"O stresu si všichni myslí, že je pouze špatný, tak to ale není," říká Daniela Kaufereová, profesorka biologie, který je spoluautorkou studie zveřejněné na serveru elife.elifesciences.org. Jistá míra stresu, ale přerušovaného totiž podle ní udržuje mozek v pozornosti. "A když dáváte pozor, dosahujete lepších výkonů," připomíná.
Raději to zdůrazněme hned zkraje ještě jednou, o chronickém stresu, takovém, který vás například provází každodenně v práci, vědkyně nemluví. Ten vás postrčí leda ke špatnému spaní, depresím, zvýšenému riziku obezity a srdečních chorob či horší paměti.
Potíž je v tom, že zatímco dopady dlouhodobého stresu zkoumají vědci již dlouho pečlivě, tomu krátkodobému tolik pozornosti nevěnují. I proto se Kauferová se svou kolegyní Elizabeth Kirbyovou odebraly ke klecím s potkany, aby je onomu druhému ze stresů svévolně vystavily.
Výsledky se nedostaví hned, buňky musejí dorůst
Několikahodinové uvěznění jejich obětí vedlo ke stejně vysokým hladinám stresového hormonu, jaký produkuje dlouhotrvající stres, po několika hodinách, kdy byli potkani propuštěni, však opět opadly.
Jistý trvalý efekt však krátkodobý stres přece jen měl. Jeho výsledkem bylo významné rozmnožení nových mozkových buněk v hipokampu, v části velkého mozku, která má velký význam pro ukládání informací do dlouhodobé paměti. Při paměťovém testu, který provedly výzkumnice dva týdny nato, se výkon potkanů významně zlepšil – a vědkyně za pomoci speciální techniky zjistily, že za to myši vděčí právě novým buňkám, které vyprodukoval stres.
Krátkodobý stres tedy nezlepšuje mozkové funkce okamžitě, nějaký čas prostě trvá, než nové buňky dozrají ve funkční neurony. "V přirozeném prostředí, kde k akutnímu stresu dochází pravidelně, to udržuje zvíře v pozornosti, více vnímá prostředí, aby poznalo, co hrozba opravdu je a co ne," vysvětluje Kauferová.
Akutní stres navíc neprokazuje službu jen mozku potkanů, ale i jejich imunitnímu systému. Stresové hormony, které vyrábí, totiž mohou imunitní systém varovat o hrozících nebezpečích, jako je infekce. Na druhé straně z výzkumů, jejichž objekty byli lidé, vědci vědí, že je-li imunitní systém vystaven stresovým hormonům chronicky, stáváme se k nemocem naopak náchylnější.
Než se však vrhnete do výroby stresových momentů, přijměte varování. Bez rizika nejsou ani krátkodobé stresy. Někdy mohou škodit i ony a jejich výsledkem může být například závažná posttraumatická stresová porucha. Stanovit faktory, které určují, zda bude reakce na stres dobrá, či škodlivá, teď bude předmětem dalšího bádání.
"Konečné poselství je, myslím, optimistické," konstatuje ale Kauferová, "stres vám může pomáhat, otázkou je, kolik ho musí být, jak dlouho musí působit a jak ho přijímáte." Nebude to lehké, jde-li totiž o lidi, neumějí zatím vědci podle Kauferové monitorovat nervové kmenové buňky, píše list USA Today.
