Hmyz kolem nás je prakticky všudypřítomný, a tak se jeho případné vojenské využití přímo nabízí. V dávné historii narazíme například na metání včelích úlů za hradby obléhaného města. Včelí žihadla dočasně ochromila obránce a dala čas útočníkům. Bylo to nenáročné a účinné.
Hmyzí kyborgové jako výhružná fantazie |
Jedním ze sporných příkladů rané entomologické války je boj o krymskou Feodosii. Statečné obránce tehdy nezlomily hordy nepřátel, ale blechy přenášející morovou nákazu. Útočníci je tam dopravili katapulty, spolu s rozkládajícími se lidskými a zvířecími těly. Záměrně, chtěli obyvatele města demoralizovat, epidemie Černé smrti však byla spíše vedlejším produktem plánu.
Nejasnosti jsou také okolo nebývale rychlého rozšířením kněžicovitého brouka Murgantia histrionica za války americké Unie proti konfederačnímu Jihu. Pestrobarevný brouk tehdy ve velkém likvidoval úrodu zelí, brokolice a ředkviček a hovořilo se o „cílené sabotáži“ řízené z Washingtonu. Fáma, konspirační teorie, realita? Nevíme.
Blechy, které vyvolají epidemii
Potvrzené však bohužel jsou hmyzí experimenty, které prováděla za druhé čínsko-japonské války z let 1937 až 1945 a druhé světové války nechvalně proslulá císařská Jednotka 731 na území Číny. Japonci se pokoušeli o plošnou exterminaci zdejší populace a využívali k tomu i „bomby“ naplněné blechami přenášejícími mor.
Netvor. Velitelem Jednotky 731 byl Širo Išii.
Bilance? Nejspíš něco kolem 440 tisíc mrtvých. Tento model, který dost děsivě prokázal svou efektivitu, po válce ochotně přebrali Američané i Sověti pro potřeby vlastního vojenského výzkumu. Další výhodou entomologicky-biologických zbraní bylo, že se daly aplikovat prakticky kdekoliv a velmi nenápadně. Vše mohlo vypadat jako náhodá epidemie. A k přípravě hmyzího úderu nebylo zapotřebí zvláštních kapacit.
Čmelíci? Nenápadní, ale výkonní
Dá se říct, že Sověti se drželi při zemi: jejich jedničkou byl vývoj a šlechtění parazitických roztočů čmelíků a klíšťat, kteří by likvidovali hospodářské chovy nepřátel. Bylo by je možné rozprašovat po milionech kusů nad pastvinami a nechat dobytek hynout na slintavku či kulhavku nebo na kožní infekce.
Čistě právně by to nebylo v rozporu s mezinárodní dohodou. Úmluva o zákazu biologických zbraní z roku 1972 hovoří stále jen o zbraních, bombách, granátech a raketách s vražednou náplní. Živý brouk nebo klíště však není munice. Využít ho jako přenašeče nemocí tedy balancovalo na hraně formální přijatelnosti. I tak však Sověti samozřejmě důsledně popírali, že by se jejich výzkum tímto směrem ubíral.
Komáři nesou smrt
Svůj výzkum na tomto poli pečlivě tajili i Američané, kteří s využitím japonských zkušeností rozpracovali a vyzkoušeli hned několik verzí entomologické války. Poprvé v roce 1955, kdy zkoušeli plnit letecké pumy tropickými komáry. Do bomby E14 se jich vešlo 330 tisíc, přežili pád z devadesáti metrů výšky a spolehlivě zamořili území o průměru dva tisíce metrů čtverečních.
A podobné to bylo i s blechami shozenými v kontejnerech nad vojenskou střelnicí Dugway v Utahu. Morčata, uložená v klíckách v zóně dopadu, brzy nesla stopy štípanců. Blechy se jevily velmi slibně: chladné klima jim totiž dává v terénu 24 hodin života, než vyhynou. V laboratorních podmínkách je přitom můžete při optimální vlhkosti prostředí udržet naživu celý měsíc.
Říkejme tomu vědecký experiment
Zvláštní pozornost si jistě zaslouží i Operace Drop Kick z roku 1956. Nejen proto, že jistě udělá radost příznivcům konspiračních teorií. Jednotky amerických vojenských chemiků tehdy bez obeznámení veřejnosti vypustily do ovzduší šest set tisíc komárů. Nejprve ve vojenském městečku u Savannah, podruhé o dva roky později ve floridském letovisku Avon Park.
Důvod? Zjistit, kolik lidí mohou komáři poštípat, kam až se mohou dostat. Problém byl se zpětným vyhodnocením experimentu, ale i tak měli vojenští badatelé radost. Pokud by byli hmyzí válečníci infikováni žlutou zimnicí, mohlo by zkolabovat celé město. Není přitom bez zajímavosti, že tytéž laboratoře ve Fort Detrick, které tehdy zamořovaly Floridu, dnes bádají nad likvidací viru Zika přenášeného komáry.
Moucha stála miliony
Využití přirozených schopností hmyzu v budoucích válkách se jeví velmi pravděpodobné i výzkumníkům z jihokarolínské Clemson University a Státní univerzity v Nebrasce. Proč? „Přesný původ nebo zdroj šíření nových zemědělských škůdců je těžké dohledat. Prakticky je to skoro nemožné,“ tvrdí Neil Ogg, který se tu hmyzími hrozbami zabývá. „Škůdce je snadné chovat i převážet, vajíčka můžete pašovat bez obav z detekce.“
I proto se jeví bio-terorismus jako reálná hrozba budoucnosti. Dokazuje to i případ z Kalifornie roku 1989. Někdo, jednotlivec nebo skupina lidí označující se jako The Breeders, se tu přihlásil k šíření ovocného škůdce vrtule velkohlavé. Ovocnářskou Kalifornii přišlo patnáctinásobné zvýšení tohoto broučka na čtyřicet milionu dolarů. A v celých Spojených státech silně podražilo dvaadvacet druhů ovoce, od kiwi po meruňky.
Američtí entomologové mohli jen potvrdit, že skokové navýšení tohoto hmyzu popírá běžnou logiku a že za šířením vrtulí musí stát někdo zvenčí. V roce 2001 pak podobná epidemie zasáhla sójové plantáže v Jižní Dakotě. I v tomto případě poukazovali odborníci na úmyslné šíření nákazy.
