Původně mělo stačit pouze pár desítek stran. Nakonec jich má kniha 450. Obsahuje také velkoformátové fotografie i události a zážitky, které dosud zveřejněny nebyly.
Část vzpomínek dal se Zikmundem dohromady rozhlasový moderátor Vladimír Kroc. Už před lety spolu začali psát knihu o jeho necestovatelském životě, o kterém se tehdy moc nevědělo. Plán se nepodařilo dokončit, ale nasbíraný materiál posloužil právě teď.
Čtveřici mužů, která se nad knihou scházela, doplnil další cestovatel a zakladatel festivalu Neznámá země Miroslav Náplava. A znovu našli zásobu zážitků a informací ze Zikmundova bohatého života i archivu. „Nebylo to tak, že by se z filmu jednoduše stala kniha,“ upozornil Náplava.
Všichni spoluautoři se přitom shodli, že ani přes pokročilý věk neztrácí Zikmund přehled a energii.
„Má výbornou paměť, je neuvěřitelně precizní a umí poutavě vyprávět. Vždycky jsem žasl nad tím, že i když udělá odbočku, dokáže se s přehledem k původní myšlence zase vrátit,“ poukázal Kroc.
„Bez ohledu na to, jak se momentálně cítil, vždycky když jsme se sešli, ožil a já měl pocit, že žádný věkový rozdíl mezi námi není,“ dodal Kroc.
Zikmundův archiv není vyčerpaný
Podobně jako byl zvyklý při práci se svým životním přítelem Jiřím Hanzelkou, i tentokrát Zikmund všechny napsané kapitoly podrobil několikanásobné korektuře.
„Po obou stranách byl text vždycky plný poznámek se starými značkami, které jsme používali už před šedesáti lety s Jirkou,“ poznamenal Zikmund.
„Seděli jsme nad knihou dlouhou dobu, ale on ani po šesti hodinách nepotřeboval pauzu,“ poukázal Horký.
V knize čtenáři najdou například úryvek cestopisu, který Zikmund před lety napsal, knižně nikdy nevyšel a nečetl ho ani Jiří Hanzelka. Nebo fotografie rodiny, ve které vyrůstal.
Zikmund se v knize dělí o své vzpomínky na první lásky či na život za normalizace, kdy nesměl cestovat. Prozrazuje, z jakého důvodu vstoupili s Hanzelkou v 60. letech do komunistické strany nebo jaké bylo jeho dětství v Plzni.
„Nebylo téma, o kterém by nechtěl mluvit. Ptal jsem se i na jeho vztah se synem a on na začátku říkal, že je to pro něj těžké. Ale později jsme se k tomu dostali a nakonec se to také objeví v knize,“ vysvětlil Kroc.
Autoři přesto upozorňují, že archiv Miroslava Zikmunda ještě stále není vyčerpaný. A každý den je bohatší minimálně o zápisky, které stále vpisuje do svého deníku. „I dnešnímu setkání věnuju celou stránku včetně jmen,“ dodal Zikmund.
