Co jsme tolik potřebovali, věděl vždy první – a ještě dřív než, než se to stalo. Byl chytřejší než rádio.
Byly dny, kdy bylo jeho jméno nejčastěji zmiňovaným slovem na Twitteru. Byl skutečnou celebritou, přestože ho nikdy nenachytali opilého s prostitutkou.
Nemilosrdný osud mu bohužel nedopřál dlouhého života. Než však naposledy ochable mávnul chapadlem, aby spočinul v hlubinách věčnosti, mohl si říct, že ze své nádrže plné vody to dotáhl sakra daleko.
Zřejmě žádná chobotnice v dějinách, dokonce ani chobotničky v Jamesi Bondovi či chobotnice, o níž zpívali Beatles, nebyla tak slavná jako chobotnice Paul.
Skládali na něj oslavné písně, chtěli ho zabít a sníst, pomlouval ho íránský prezident, zastával se ho španělský premiér, nabízeli mu čestné občanství. Výkony jeho mozku a neuvěřitelná intuice zaměstnaly taky desítky vědců. Noviny o něm popsaly spoustu místa a na Wikipedii má heslo dlouhé dvanáct stránek. Václav Klaus jich tam má jen devět.
A tohle byla jen chobotnice. Nejchytřejší chobotnice v dějinách, která předpovídala výsledky fotbalových zápasů téměř neomylně. Není těžké být chytřejší než Pavel Čapek – ale Paul věděl vše dokonce lépe než Milan Luhový.
Máte šanci 0,39 procenta být jako Paul
Vydejme se nyní životem zesnulého v jeho stopách. Narodil se v lednu 2008 v Anglii, ve městě Weymouth. Ale říká se rovněž, že byl italským nalezencem. Rybáři ho prý maličkého vylovili poblíž Elby ve Středozemním moři. Svůj život však prožil v německém Oberhausenu, ve skleněné nádrži v místě zvaném Sea Life Center. Tam také zahájil svoji úchvatnou cestu ke slávě.
Lidé si myslí, že se předpovídat fotbalové výsledky naučil až při mistrovství světa 2010. Omyl: zárodky budoucího talentu projevoval Paul již jako mladá chobotnice. Bylo mu sotva pár měsíců, když začalo EURO 2008. Ze šesti zápasů uhodl vítěze čtyř.
Jeho nejlepší hodina však přišla letos při šampionátu. Uhádl všech osm zápasů, na něž se ho zeptali.
Dělo se to vždy stejně. Dali mu vybrat dvě zcela identické bedny, které se lišily jen tím, že na každé byla vlajka jednoho z týmů, které se měly utkat. V bednách byla delikatesa, kterou Paul tolik miloval: mušle. A pak se čekalo, z které bedny se Paul ráčí nakrmit nejdřív.
Je to neuvěřitelné, ale vždy to byla bedna s vlajkou pozdějšího vítěze. Tipnul pokaždé správně výsledky německého týmu při postupu turnajem, a pak i finále a zápas o třetí místo.
Paula studovaly přední světové kapacity. Vzpomeňme za všechny třeba profesora Chrise Budda z University of Bath, Davida Spiegelhaltera z Oxfordu či Etienna Rocqaina z pařížské Univerzity Marie Curie.
Vycházeli z toho, že Paul měl šanci 1:1. Tedy 50 procent. Bylo to, jako když hodíte minci a hádáte, zda padla panna, nebo orel. A tihle pánové spočítali, že když hodíte mincí osmkrát, protože tolik zápasů Paul tipoval správně, máte šanci, že uhodnete vše, jen 0,39 procenta. Tedy ani ne půl procenta. Nebo jinak: máte šanci 256:1.
Zkuste to. Chobotnice to dokázala.
José Mérida, matematický analytik z Guatemala City, spočítal, že aby se něco takového podařilo, muselo by se o to pokusit 178 lidí. Teprve pak bychom měli statistickou jistotu, že jednomu z nich to vyjde, a osmkrát za sebou uhodne správně.
To by vyřešil snad jen Däniken
Samozřejmě že když něco takového dokáže chobotnice, lidé hned myslí na podraz.
Nejdřív se mluvilo o tom, že Paula přitahují určité barvy, ale biologové upozornili, že chobotnice jsou barvoslepé. Shelagh Malham z katedry oceánských studií na Bangor University prohlásil, že Paula přitahují vodorovné pruhy, jako má Německo nebo Španělsko.
Oceánolog Matthew Fuller přišel s převratnou hypotézou, že chobotnice, jež jsou podle něj nejinteligentnější ze všech bezobratlých, jsou schopny rozeznávat vlajky. Ale to by znamenalo, že rozumějí i fotbalu!
Do debaty se, jak jinak, vmísili i slavní ruští vědci. Vjačeslav Bisikov například posunul znovu hranice lidského poznání zveřejněním převratné teze, že chobotnice přitahují pruhované vlajky.
Ale s Paulem nyní odešla pravda na věčnost. Tedy pokud si nevedl podvodní deník. Snad se do toho vloží von Däniken a pomůže nějakým srozumitelným a přirozeným vysvětlením, tak jako vždy.
Chtěli ho naklepat a sežrat
Paul v lidském světě záhy seznal, že úspěch přitahuje zášť. Když předpověděl vítězství Německa nad Argentinou, v krutě nenávistném gestu zveřejnil argentinský šéfkuchař Nicolas Bedorrou na Facebooku recept na přípravu chobotnice. "Maso pěkně naklepeme, aby bylo křehké," napsal v něm například tento sadista.
Když v semifinále Paul předpověděl vítězství Španělů nad Němci, začal dostávat od německých fanoušků smrtelné hrozby. Vyhrožovali mu, že ho zabijí a snědí.
Ale Paul v této pro něj tak těžké chvíli poznal lidi i z té lepší stránky. Předseda španělské vlády Zapatero mu nabídl poslat ochranku a ministr průmyslu vyzval, aby Španělsko poskytlo Paulovi azyl.
O Paulovi byla složena i píseň, používala ji například CNN, když o něm referovala. Dodnes zní na YouTube. Podobně jako sochy Aloise Jiráska na náměstích připomíná velikána i po jeho smrti.
Tak tedy Paul zabublal naposledy. Ze své penze, na niž se odebral 12. července letošního roku, se neradoval dlouho. Když teď vypustil poslední bubliny, zanechal po sobě kromě svěšených chapadel také spoustu truchlících sázkařů a utajený tip, jak dopadnou ruské volby v roce 2012.
Ano, život jde dál! Ano, svět se bude točit dál, ale bez chobotnice Paula už nebudeme vědět, jak to dopadne. Čest jeho památce!
