„Naše studie zkoumala otázku, proč a jak lidský mozek dospěje k víře, že Bůh existuje,“ říká jeden z autorů studie Adam Green, který se zabývá psychologií a neurovědou na Georgetownské univerzitě. A vyzraďme a vysvětleme hned zkraje, jakou možnou odpověď jeho tým našel.
Vychází z toho, že naše vědomí nám poskytuje jen zlomek dat, jimž věnuje mozek pozornost, jak líčí server Big Think. Mnoho mozkových procesů se odehrává pod hladinou vědomí. Informace, podněty, signály čerpáme z okolního prostředí a zpracováváme je podvědomě vlastně neustále. Aniž bychom o tom věděli. Aniž by nám o tom naše vědomí řeklo.
K oněm procesům, které na povrch našeho vědomí nevystoupají, přitom patří, například kromě intuice, i to, co věda nazývá „pattern recognition“, tedy rozpoznávání, schopnost implicitního učení se, dovednost pochopit a předpovídat komplexní vzorce jevů. A díky zajímavému pokusu autoři studie došli k hypotéze, že právě lidé, jejichž mozky jsou v podvědomém rozpoznávání vzorců v jejich okolí dobré, mohou ony vzorce připisovat ruce vyšší moci, jak uvádí Green na serveru ScienceDaily.
Vzorce, které musejí být od Stvořitele
K myšlence je dovedl pokus s náboženskými a kulturními komunitami tak vzdálenými, jako jsou američtí křesťané a afghánští muslimové. Americká část vědeckého týmu měla k ruce 199 účastníků první skupiny, kábulští vědci 149 svých nábožensky založených spoluobčanů. Oba vzorky výzkumníci vystavili témuž kognitivnímu testu. Zkoušce, která je etablována pro měření oné rozpoznávací dovednosti, implicitního učení se vzorců.
Muslimové ukryli Židy před nacisty. Zachránění pomoc po 50 letech oplatili Odlišovala je náboženství, spojovala je válka, ale především lidskost, solidarita a odvaha. Za druhé světové války riskovala v Sarajevu muslimská rodina Hardagových vlastní životy, aby před fašisty zachránila židovskou rodinu Kabiliových. O padesát let později se při válce v Jugoslávii role obrátily, ze zachráněných se stali zachránci. |
Účastníci a účastnice sledovali sekvence teček, které se objevovaly a zase mizely na monitoru. Jejich úkolem bylo stisknout tlačítko, které měla každá pozice tečky přiřazené. Na znamení, že ji zaznamenali. Nebyl to snadný úkol, tečky se na obrazovce míhaly rychle a nevyzpytatelně.
Přesto byli někteří respondenti schopni zmáčknout správné tlačítko dokonce těsně předtím, než se tečka vynořila. Bylo to proto, že jejich mozek, pod úrovní vědomí, vstřebal vzorec, který sekvence objevování se a mizení teček řídil. Ani ti nejlepší však o existenci žádného vzorce, jimž by se tečky řídily, nevěděli. Nebyli si ho vědomi, protože jejich mozek to k vědomí nepropustil. Přesto podle onoho vzorce reagovali. Vše se v mozku odehrávalo na implicitní úrovni.
A jak to souvisí s vírou v Boha? Vědci mají za to, že bytost Stvořitele je vlastně produktem onoho implicitního chápání vzorců. Je pokusem racionalizovat si ho. Náboženství může být produktem toho, že lidé podvědomě vidí vzorce – a vědomě si je vysvětlují existencí vyšší moci, která je vytváří.
Lidé, kteří jsou silněji nadáni dovedností rozpoznávání vzorců, mají větší pravděpodobnost, že budou věřit v božství, cituje autory server MindMetters. Mají vyšší šanci, že jejich víra v existenci Boha, který vytváří vzorce událostí vesmíru, bude silnější, uvádí server Neuroscience News.
Další z autorů Adam Weinberger to pro server PsyPost popisuje ještě jinými slovy: „Lidé, kteří jsou dobří v implicitním neboli nevědomém učení se vzorců v okolním prostředí, mohou inklinovat k tomu, že ony vzorce připisují božské intervenci. Explicitní náboženská víra v Boha jako síla, která zasahuje do světa, tak vychází z implicitních procesů, jež evoluce oceňuje.“
Napříč náboženstvími a kulturami
Za nejzajímavější však považuje vedoucí studie publikované v magazínu Nature Communications Zacher Warren fakt, že souvislost mezi implicitním učením se a vírou našel výzkum v obou zkoumaných společenstvích. „Afghánci a Američané se mohou víc podobat než lišit, alespoň pokud jde o jisté kognitivní procesy, které se podílejí na náboženské víře a které se snaží dávat světu kolem nás smysl,“ uvedl Warren, „naše zjištění naznačují vzrušující vhledy do povahy víry, bez ohledu na její konkrétní podobu.“
Dalším aspektem, na který jejich práce poukázala, je význam dětství. Pokud se schopnost implicitního učení projeví v útlém věku, je větší pravděpodobnost, že člověk bude dospívat k víře. A to i kdyby žil v rodině, která není nábožensky založena. A naopak, pokud se dotyčné nastavení mozku v dětství nevyjeví, bude jeho náboženské založení slábnout, jakkoli mohl být vychováván v rodinném prostředí věřících.
