Sálem vesnické hospody se nesla muzika. Bylo téměř plno. Jen u stolu pod věšákem byly tři židle volné. Čtvrtou už obsadil starší muž, který s čelem opřeným o umakart spokojeně spal. Odstrčila jeho zvětralé pivo a papírovým táckem smetla na zem popel z cigaret. Budou mít soukromí, tenhle je rušit nebude.
Večer začal vlastně hezky. Pro Evu se zastavil její přítel Mirek, tentokrát přijel autem, takže nebude muset šlapat ze zábavy mrazivou lednovou nocí. Vášnivě ho políbila. Vtom se ozvalo výmluvné zakašlání. Když zvedli oči, stál nad nimi mladík, který se zubil od ucha k uchu a hned se omlouval, že obtěžuje, ale rád by si přisedl. „Jinde není místo,“ řekl na vysvětlenou, když se uvelebil na židli. „Jmenuju se Bohumil Rubeš a pracuju u kriminálky,“ představil se spolusedícím a před očima jim zašermoval průkazem v červeném pouzdře s nápisem Krajská správa Veřejné bezpečnosti a odznakem. V obou zatrnulo. Jak Eva, tak i Mirek měli už něco za sebou – ona byla třikrát trestně stíhaná za majetkové přečiny, její přítel pro změnu opakovaně pro výtržnictví.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
