Místnost se rychle plnila kouřem. Houstl a čpěl. Unikal škvírou pod prahem i netěsnícími okny. Plameny vidět nebylo. Oheň totiž stravoval sám sebe, připravil se o kyslík, a tak vytvářel jen páchnoucí čmoud. Ten stoupal i z šatů ženy ležící na zemi. Ani se nepohnula. Byla totiž mrtvá.
Okrskový zmocněnec VB se to první prosincové úterý roku 1963 chytil za hlavu. A to doslova. V chalupě, kam jej přivolali obyvatelé obce Moravský Ján v okrese Senica, ležela na zemi doutnající mrtvola Alžbety M., majitelky stavení, a v místnosti bylo lidí jako na náměstí v Trnavě. Některé ženy se dokonce už pustily do úklidu. Chlapi mudrovali, jak se jí to mohlo stát, ženské od kbelíků hulákaly, že si to klidně mohla způsobit sama, protože byla neopatrná, a bratr mrtvé Štefan M. seděl na židli a vypadal zmateně. Už na hony z něj táhla kořalka. Motali se tu i funkcionáři místního národního výboru.
Jaroslava D. prý řekla: „Já ji viděla taky, ale kdo to byl, nevím, nechala jsem si brýle na stole.“ Tamara J. pak ještě dodala: „Já ti řeknu, kdo jediný to mohl být – přece ta čůza z Marianky!“
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
