Mívám trojku, ale nic si z toho nedělám, už jsem si zvykl a tak často to zase není. Naopak nejlepší jsou lítací sny, bohužel ty mám vzácně.

Občas mívám barevné sny se zvukem. Slyším hlasy, vidím bizarní postavy. Jsem jen posluchač a pozorovatel. Je to jako špatný film kde nechcu být. Budím se zmatený, zpocený a lehce dezorientovaný. Mívám je cca 2x v měsíci.

Je mi 60+ a pořád ve snu nejsem schopná složit nějakou zkoušku ve škole. Přitom jsem maturovala na čtyři jedničky. A pak to bloudění, věčně jsem někde na vzdáleném nádraží, sedám do nesprávného vlaku nebo mi všechno ujelo a nevím, jak se dostat domů. To jsem pak šťastná, že se probudím.

Někdy ale taky lítám, stačí pořádně mávat rukama a lítám i nad lesy,nad řekou... takové sny mám ráda.

Létací sny jsou fajn:-) Já nejdřív vystupuji po neviditelných schodech a ve správné výšce začnu mávat rukama. Někdy si nahoře jen tak chodím.

1. skákací sny - (není to úplně noční můra, ale leckdy z toho vychází) běžím a skáču s takovou lehkostí, že skoro až létám, jako kdybych nic nevážil. Leckdy přejde do čísla 2:

2. létací sny - létám a rád bych už přistál, ale jakýkoliv pokus o přiblížení se k zemi vyústí v další vzlet výš

3. nemůžu najít pokoj na koleji - vracím se na kolej a zapomněl jsem na jakém pokoji bydlím ... nevím ani patro.

4. řídící sny - řídím auto, ale mám zavřené oči a nic nevidím - na křižovatce se nejsem schopen rozhlédnout, jestli něco jede nebo ne. Často pokračuje bodem 5

5. zničení či ztráta auta - buď nějaká dopravní nehoda nebo přijdu na parkoviště a auto tam není

Naštěstí vždy dokážu včas poznat, že jde o sen a probudit se ... kromě situací, kdy se mi zdá sen ve snu a pak je to trochu náročnější, než si uvědomím, že i "ta probuzená realita" je vlastně sen :)

Já neměl nikdy noční můru a nikomu ji nezávidím.

Moje neorší noční můra -jsem v naprosté temnotě a vím, že někde v té tmě je maprosté zlo

A to zlo jsem ja

nebyl jsem zrovna studijní typ a přesto mě okolnosti donutily cosi jako studovat. dodnes se mi zdá, že si třebas totálně rozkládám studium, že mám udělat třebas jen jediný (zato obskurní) předmět za semestr, otevřu daná skripta a v nich totálně nesrozumitelný klikyháky, snad nějaký výpočty hodně vyšší matematiky po celejch stranách a já úplně propadnu zoufalství, že TOHLE se přece nemůžu nikdy naučit! a myslim, že tam je podmínka, že když aspoň ten jeden předmět neudělám, tak mě vyrazí rozkládání nerozkládání :)

další chuťovka je, že slepnu. prostě se někde pohybuju po jakémsi funkcionalistickém městě, ale moje zorné pole je čímdál tmavší, aniž by se stmívalo, na konci už úplně tápu a bloudím, páč skoro nevidím.

no a do třetice takovej typiše sen je, že se pohybuju po veřejnosti, nebo jsem třeba z5 v nějaký škole, ale mám jen triko, či košili, ale dole prostě nic. snažím se dělat jakože nic, svěšovat co nejvíc ramena, aby mi ten horní textil kryl dlaska, ale cítím, že to prostě nestačí :D

Já jednou ve spánku vyřešil jednu šachovou kombinaci od Richarda Rétiho. To je možná ještě děsivější! :-D

Desive by bylo to do probuzeni zapomenout

Myslím si, že zlé sny mají původ v nějakém zážitku z dětství, který se v podvědomí uchoval a občas vystupuje na povrch. Mne jednou v dětství vylekalo v lese divoké prase, a i když se kromě chvíle strachu nic nestalo, i po desítkách let se to občas ve snech vrací.

Když mi před pár lety zemřela mamka, několik měsíců se mi často zdálo, že se vrátila domů, že to byl omyl, co nám tvrdili v nemocnici, že se to prostě nestalo... Vysvětlení mám jednoduché, prostě jsem to odmítala přijmout. I když proběhl pohřeb, rozloučení jak má být, stejně to mozku nějakou dobu trvá, než to zpracuje, i když jste jakkoliv racionální člověk.

Moje mamka zemřela před 17 lety a občas se mi o ní zdá, povídáme si a i když jsem po ránu v první moment zklamaný,tak vzápětí mám radost, že se mi vrátila.

Jinak se mi většinou zdá že padám (a to se výšek nebojím) nebo že jsem hluboko pod vodou a ne a ne se vynořit (a to jsem vodní záchranář).