V Japonsku nejsou žádné sexuální aktivity společensky přijatelným tématem debat. Ani partnerských. Už jen svěřit se družce s tím, co netradičního byste v ložnici rádi vyzkoušeli, může být považováno za nepřístojnost. A ani nevinně milé důvěrnosti mezi manželi nenaráží na pochopení, pokud se odehrávají veřejně. Zdejší klima sdílené intimitě nenahrává.
Jenže život si vždycky najde cestu, a v Japonsku to platí i pro ten milostný. Proto je tu už po čtyři staletí dobře etablována instituce hotelů lásky. Jejich hlavní komoditou je naprosté soukromí, bez zbytečných otázek. Místo, kde přísná společenská pravidla neplatí.
Populární i zavrhované, jsou tu pořád
Nikdy je nedokázala zrušit žádná legislativní omezení, nepotlačilo je zakládání čtvrtí Třešňových květů, tedy okrsků s povolenou prostitucí, dočasná povolování registrovaných společnic ani opačná strategie, tedy morálně-politická tažení proti prostituci. Hotely lásky přežily do současnosti, byť jejich počty silně kolísaly. V šedesátých letech minulého století se jich prý dalo napočítat přes padesát tisíc, dnes jich je mezi dvaceti a třiceti tisíci. Prošly však proměnou.
Dílem proto, že se jejich klientela stále méně rekrutovala z profesionálek a mužů platících za potěšení. A přibývalo, řekněme, běžných párů. Milenců, kolegů z práce, nesezdaných dvojic. Lidí, kteří si chtěli bez obav ze společenské kompromitace prožít v klidu svůj románek. Nebo i manželů, kteří chtěli vyměnit emočně sterilní prostředí vlastní domácnosti za něco exotičtějšího. Pro oživení vztahu nebo hlubší zážitek. Nepsaným kladem těchto podniků totiž je, že to, co se doma nesmí, se v rabu hoteru odehrávat může. Protože to nikdo nevidí. Proto jsou to pronajaté oltáře neřestí, lehce perverzních úchylek, sexuálních experimentů.
Soukromí je v Japonsku velký byznysHotely lásky jsou možná nenápadnou institucí, ale ve světe financí jsou vidět zřetelně. Zisky z jejich provozu se v roce 2009 pohybovaly kolem 40 miliard dolarů. Na japonském trhu tak dělaly dvakrát větší obrat než například celý segment anime. V průměru před pandemií vykazovaly 500 milionů ubytovaných ročně, dnes jsou na 70 procentech oněch počtů. Krize na ně tedy zásadně nedopadla. Každý všední den je vyhledá 1,4 milionu párů, tedy zhruba 2 procenta japonské populace. Jistota průběžných návštěv spokojených domácích klientů je navíc zesílena rostoucím trendem zájmu zahraničních turistů. Zdá se, že rabu hoteru čekají ještě dlouhá a úspěšná léta. |
Nejde přitom o klasický diskrétní prostor pro sex a uvolnění jako v evropském hodinovém hotelu. Poskytovaný servis je tu mnohem širší a v jednotlivých apartmánech o dost specifičtěji zaměřený. Není to ani klasické ubytování, i když už dnes k němu mají hotely lásky také blízko. Zapomenout bychom neměli ani na to, jak se do jejich podoby promítá to, že podle statistiky z roku 2013 zde zařizují devadesát procent rezervací pokojů ženy.
Nikdo vás neuvidí jít dovnitř nebo ven
Když v roce 1968, v době ekonomické konjunktury, došlo k mediálně vděčnému otevření prvního velkého azylu pro milence, podniku Hotel Love v Ósace, byla to událost, která jako by instituci hotelů lásky posvětila. Znamenalo to pro ně období renesance. Ve velkých městech jich vznikaly desítky, stovky. Jejich moderní stavební projekty přitom těžily ze zkušeností, ověřených staletími.
Zohledňovaly tak například, že hotelem lásky může být komplex několika menších propojených budov, s nepřekrývajícími se fasádami. I když představují jeden podnik, vstoupit do něj můžete z ulice i deseti různými dveřmi. Jindy se zase těsně přimykají k nadzemním či suterénním garážím, nacházejí se nedaleko od stanice metra nebo od restaurací na bulvárech. Takže jednoduše není vidět, kam konkrétně vyrážíte. Jen parkujete, procházíte okolo. Mnoho vchodů i východů, žádné kamery, snadná a diverzifikovaná dostupnost. A také minimum oken, anebo žádná. To vše jsou základní atributy dobrého podniku.
Když se dostanete naprosto nepozorováni dovnitř a dorazíte nepřekrývajícími se koridory chodeb k recepci, čeká na vás další překvapení. Recepčního za přepážkou totiž neuvidíte. Maximálně spatříte ruce, kterými vás bude kasírovat.
Erotické služby? Ne, jen hostinské pokojeProfese, která je nadneseně nazývána nejstarším řemeslem světa, od nepaměti vzkvétala i v Japonsku. Zprvu nerušeně a k úplné spokojenosti klientů, ke kterým se zpravidla počítali movití a společensky vážení muži z nejvyšších vrstev. Na počátku 16. století ale došlo k zásadní proměně postojů společnosti k dobře zavedenému byznysu. Proč? Po otevření části japonských přístavů čínským džunkám došlo kromě nezbytné výměny kulturní a obchodní i na výměnu biologickou. A nejpozději k roku 1505 je v nevěstincích Sakai a Hakaty poprvé zaznamenán výskyt syfilidy, která se epidemicky šířila do dalších podobných podniků v zemi. S koncem rozkoše bez rizika tichá tolerance místních hodnostářů vyprchala a prostituce začala být potírána. Boj s neřestí byl samozřejmě marný, jeho jediným důsledkem bylo, že se většina profesionálek uchýlila z oficiálních nevěstinců do ilegality. Výkon svého povolání navázaly například na provoz místní čajovny. K níž obvykle přináležela nějaká diskrétní místnůstka, kam se mohla s klientem po pár šálcích uchýlit. Celá situace se prakticky jako přes kopírák opakovala o 100 let později, v období Edo, po připlutí prvních portugalských námořníků a dalších dobrodruhů z Evropy. To už kvůli důsledným úředním kontrolám nemohly příhodné místnůstky nabízet přímo čajové salóny, a tak se volná místa pro radovánky objevovala v obytných domech přes ulici. Stačilo jen mít příhodný samostatný vchod do volné místnosti z nějaké zapadlé uličky nebo propadlo, tajné dveře, tunel, aby diskrétnost celého provozu byla zajištěna. Proti nabízení hostinských pokojů a ubytování v soukromí se nic namítat nedalo. A tak se zrodily první skromné rabu hoteru, neoficiální hotely lásky. |
Trend je však takový, aby se veškerý kontakt odbyl bez jediného slova a očí, které by si vás mohly zapamatovat. Nejčastěji si dnes s pomocí vestavěného monitoru vyberete pokoj podle vlastního uvážení. Pokud jste tak anonymní rezervací neučinili v předstihu. Zvolíte režim obsluhy, program, objednávky, předpokládanou dobu pobytu. Pravidelní klienti jen zapípají čipovou kartou, jejich preference už jsou většinou dané. Případně si tu z bezpečnostní schránky můžete vyzvednout balíček s věcmi, které jste si sem nechali diskrétně poslat nebo je tu máte od poslední návštěvy. Nikdo se neptá, kolik vás na pokoji bude. Platíte za prostor a čas, vše ostatní je jen na vás.
Exotické prostředí, unikátní zážitek
Po platbě a obdržení vstupní karty vás pohybovými čidly příhodně nasvícený koridor doprovodí až ke dveřím vašeho pokoje. Cestou nikoho nepotkáte, a tak to má být. Absolutní soukromí je tu prostě hlavní komoditou. Hotel lásky je sice na první pohled bez portýra a recepční, ale nikoliv bez obsluhy. Zaměstnanců, zajišťujících servis, je tu skoro jako v každém jiném ubytovacím zařízení. Systém jejich práce je však nastavený tak, abyste se s nimi nikdy neviděli.
Pokud si objednáte jídlo na pokoj, dorazí za vámi zdviží nebo posuvným boxem ve stěně. Nebo vám ho položí za dveře. Nepředpokládá se, že byste apartmán opouštěli. Veškeré potřebné zázemí je vám k dispozici uvnitř. Je skutečně o co stát. Tedy, pokud jste nechtěli jen tradiční hotelový pokoj s trochu prostornější postelí, a máte-li rádi divadelní kulisy. Co je v nabídce?
Dekorace, nástěnné malby, tapety, stylově podsvícená místnost, skulptury, plastické doplňky nábytku nebo promítaný digitální obraz vám nabídnou velmi kreativní místo pro naplnění fantazií. V podobě divoké džungle, hororově temného pekla mučírny, růžového království poníků. A doprovodí to i příslušnou audionahrávkou. Možné vizualizace Alibabovy jeskyně, eskymáckého iglú nebo pavoučího království patří k těm skromnějším, a rozhodně ne nejpodivnějším přáním. Klasikou jsou samozřejmě ilustrace ve stylu anime a hentai.
Novodobé hotely lásky přímo stimulují fantazii klientů a jejich provozovatelé se téměř ničemu nebrání. Je libo postel zasypanou okvětními lístky orchidejí? Talíř ústřic? Prosím, není problém. Ke klasické posteli vám klidně pořídí i nebesa a středověkou výzdobu.
Běžná jsou masážní křesla, vířivky, samoobslužný bar a vychlazené šampaňské, karaoke. Závěsné houpačky, kříže s řetězy. Plně vybavená koupelna. Bankomat přímo na pokoji. Kondomy zdarma, třeba též automat na erotické pomůcky. Nadstandardem, který je však třeba rezervovat dříve, může být například rotemburo. Tedy vířivka na čerstvém vzduchu, s krytým výhledem na noční město. Nebo donáška speciálního kostýmu, protože cosplay je v Japonsku opravdu velká věc. Znovu přitom platí, že se nikdo nebude vyptávat, co asi dělá na jednom pokoji Princezna Jasmína, Vocaloid Kuku s řecko-římským zápasníkem, Kakegurui nebo Pokémonem.
Nízká cena je cestou, jak přežít
Podstatné je, že se na 20 až 85 čtverečních metrech jednoho takového apartmánu nebudete nudit. Pochopitelně, velikost pokoje, jeho vybavení a množství zvláštních přání ovlivňují výslednou cenu. Zásadním faktorem je také, zda jste si na recepci vybrali z nabídky možnost shukuhaku, tedy pobyt, anebo kyukei, odpočinek. První varianta počítá s přespáním v hotelovém režimu, pokoj opouštíte zhruba do 10 hodin dopoledne následujícího dne. Při kyukei může jít jen o hodiny. Za pobyt zaplatíte v přepočtu 800 až 4 800 korun, odpočinek pak vyjde na 500 až 1 500 korun.
Ceny nejsou nijak extrémní. A pro jejich lacinost si dnes rabu hoteru, hotely lásky, stále více volí jako variantu k hotelovému pobytu zahraniční turisté. Ostatně, kde jinde mají takovou možnost okusit něco z tradiční japonské kultury? Turista-batůžkář tu může načerpat síly před dalším dobrodružstvím a dopřát si sprchu nebo vířivku za ceny, které jsou v Tokiu skutečně lidovkou. Navíc v docela zábavném prostředí. Rodilí Japonci tyto spády senzacechtivých výletníků zprvu neveřejně odsuzovali, například už proto, že Evropané mají nehezký zvyk nezouvat si boty hned u dveří pokoje a jsou celkově příliš hluční, neukáznění. Ale provozovatelé hotelů lásky je nadšeně vítali.
Fenomén rabu hoteru totiž vyniká maximální flexibilitou. A stejně jako před staletími reagoval na poptávku hostinských pokojů pro prostitutky nebo mnohem později na rozmarně exotická přání japonských podnikatelů se dnes přizpůsobuje i novému trendu cestovního ruchu. Umí totiž přežít v jakékoliv době. Ostatně, během svátků či o pátečních nocích nabízejí hotely lásky často jediná volná lůžka ve městech. A za třetinovou cenu, často bez nutnosti rezervace. Navíc jim to pomáhá legalizovat a vylepšovat jejich společenský obraz – jsou přece jen dalším ubytovacím zařízením, ne?
Hotely lásky se ve velkých městech staly také útočištěm pro samostatně cestující ženy. I ty z Japonska. Protože většina jiných levných alternativ k přespání ve velkém městě, kapslové mini-hotely, se totiž přidržuje nabídky lůžek jen pro muže. A žen se v rabu hoteru nikdo nevyptává, nepůsobí rozruch, nepoutají k sobě zbytečnou pozornost. Jsou pořád diskrétní a v bezpečí.
Popularita hotelů neupadá ani v časech pandemie covidu-19. Už proto, že nabízejí dokonale bezkontaktní provoz. Možná budou jednou všechna japonská ubytovací zařízení vypadat jako hotely lásky. Jako zařízení, jejichž hlavní komoditou je naprosté soukromí, bez zbytečných otázek.
