O kořenech choroby se dodnes vedou spory. Možná sem byla zavlečena posádkami, které se vracely do Evropy z výbojů Kryštofa Kolumba, možná v Evropě existovala již předtím, nebyla však rozpoznávána jako specifická nemoc, shrnuje server Live Science.
Jisté je, že byla první nemocí, která se společnosti vyjevila po vynálezu tiskařského lisu. Hrozivá nakažlivá choroba tedy měla médium, které ji dostalo do popředí pozornosti. Rovněž byla první pojmenovanou sexuálně přenosnou chorobou. Stala se tak morálním odsouzením těch, kdo jí trpěli.
Byla to nemoc s „mediálním“ pokrytím a dosahem, s reputací. A též s morálním rozměrem, odporná, opovrženíhodná, zasloužená. Proto bylo podstatné, odkud přišla, kde se vzala. Jaký hříšný, nečistý národ ji vyvrhl?
Syfilis měla renomé hnusné nemoci. Tak odpudivé, že se národy nerozpakovaly – a při hledání jejího semeniště ukazovaly prstem na sebe navzájem.
Je to jejich nemoc!
První vlnu nemoci inkasovala italská Neapol v letech 1494, 1495. Bylo to v době francouzské invaze a oblastí ji šířila invazní vojska. Následek byl zřejmý a pochopitelný, nová zákeřná nemoc dostala název francouzská choroba.
Každý je světec. Než ke mně přijde s kapavkou, říká dermatovenerolog Je to pohyb na tenkém ledu. Diagnóza pohlavně přenosné choroby je velmi intimní verdikt. I proto je většinou reakcí pacientů popírání, výmluvy a teatrální údiv. „Ze strany lékaře je na místě jistá ráznost,“ říká primář kožního oddělení Nemocnice České Budějovice, dermatovenerolog Jiří Horažďovský. |
Jméno syfilis dostala choroba až v roce 1530, do té doby, a dokonce i poté, však nesla rozličné názvy. Pestré, jedno však měly společné. Jednotlivé regiony se jimi trefovaly do svých neoblíbených sousedů, mířily prstem na jiné národy a oblasti, které z šíření nemocni vinily. Jinými slovy, nemoc žila v konturách propagandy a na vlnách xenofobie. A přispívaly k tomu všechny kouty světa.
Zatímco tedy Italové nemoc spojovali s francouzskými vojáky, ve Francii říkali chorobě neapolská. Turci ji nazývali francouzským nebo křesťanským zlem, Peršané zase tureckým hříchem. Pro Japonsko byla portugalskou chorobou. Na Francii jako původce hříšné nemoci sází i anglický název, o čemž svědčí Shakespearovo drama Jindřich V. Jako francouzskou nemoc však syfilis znalo i Německo, Kréta, Kypr, Island, Skandinávie, a nebylo to tak docela pomýlené, šíření nemoci opravdu napomáhali putující žoldáci francouzského krále.
Pro Nizozemce byla zase španělskou nemocí, pojmenování odkazuje na návrat kolumbovských dobyvatelů. Na Španělsko ukazovali prstem i jeho jiní nepřátelé nebo sousedé jako Portugalsko, oblasti severní Afriky. V Polsku to byla německá nemoc, v Rusku zase, ano, polská.
V severní Indii hinduisté přisuzovali nemoc muslimům, ti zase jim. Nakonec se podle studie z magazínu Journal od Medicien and Life všichni shodli, že to je prostě evropská nemoc, nebo též křesťanská. Ne bez příčiny, syfilis do Indie podle mnohých pramenů zavlekla výprava portugalského mořeplavce Vasca de Gamy, který připlul do kéralského Kóžikkótu v roce 1498, jak poznamenává Indian Journal of Dermatology, Venerology and Leprology. Evropskou chorobou byla syfilis i v Otomanské říši. V Japonsku to byla přirozeně čínská nemoc, ale též portugalská.
Ve výčtu všech oblastí, národů a zemí, které nemoc odstrkávaly od sebe k jiným, vinným a hříšným, se vyjímají Peršané. Přezdívali jí sice turecký hřích, s jistou sebereflexí ji však nazývali též perský oheň. A též Skotové, pro ně nebyla syfilis příležitostí, jak se xenofobně trefovat, byla prostě „grandgore“, „velkými neštovicemi“.
Obecně se však všichni snažili syfilis ocejchovat jako nemoc „vlastněnou“ cizími národy a státy.
Jak to myslel Fracastoro
Samotný název syfilis se poprvé objevil v práci italského lékaře a básníka Girolama Fracastora z roku 1530. Syphilis sive morbus Gallicus, tedy Syfilis neboli francouzská nemoc bylo jeho mistrovským, veršovaným dílem, bylo rozepsáno do tří knih, v celkem 1 300 hexametrech. Rozebíralo detaily choroby, ve třetím svazku psalo o pastevci jménem Syphilus, který měl být prvním nakaženým.
Podle jedné interpretace bylo jeho jméno odvozeninou z postavy Sipyla z Ovidiových Proměn a nemoc na něj měl seslat bůh Apollón. Druhá verze líčí, že slovo etymologicky odkazuje na řecký výraz „přítel vepřů“. Třetí výklad, přinesla ho studie z magazínu Advances in Historical Studie v roce 2017, dokonce soudí, že Fracastoro k názvu dospěl i díky bájím, které přivezl Kolumbus z Latinské Ameriky. Lékařovým cílem bylo vyhnout se nakonec spojení nemoci s Neapolí, Francií a Itálií, proto fiktivní postavu Syphila situoval do mýtického kontinentu Atlantida.
Nemoc však v dějinách nenosila jen spoustu názvů, též odkazovala na více než padesát svatých, včetně svatého Rocha z Montpellieru nebo svaté Reginy, kteří měli pomáhat chorobu léčit. Trpěly jí mnohé slavné osobnosti, básníci Charles Baudelaire, John Keats, císař Ivan Hrozný, skladatelé Ludwig Beethoven, Franz Schubert, filozofové Arthur Schopenhauer, Friedrich Nietzsche, malíř Vincent van Gogh či malíř Josef Mánes. Pokročilé stadium syfilidy bylo rozvinuté i u Vladimíra Iljiče Lenina. Rovněž první komunistický prezident Klement Gottwald byl postižen touto nemocí.
Francouzský spisovatel André Gide v devatenáctém století podle portálu Big Think poznamenal: „Pro Francouze je nemyslitelné vstoupit do svých středních let, aniž by měl syfilis a řád Čestné legie.“
