Podněcují v národu melancholii, lenost, pesimismus, zápecnictví. Proto těstoviny pranýřovali italští futuristé. A činí zemi závislou na dovozech, zatímco by se měla tyčit v heroické soběstačnosti. Proto je odmítali fašisté. Obě hnutí se ve třicátých letech minulého století snažila tradiční potravinu nahradit rýží.
Jen málokterý národ na světě si můžeme spojit s jeho typickou potravinou jako Italy a jejich zálibu v těstovinách. Spaghetti, ravioli, tagliatelle… Konzervativní odhady počítají s tím, že italská kuchyně pracuje s více jak čtyřmi stovkami rozmanitých druhů těstovin. Každá má svůj význam, specifické zpracování a doprovází ji konkrétní recept. Zdá se proto až neuvěřitelné, že by s tak oblíbenou a univerzální národní pochoutkou někdy chtěli Italové skoncovat.
Jenže třicátá léta minulého století byla v Itálii dynamickým obdobím, plným opravdu zásadních změn. Korporativistická diktatura, sešněrování společnosti, represe, dobyvačná válka v Africe. A touha smýknout národem ve všech směrech. Staré mělo ustoupit novému a změny se měly dotknout i toho, co měl národ ve svých talířích. Coby přežitek dávných zaostalých časů a potravina závislá na importech z nich na smetiště dějin měly zmizet těstoviny.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
