Studie zahrnula i Věstonickou venuši.

Studie zahrnula i Věstonickou venuši. | foto: commons.wikimedia.orgProfimedia.cz

Venuše z období paleolitu odkazovaly na změnu klimatu. Symbolizovaly přežití

  • 32
Jsou jedním z nejstarších uměleckých vyjádření. Figurky venuší z období paleolitu byly považovány za tehdejší symbol sexuality, krásy. Podle aktuální studie však zpodobňovaly přežití. Vznikaly v době a v místech klimatických změn, ledovců a nedostatku potravy. Součástí studie byla i Věstonická venuše.

Jsou velké od šesti do šestnácti centimetrů, jejich tvůrci ze skupin lovců a sběračů je vyráběli z kamenů, klů, rohů, někdy též z jílu. Jejich postavy jsou charakteristické, nezaměnitelné, zatímco hlavy a ruce mají potlačené, dominují jim velká ňadra, hýždě, břicha, boky, stehna.

Důvod tak výrazných tvarů vědce přitahoval. Oblé kontury se vykládaly jako ztvárnění plodnosti. Jako symbol krásy. Podle jiných hypotéz mohly být ranými pornografickými objekty, nebo naopak náboženskými rekvizitami, doplňuje server Cosmos. Mělo se však i za to, že tajemné figurky prostě jen realisticky zachycovaly tehdejší obézní ženy.

Tým Richarda Johnsona z Coloradské univerzity přichází s jiným vysvětlením, odkazuje na souvislost mezi výskytem postaviček a extrémními klimatickými změnami.

S růstem ledovců rostly i proporce venuší

Tým zkoumal více než dvě stě figurek, vznikly v době před 14 až 38 tisíci lety, většina z nich spatřila světlo světa v období před 21 a 26 tisícovkami let, poznamenává server Science Alert. Nescházela mezi nimi Willendorfská venuše, Savignanská, Zarajská, ale ani Věstonická venuše, kterou našel tým Karla Absolona v roce 1925 v popelišti mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem.

Ženy na lovu. Obstarávání masa nebylo vyhrazeno mužům, tvrdí studie

Věda ženám přisuzovala výlučně roli sběraček a matek. Aktuální studie...

Ženám patřilo místo u ohniště a dětí, obstarávání masa připadlo mužům. Dělbu práce vidí u prehistorických společností převládající vědecká hypotéza právě takto. Aktuální studie ji zpochybňuje. Velká zvířata lovily i ženy, tvrdí.

Johnson se svými kolegy Miguelem Lanaspou a Johnem Foxem měřili postavičkám poměr mezi obvodem pasu a boků, potom též mezi obvodem pasu a ramenou. A porovnával, jestli mají údaje souvislost s místem a dobou jejich vzniku i s životními podmínkami lokace a doby. Tým zjistil, že ano.

Pradávní lidé vstoupili do oblasti Evropy v době před 48 tisíci lety, v období nazývaném aurignacien. Vyznačovalo se příhodnou teplotou a skupiny lidí měly prospěch z lovu mamutů, koní, sobů, ryb, sbíraly oříšky, bobule, jak připomíná server ZME Science.

Idyla však neměla trvat dlouho. Podnebí lidem nepřálo věčně, teploty začaly klesat, s tím se objevovaly a rostly ledovce. Nastávaly víc než těžké časy. Zvěř mizela. Lidské tlupy začaly mířit na jih, stahovaly se do lesů, mnohé pomřely.

A právě v té době začaly vznikat figurky venuší. A jak ze svého výzkumu, jehož výsledky přinesl magazín Obesity, zjistili vědci, postavičky, jejichž proporce vykazovaly nejsilnější obezitu, lidské ruce vytvořily v místech, která byla ledovcům nejblíž. Čím obéznější postavy, tím bezprostřednější ledovcové podmínky, píše server Science Daily.

„Během období postupujících ledovců měly figurky, které k nim byly umístěny blíže, tedy z oblasti dnešní severní a střední Evropy a Ruska, větší poměry mezi pasem a bokem a pasem a rameny než postavičky z jižní Evropy,“ cituje studii server Art Critique. „A obdobně měly poměry větší ženské postavičky z doby postupujících ledovců ve srovnání s těmi z doby posledního ledového maxima, kdy začaly ledovce ustupovat.“

Pravěký člověk nesl dítě, minul je mamut. Vědci četli ze stop dávné pouti

Vědecká rekonstrukce pravěkého putování dává nahlédnout do jednoho příběhu...

Je to působivá, fascinující anatomie pravěké vycházky. Ony stopy jsou staré přes 11,5 tisíce let, táhnou se kilometr a půl, je jich na čtyři stovky. Je to záznam o nejdelší pravěké cestě, který máme. Vědci z něj sestavili celý příběh oné pouti.

Venuše vznikaly v době a v místech extrémního nedostatku potravin. A zpodobňovaly obezitu jako ideál, protože byla znamením nadbytku.

Figurka jako talisman

„Předpokládáme, že figurky vyjadřovaly ideály tělesných rozměrů pro mladé ženy. A to zejména pro ty, které žily v blízkosti ledovců,“ popisuje Johnson. „Shledali jsme, že tělesné proporce byly největší tam, kde se ledovce blížily, zatímco v místech, kde se podnebí oteplovalo a kde ledovce ustupovaly, zachycená obezita klesala.“

Nadváha se v dobách nouze, hladu a obav stala předmětem tužeb. A ty našly vyjádření ve figurkách venuší. Studie si přitom všímá i toho, že předměty vykazují známky opotřebování, mají vyhlazené tvary. Podle vědců to značí, že se předávaly z generace na generaci.

„Během mladšího paleolitu se figurky objevily jako ideologický nástroj na pomoc zlepšení plodnosti a přežití matky a novorozence,“ píše se ve studii. „Umělecká estetika tak měla důležitou funkci, zdůrazňovala zdraví a přežití ve stále tvrdších klimatických podmínkách.“

Bezpočet prohřešků, namítá kritika

Na všechny odborníky však studie nezapůsobila. Jejím hlasitým kritikem je například montrealský archeolog Julien Riel-Salvatore. Na svém twitterovém účtu jí vyčítá mnohé. Kritizuje, že vědci při měření vycházeli pouze z internetových obrázků, skutečné sošky neměli k dispozici. Že nezohledňovali debaty, které se o figurkách vedou. Že si do svého výběru vyselektovali pouze tělnatější venuše. Že je počet postaviček pro tak rozsáhlé údobí nedostatečný. A rovněž jim vyčítá, že neuvádějí přesné vzdálenosti mezi místy, kde se postavičky našly, a lokací výskytu tehdejších ledovců nebo výše tamních teplot.

„Další úděsný příklad přístupu k venušiným figurkám. Jak mizerná studie je, pokud jde o terminologii, výběr vzorků, metody, prezentaci dat a konzultovanou literaturu, nemohu ani dostatečně zdůraznit,“ vynáší archeolog příkrý a jednoznačný odsudek.