Pohled do vrahovy duše
Markovič patří k legendárním českým detektivům.
Případ, který Jiřímu Markovičovi otevřel pohled do mysli, ale také duše zločince, a stal se tak pro něj jedním z nejzásadnějších vůbec, je spojený se sadistou Vladimírem Tekverkem. Dopadení vraha mladičké studentky, která červnové noci roku 1979 v temném stínu stromu nedaleko autobusové zastávky v pražských Letňanech podlehla sérii bodných ran kuchyňským nožem, přitom nebylo nijak náročné.
Přišel se udat sám, policisty zavedl přímo na místo činu, a to v doprovodu své manželky. Té se bezprostředně po vraždě svěřil uprostřed noci jako první: „Zabil jsem nějakou ženskou. Asi jsem se zbláznil.“
Pětatřicetiletý letecký inženýr Vladimír Tekverk sváděl vnitřní boj se svým sadistickým já po většinu života. Poslední měsíce na svobodě však už nad sebou pozvolna ztrácel kontrolu. Ve své aktovce začal nosit kuchyňský nůž. „Oficiálně jsem si namlouval, že ho nosím, abych si mohl nakrájet svačinu. Ale ve skrytu duše jsem věděl, že je to jinak. Že počítám s tím, že se nůž hodí k rozpárání ženy. Ale také jsem si pořád říkal, že tohle se nikdy nestane, že se ovládnu,“ popisoval později usvědčený vrah. Neovládl se. V nočním autobuse si vyhlédl náhodnou oběť a konec již známe.
