Ztráta životního prostoru
Pláže brazilského Recife patřily k oblíbeným tropickým destinacím výletníků. A pokud šlo o žraloky pod hladinou, tak i velmi bezpečným. Od 50. let tu nebyl oficiálně zaznamenán žádný útok. Změnil to až rok 1992 a léta po něm následující. Desítka útoků za sezonu se stala novým průměrem, brzy se 82 % veškerých incidentů s parybami v celé Brazílii odehrávalo kolem Recife. Dvacetikilometrová linie příměstské pláže se stala jedním z nejriskantnějších míst ke koupání snad v celé Jižní Americe.
Devastací pobřeží a stavbou přístavu přišli žraloci bělaví u Recife o svůj přirozený habitat. A tak se vydali blíže k plážím.
Vysvětlení se přitom nenachází v místě, které se dnes žraloky hemží, ale na lokalitách, kde žraloci bělaví (býčí) žili dříve. Podél mangrovů, lemujících ústí řek Merepe a Ipojuca. Tam, kde vyrostl obří přístav Suape a byly vykáceny lesy na pobřeží. Korálové útesy lemující dno zničily exploze stavebních trhavin. Dravé paryby přišly o svůj životní prostor, a nejbližší podobný nalezly u vyhlášené pláže. Velké lodě z přístavu, je jich kolem třicítky za den, je k Recife přímo vedou. A k poklidu nepřispěla ani městská jatka u Porto Suape, která vypouštěla odpad s krví do moře, v níž dováděli surfaři.
Zavalití žraloci bělaví (býčí) nejsou vyloženě agresivní, ale jejich chování umí být méně předvídatelné. Zvlášť za šerosvitu, kdy vyráží na lov. Recife a s ním i celá brazilská provincie Pernambuco získala výstavbou přístavu a zastavěním linie pobřeží mnohé. Ale tím, že vypudila žraloky z jejich původní lokality, se připravila o pověst bezpečných pláží. Výletníci se dnes musí držet za linií ochranných prvků, respektovat dočasná omezení surfování a zříci se romantiky koupání při západu slunce. Za posledních 20 let tu došlo k 56 nevyprovokovaným útokům, z nichž 21 bylo smrtelných.
Źralok napadl turistku v Hurghadě. Zemřela v sanitce.:
2. července 2022 |
Více lidí na plážích znamená více útoků
Pobřeží Nového Jižního Walesu a Queenslandu v Austrálii patří už tradičně k místům, kde o setkání se žraloky nouze není. Také tu vedou velmi podrobné záznamy o všech žraločích útocích: těch potvrzených, nevyprovokovaných se tu od roku 1700 přihodilo 466 (z 678 v celé Austrálii). Hloubku tragédie dokresluje, že počítáno od roku 1900 z nich 93 bylo smrtelných.
Velcí bílí žraloci si neznámé předměty a potenciální kořist testují kousnutím. Pro člověka je takový pokus často fatální.
To proto, že zdejším vodám kralují žraloci bílí, kteří patří k pro člověka nejnebezpečnějším druhům. Většinou lidské plavce jen zvědavě testují zkušebním kousnutím, ale vzhledem k parametrům jejich čelistí má takový pokus fatální následky.
Z běžného průměru popisných statistik posledních sezon se naprosto vymykaly roky 2009 a 2015, kdy bylo v regionu nahlášeno 15 a 17 ataků. Mořští biologové, ichtyologové a oceánografové pak dlouho hledali příčinu, která za takovým skokovým navýšením útoků stála. Na vině bylo počasí. Přesněji tedy nebývalá vlna veder při východním a tropické cyklony při západním pobřeží. Nezvykle vysoký úhrn srážek a bouře dočasně vyhnaly žraloky ze západního pobřeží na východ. Do míst, kde k vodě a na pláže mířily kvůli horku rekordní počty výletníků.
Konkrétně v roce 2009 pak zaznamenali celosezónní rekord v podobě 100 milionů návštěv pobřeží. Ne všichni koupající se přitom chtěli tísnit na přeplněných plážích, obehnaných ochrannými sítěmi. Neměli tušení, že na krátký pobyt sem dorazili i žraloci z opačné strany Austrálie. Počet útoků žraloků v daném roce nebo regionu je vždy silně ovlivněn počtem lidí vstupujících do vody. A v Austrálii se v letech 2009 a 2015 bohužel díky počasí sešly takové podmínky, které míru rizika navýšily.
Všichni na jednom místě
Místo s nejvyšším počtem doložených žraločích útoků na celém světě se nachází na Floridě. Leží ve Volusia County, přesněji pak u pobřeží New Smyrna. Tato jediná lokalita, necelých 30 kilometrů dlouhý pás písečných pláží, svou dosavadní bilancí překonává celou Austrálii i Jihoafrickou republiku. Rekordní je tato lokalita ještě v jednom ohledu: byť tu bylo zaznamenáno 244 ataků, zatím jen jeden měl smrtelné následky.
Surfaři tráví více času ve vodě, pohybují se osamoceně, dále od pobřeží. Proto patří k nejčastějším obětem útoků.
Zjevný nepoměr mezi množstvím útoků (46 % ataků z celých USA se odehraje na této pláži) a počtem obětí má velmi prosté vysvětlení. Žraloci tu o pojídání plavců nestojí a drtivá většina incidentů souvisí se záměnou člověka za výživnější kořist, ryby, které ve zdejší mělké vodě nahánějí. S relativním dostatkem chutných ryb pak souvisí i velké počty rybářů, za jejichž loděmi a návnadami se žraloci stahují. Aby toho nebylo málo, je New Smyrna vyhlášenou lokalitou pro surfování.
V letní sezoně byste na zdejších vlnách napočítali kolem 300 surfařů každý den. A protože surfaři tráví ve vodě v průměru více času, pohybují se jednotlivě, ve větší vzdálenosti od pobřeží, „dráždí“ pohybem paží a nohou na prkně, patří i k nejčastějším obětem nevyprovokovaných útoků. Pláže u New Smyrna by mohly být bezpečné pro plavce, surfaře, rybáře i žraloky, ale nikoliv za situace, kdy se u nich sejdou všichni dohromady.
Ochrana přírody může být někdy problém
Ve 13. století žilo v příbřežních koloniích jihu Austrálie okolo 2–3 milionů lachtanů Foresterových. Jejich lovem si tradičně vylepšovali stravu a živobytí domorodí Aboridžinci i Maorové. Ale nebylo to nic ve srovnání s průmyslovými měřítky vybíjení, které do praxe zavedli kolonisté z Evropy. Jen v roce 1840 odtud bylo vyvezeno na evropský a kantonský trh 350 000 lachtaních kožešin. O pár desetiletí později už nebylo co lovit, kdysi nedozírné kolonie lachtanů se smrskly na pár stovek posledních exemplářů.
Dobrá zpráva o úspěšně záchraně téměř vybitých lachtanů není dobrou zprávou pro rekreanty v JAR a Austrálii.
Dnes už jsou lachtani v Austrálii chránění, a jejich populace se velmi zvolna stabilizují. Napočítali bychom jich kolem 120 000. Jsou mile názorným příkladem toho, jak důsledná ochrana ohroženého druhu a jeho životního prostředí může odvrátit vyhynutí. Tyto dobré zprávy bohužel souvisí i s nedobrými novinkami: dravými parybami a jejich útoky na lidi. Tuční lachtani jsou totiž pro větší druhy žraloků preferovanou potravou. A vyšší hustota kořisti přirozeně podporuje větší populace dravců. Surfař ležící na prkně přitom vypadá tvarem svého těla podobně jako velký lachtan.
Paradox toho, že příkladná ochrana jednoho ohroženého druhu nepřímo, ale výrazně zvyšuje rizika pro rekreanty na plážích, není vlastní jen Austrálii. Obnova populace tuleňů u massachusettského Cape Cod vedla k razantnímu navýšení počtu pozorovaných velkých bílých žraloků. A v roce 2019 bohužel i k prvnímu smrtelnému útoku po 82 letech.
Momentálně početně stabilizovaná kolonie lachtanů jihoafrických na ostrůvku Geyser Rock láká žraloky (bělavé, bílé, tygří, černoploutvé) z širokého okolí. A činí zde koupání riskantnějším. Za posledních 20 let tu bylo zaznamenáno 41 útoků, a 13 takových ataků skončilo smrtí plavce.
Přílišný zájem o žraloky
Postoj lidí k žralokům se v posledních dekádách mění. Představa paryb jako hrůzných tvorů – zákeřných lidožravců z mořských hlubin – je postupně vytlačována respektem a tendencemi k hlubšímu porozumění. Jenže chvályhodná snaha více přiblížit světy člověka a dravých paryb má i kontroverzní dopady. Jihoafrická republika, která je dnes středobodem světa adrenalinového potápění, stejně jako řada dalších populárních destinací žraločí turistiky, jsou toho názorným příkladem.
Masité návnady, tzv. chuming, se dnes už tolik nepoužívají k lovu. Lákají žraloky k turistům lačných adrenalinu.
Sama žraločí turistika má perspektivu, je výnosná, napomáhá ochraně moří. Je ovšem poněkud chaoticky regulovaným odvětvím cestovního ruchu, které svůj profit primárně odvíjí od fascinace senzací. Ročně si 980 000 lidí na světě zaplatí za to, aby žraloky skutečně uvidělo. A provozovatelé služeb, nabízející volné potápění nebo potápění v klecích mezi parybami, se tomu snaží vyjít vstříc. Tím, že žraloky lákají – například na masité návnady – i do míst, kam by se normálně nevydali.
Přikrmování a přilévání krve do vody skutečně přitáhne žraloky z širokého okolí, ale silně ovlivní jejich chování. Může je učinit ve skupině agresivnějšími, kousavějšími. Panují také obavy, že si žraloci z turistických destinací záhy spojí přítomnost každého potápěče s příslibem potravy. Čímž se zvýší nebezpečí pro ty, kteří se jen potápějí a nemají dravcům zrovna co nabídnout.
Počet žraločích útoků na plavce, potápěče a surfaře u poběží JAR zůstává za posledních dvaatřicet let téměř nezměněn (okolo 5 ataků ročně). Zdá se však, že k incidentům nyní dochází častěji poblíž lokalit, kde se provozuje žraločí turistika.
Tragédie, katastrofy a nehody
Ve světových oceánech a mořích bychom dnes napočítali přes 500 druhů žraloků. Spadají sem druhy velikostí střední i malé, které nejsou schopny lidem fyzicky ublížit. Většinu z nich nemáme šanci běžně jen zahlédnout. Areál jejich výskytu, případně hloubka, v níž žijí, se totiž se světem lidí příliš nepřekrývá. Snad s výjimkou žraloka velkého bílého, tygřího a bělavého, kteří mají potenciál být lidem tu a tam nebezpeční.
Plavčíci v Hurghadě po útoku žraloka lehátky improvizovaně zatarasili přístup do moře. (7. července 2022)
Jiné druhy preferují spíše otevřený oceán a hlubší vody. Ovšem pokud se ocitnete stovky kilometrů od pobřeží, v zóně jejich výskytu, můžete se snadno stát příští kořistí. Což je i případ ataku žraloků dlouhoploutvých, hodujících na tělech trosečníků z lodí potopených během II. světové války. Když německá ponorka v roce 1942 potopila torpédy loď RMS Nova Scotia, skončilo ve vlnách okolo tisícovky námořníků, vojáků a pasažérů. Po 19 hodinách plování ve vodě plné trosek bylo zachráněno jen 143 lidí. O zbytek se postarali žraloci. Potopení lodi během války rozhodně nebylo typickým incidentem, a do statistik žraločích útoků u pobřeží jej započítat nelze.
Šance, že vás při dovolené u chorvatského pobřeží napadne žralok, je přibližně 1 : 3,75 milionům. Zvýšená rizika pak na sebe vědomě berou plavci, surfaři i potápěči, pokud se vydají do míst, kde se žraloci přirozeně vyskytují. Pokud se jako potápěč vydáte do hlubin u pobřeží západní Austrálie, ustálí se pravděpodobnost fatálního setkání s dravou parybou na poměru 1 : 16 000.
Popisná hodnocení míry rizik samozřejmě neodráží okamžité a nenadálé proměny situace v konkrétním místě. Když se například nedaleko Súdánu potopí nákladní loď, a vezme s sebou do hlubin 16 000 ovcí, stáhnou se do této lokality za snadno dostupnou potravou žraloci z širokého okolí. Maso je láká. A při dalším propátrávání pobřeží pak mohou učinit velmi riskantním i koupání v jinak bezpečném a populárním letovisku, Hurghadě.
