Z čistě marketingové hlediska se nedá říct, že by své podnikání vzal William J. A. Bailey za špatný konec. Lidem nabízel nový produkt, který byl prakticky univerzální a cílil na všechny věkové kategorie. Nepatřil sice mezi úplně nejlevnější preparáty na trhu, ale i tak si ho mohl dopřát skoro každý. Navíc se renomé jeho léčiva mohlo opřít o moderní vědecké bádání a bulvární tisk, který mu dělal bezplatně reklamu. Za tím vším však byla řada problémů. Vražedných problémů
Zaprvé, Bailey nebyl doktor, studia na Harvardu nedotáhl do konce. Po třech letech neúspěšné snahy o lékařský titul měl jen dluhy a spoustu problémů. Medicína ho upřímně nudila. „Tolik nemocí, tolik léků! Kdo si to má vůbec pamatovat?“ smutnil.
Proto se rozhodne, že místo plejády medikamentů navrhne jeden jediný, univerzální. Ten začne nabízet pacientům na jejich obtíže, aniž by se jim zmínil, že lékařem není. Lidé mu však věří.
Zázračný lék, který syntetizuje v laboratořích své Radium Company, je totiž radioaktivní. A to je přeci skvělé. „Zákazníci vědí starou belu, co pro ně radioaktivita vlastně znamená,“ soudí Bailey. Ani on v tom ostatně nemá příliš jasno. Podstatné je, že se o radioaktivitě všude mluví a píše a že má být zdrojem netušené energie.
A na tom se dá stavět. Přípravek Radithor má kus toho „zářícího zdraví“ za mírný poplatek nabídnout lidem a léčit cokoliv od chřipky po neplodnost.
Recept na úspěch? Lidská hloupost
Výroba je přitom velmi snadná: postačí pár radioaktivních solí radia (izotopů 226 a 228) rozpuštěných ve vodě. „Ty už váš endokrinní systém postaví na nohy!“ hlásá Bailey do celého světa. Ne, že by tušil, co je to endokrinní systém. Prostě to jen zaslechl na Harvardu.
A právě tak celý jeho podnik funguje. Na jediném klíčovém slovu či sousloví dokáže vystavět recept na úspěch. Že existuje nějaký poločas rozpadu? Jistě, a Radithor se mu umí postavit. I polomrtvé vrátí zpět do života svým věčným světlem.
Bailey je vzděláním génius průměrnosti, ale obchody mu jdou na výtečnou. Umí si připlatit za reklamu v tisku, psát si děkovné dopisy a zveřejňovat je, nechá si navrhnout několik povedených ilustrovaných plakátů. Radium Company je od svého založení v roce 1918 na vzestupu. Skuteční lékaři jen nevěřícně kroutí hlavami, ale se zámožným podnikatelem nic nezmůžou. Neslavně to dopadne i s kontrolou z Federální obchodní komise, která si na jeho výrobní závod v East Orange posvítí.
Radioaktivní? Až moc
Úředníci nechápou podstatu problému. Pokud měli dokázat, že Bailey své produkty šmelí a vůbec nejsou radioaktivní, nestalo se tak. Jak potvrzují na jejich vyzvání státní laboratoře, lahvičky Radithoru jsou radioaktivní dost. A daně „doktor“ Bailey platí, takže kde je vlastně problém? Do medicíny, fyziky, chemie nebo komplikovaných otázek vlivu ionizujícího záření na lidský organismus se úředníci ze státu New Jersey plést nechtějí.
„Prodávám lidem radost a štěstí,“ hájí se preventivně vynálezce. Díky tomu, že kontrolu jeho produktů provedly státní laboratoře, obohatí stávající etiketu Radithoru o popisek „státem certifikovaná radioaktivní voda“.
Byznys běží dál. Radithor prý pomáhá k léčbě desítek nejrůznějších neduhů. Zklidní duševně nemocné, utlumí bolesti hlavy a migrény, pomůže s cukrovkou. Je učiněným darem z nebes pro léčbu chudokrevnosti a astmatu. A zbaví vás zácpy nebo průjmu. Jak se to zrovna hodí.
Je libo afrodisiakum nebo osobní baterku?
Bailey není včerejší, je mu jasné, že je třeba produkt inovovat. Ve dvacátých letech minulého století tak spatří světlo světa Arium, tekuté radioaktivní afrodisiakum. Jeho poslání? „Přípravek oživuje štěstí a spokojenost, jakož i mladistvou sílu a energii v životech těch sezdaných lidí, jejichž pouto k druhému již ochladlo a zesláblo,“ hlásá. Diskrétní balíčky s utrejchem si pak potajmu objedná nejeden vážený Američan. Jen pro jistotu, pochopitelně.
Dalším ceněným produktem v pořadí byl Radiendocrinator, jakási přenosná baterie, která vám průběžně doplňuje energii. Elegantní kovové pouzdro s radioaktivním obsahem měli muži nosit v kapse saka či kalhot, a pokud pocítili únavu, stačilo se ho jen dotknout. Startovní cena? Jeden tisíc dolarů, což už byla pořádná palba. Bailey na výrobku vydělal jmění, ale překvapivě ne jeho prodejem.
Upadla mu čelist
Ukázalo se, že počáteční náklad skoupil jistý Herman H. Rubin, lékař newyorské Státní nemocnice. A že ho pod názvem „Rubinův klinický radeindoktrinátor“ sám nabízí svým pacientům. Bailey, který si hračku patentoval, na něm vysoudil pořádný balík. Rubin byl dokonce vyloučen z americké lékařské komory.
Stížnosti nespokojených zákazníků Radium Company řešit nemusela. Produkt funguje, byť jen jako placebo. A půjdete se snad veřejně soudit, že vám ani radioaktivní afrodisiakum nepomohlo s impotencí?
V roce 1932 Bailey přeci jen trochu narazí. Jeden z jeho spokojených zákazníků mladý průmyslník a šampion amerického golfu Eben Byers, zemřel. Za relativně krátkou dobu totiž dokázal zkonzumovat 1 400 lahviček Radithoru. Aféru navíc oživil deník Wall Street Journal palcovým titulkem: „Radioaktivní voda fungovala dobře, než mu upadla čelist“. Na soudní proces nedošlo. Pitva prokázala, že Byers byl „prohlodaný rakovinou“, a s tím přece nemůže mít radioaktivní voda nic společného.
Osvícený muž odchází
Bailey však preventivně přesunul své jmění do zahraničních bank a starou Radium Company vyměnil za nový podnik Radium Institute. Vyrábět bude už „jen“ radioaktivní hygienické ubrousky a přívěšky doplňující zářivou energií.
Jako velmi movitý podnikatel umřel falešný doktor William J. A. Bailey ve věku čtyřiašedesáti let. Snad jedinou osudovou satisfakcí lidem, které poškodil, bylo, že zemřel na rakovinu močového měchýře. Stála za ní, jak prokázala pitva o dvacet let později, masivní kontaminace radioaktivitou.
