Je jako živá, její tělo imituje srdeční tep a má oběhový systém, který v těle udržuje teplo. Její ústa, vagina a anální otvor jsou oproti lidskému tělu ještě vylepšeny pro mužovo potěšení, skrývají motory, které mají zintenzivnit sexuální zážitek.
Ona sama však není intimním hrátkám nakloněná – a dá to dokonce najevo. Dotknete-li se jí na intimních oblastech, nepřijme to s potěšením, dělají jejímu nesouhlasu reklamu její tvůrci z americké společnosti True Companion.
Nakonec však Frigidní Farrah přece jen podlehne a muž si může vzít všechny její otvory. Ovšemže, je to přece jen robotka. Přesto však stihla lidským světem zamávat. Halasí totiž kolem ní otázka, zda skrze Farrah její lidští tvůrci nenormalizují sexuální násilí.
Jen stroj?
Laura Batesová, zakladatelka projektu Všední sexismus, má ve svém článku v listu The New York Times, jasno. „Znásilnění není skutkem sexuální vášně. Je to násilný zločin. Neměli bychom povzbuzovat potenciální pachatele znásilnění v tom, aby si pro své založení našli údajně bezpečné východisko,“ píše.
A má odpověď na argument, podle něhož by snad znásilňování umělých žen mohlo být prevencí znásilňování lidských bytostí. „Copak si myslíme, že bychom měli preventivně poskytovat vrahům realistické roboty, z jejich těl bude tryskat krev?“ ptá se. A dodává: „Protože zní tenhle nápad absurdně, proč někomu zní nápad, že budeme sexuálním násilníkům poskytovat robotické, živě vypadající oběti, přijatelná?“
Výrobce Frigidní Farrah zareagoval na bouři protestujících hlasů neprodleně. A nepřesvědčivě. Není to tak, že by Farrah sex vůbec nechtěla, jen se jí nezdá mužův příliš rychlý postup, překrucuje firma True Companion sama vlastní slova, jimiž na Farrah dělala reklamu a která podtrhovala její nesouhlas. Nyní dělá ze své robotky vlastně přímo terapeutický nástroj, která má muže naučit, jak na intimnosti ohleduplněji.
Batesová však není jediná, kdo ve Farrah vidí problém. Sexuální robotky, které erotizují absenci ženina souhlasu, vysílají svým uživatelům jasný vzkaz, že porušit ženino „ne“ je sexuálně naplňující, píše též Sian Norrisová v listu New Statesman.
Výrobce robotky se snaží vytěžit obranu z faktu, že Farrah je nakonec... právě jen robotka. „Není někým. Je to stroj,“ reaguje na kritiku firma, „Copak je eticky pochybné nutit můj toustovač, aby mi udělal toust?
Profesor Alan Winfield z Bristol Robotics Lab však namítá, že tak jednoduché to je jen zdánlivě. „Samozřejmě, někteří lidé mohou říci: V čem je problém, sexuální robotka je přece jen kov a umělá hmota, jakápak škoda?“ říká, jenže dodává: „Fembot, ženská robotka, je však sexualizovanoým zpodobněním ženy či dívky, které nejen vítá násilné zacházení, ale dokonce po něm volá. Robotka souhlas nemůže dát, a to jen prohlubuje již i tak chronickou a nebezpečnou objektifikaci skutečných žen a dívek.“
Farrah přitom nebyla jediným produktem True Companion, který vedl k morálním otázkám. Vedle Zralé Marthy, která „je velmi zkušená a ráda by tě zaučovala“, a Divoké Wendy, která „společenská a odvážná“, totiž její nabídka zahrnuje i Mladou Yoko, která je „ach, tak moc mladá a ráda se bude nechat zaučovat“. Ostatně, věku simulovaného robotkami a potíží, které s sebou může nést, si už lidé všimli. Například Británie zaznamenala hlasy po zákazu sexuálních robotů, kteří vypadají jako děti.
A True Companion není jedinou firmou, která se za morální hranici vydala. Společnost Lumi Dolls zase inzeruje jednu ze svých robotek popisem, podle něhož svému majiteli dovolí „stanovovat hranice, zatímco ona sama se nechá vzít na jakoukoli jízdu“ a je „perfektní poddajnou partnerkou“.
7. dubna 2017 |
