"Nechtěl bych být ve tvý kůži. Hlavně se neklepej, až budeš vevnitř," radil mu jeho kumpán Psycho před tím, než předstoupí před tribunál složený ze členů konkurenčních gangů Vagos, o jejichž členství se ucházel, a Hells Angels. "Neklepu se," odtušil George, ale byl to marný pokus, cigareta se mu v rukou třásla, jako by měl Parkinsona.
Šlo mu totiž o život. Do štábu gangu Vagos se dostavili čtyři Hells Angels, položili revolvery před sebe na stůl a začali řešit incident, při němž George v baru poslal k zemi jednoho z nich.
A to mohlo dopadnout všelijak, byl připraven na souboj i na to, že ho Vagos vydají na smrt, aby neměli problémy. Ale překvapivě následoval happyend. Při konfrontaci se zbitý motorkář přiznal, že ke konfliktu došlo proto, že George bezdůvodně urazil, a tím porušil kodex.
A v mocenském přetlačování jistě sehrála roli Georgova mohutná postava, díky níž měl přezdívku Big George, teatrálně vystavovaná arogance, kriminálnická minulost a renomé rváče. Pro práci informátora v brutálním světě motorkářských gangů měl ty nejlepší předpoklady. Ve své knize Gods of Mischief, která právě vyšla ve Spojených státech, to nezamlčuje.
Napravený kriminálník
Od mládí se vezl na šikmé ploše. Ze střední odešel, aniž se něco pořádně naučil, ale už dávno předtím uměl jezdit na motorce. Poté vařil a prodával drogy, vydíral své klienty, loupil u nich, přivydělával si jako rváč v ilegálních zápasech bez pravidel, z mnoha barů v rodném městě Hemet i jinde si dělal vlastní ring, dvakrát se dostal do vězení. Ale když mu bylo dvaačtyřicet, dostal ránu do hlavy on sám: jeho osmiletý synek se ho zeptal, zda vážně prodává drogy.
"Každý svatý má svou minulost a každý hříšník má svou budoucnost," říká dnes. On sám si tehdy vybral jinou budoucnost a kriminálnickému životu dal vale. A začal si rázem všímat, kolik násilí a zločinnosti v Hemetu je. Ve městě, které zažilo velkou vlnu přistěhovalectví, řádily bandy stoupenců nadřazenosti bílé rasy, ale také ho terorizovaly motorkářské gangy.
VagosVagos Motorcycle Club založili hispánští motorkáři, kteří se v roce 1965 odtrhli od klubu Psychos. Ve znaku, který namaloval jeden z jeho členů ve vězení, mají Lokiho, lstivého boha sváru a záhuby ze severské mytologie, ale jeho zelená barva odkazuje na původ zakládajících členů (klub je znám též jako Green Nation). Číslo 22 poté odkazuje na písmeno V, které je v anglické abecedě dvaadvacáté. Vagos mají dnes asi 600 členů a pobočky především po celé jihovýchodní Kalifornii, ale též v Mexiku. Patří k tzv. jednoprocentním motorkářským klubům. Traduje se, že jejich označení odkazuje na prohlášení oficiální Americké motoristické asociace, která ve čtyřicátých letech uvedla, že devětadevadesát procent motoristických klubů v Americe jsou občané ctící právo, jen zbylé jedno procento jsou psanci mimo zákon. Kluby jako Outlaws MC, Bandidos, Pagans či Mongols spadají právě do téhle kategorie. |
S jedním z nich zažil tragické setkání, které jeho přesvědčení ještě zesílilo. Když oslavoval se svým starým přítelem a jeho rodinou v místní restauraci očekávané narození jejich dalšího potomka, dostavili se na místo Vagos a vyprovokovali konflikt. Kamarád skončil v nemocnici, ale tím to neskončilo. Dva týdny poté zmizel.
George věděl, kde hledat viníky. A když za ním přišel detektiv Kevin Duffy s otázkou, zda by nechtěl gang infiltrovat, věděl hned, co má odpovědět. Byl tím nejlepším možným i proto, že se jej před časem snažili rekrutovat sami Vagos. V roce 2003 se tak stal prvním civilistou, který v Americe motorkářský gang dobrovolně infiltroval. Všichni předchozí byli buď agenty, nebo zločinci, kteří se spoluprací svolili kvůli snížení trestu.
Napravený George nechtěl výměnou nic. Přál si jen vyčistit své město od teroru: "Vagos se chovali jako zvířata a bylo potřeba je zastavit."
Dlouhý pochod plný násilí a rizika
Dnes je upřímný. "Nikdy bych do toho nešel, kdybych věděl, co z toho vyroste," uvedl v jednom z rozhovorů. Myslel, že se do kriminálnického bratrstva vetře na jeden dva měsíce, zjistí, co chtěl, a zase vypadne a vrátí se domů. Dnes se té naivitě směje, nakonec to trvalo tři dlouhé roky plné násilí, drog, špiclování, stresu a rizika a se starým životem byl konec.
Aby se totiž dostal do středu Vagos, musel projít obvyklou přijímací cestou. Začal jako "prospect", úplný elév, který teprve žádá o přijetí do gangu. Jeho základní úkol je poflakovat se s Vagos a udělat vše, co poručí. Plnit všechna přání, i ta úplně nesmyslná a sebevíc ponižující, jde o test loajality.
"Znamená to udělat cokoli, kdekoli a kdykoli ti řeknou, v jakoukoli denní, či noční dobu. Když zavolají ve tři v noci a řeknou 'Hele, dal bych si hamburger, dovez mi jeden', zvedneš se a jedeš," popisuje. On sám musel například vylézt na přenosnou toaletní budku a zpívat. Když ji pod ním motorkářští mazáci rozhoupali, aby spadla, skončil na špatné straně a celý její obsah se na něj vylil.
Ale důvod své mise měl pořád před sebou, proto vydržel. "Bylo to hodně těžké, ale chce to čas, aby ti věřili," konstatuje. Dotáhl to na řadového člena, který může nosit nášivky gangu, a postoupil ještě dál. Big George byl zvolen velitelem. A ten už ví mnohem víc, protože chodí na týdenní schůze vedení gangu. Na nich se řeší, jak jdou kšefty, jaké jsou právě vztahy s konkurenčními gangy, kdo po nich jde, kam se investují peníze, kdo může být práskač.
Jeden seděl pořád mezi nimi. George Rowe měl na sobě neustále odposlouchávací zařízení a všechno nahrával. Jeho dům, který se stal jedním ze štábů Vagos, byl prošpikován mikrofony a kamerami, po nocích se scházel s agenty ATF (Bureau of Alcohol, Tobacco, Firearms and Explosives), kteří na Operaci 22 Green, jak se jeho mise nazývala, dohlíželi.
"Kdyby na to všechno Vagos přišli, byl bys mrtvý, je to tak?" ptal se ho později rozhlasový redaktor. "Ano, správně." Mnohdy k tomu měl blízko, jednou členy Vagos prohlížel bezpečnostní expert, aby odhalil potenciální špiony, ale technika ATF byla skvělá, nenašel ji a George prošel jako "čistý". Ale neustále se bál smrti.
Na otázky, nakolik se musel podílet na kriminální činnosti, odpovídá vyhýbavě. Vagos prý věděli, že přestal brát drogy, proto jej do obchodu s nimi nenutili. Místo toho se začal věnovat sektoru ilegálních zbraní. Na otázku, zda byl přítomen vraždě, odmítá podle dohody s agenty odpovědět.
Ale nezastírá, že se pral téměř v jednom kuse. Jednou rozbil hlavu maníkovi, co na něj šel s tágem, rukou v sádře. Jindy, když urazil prezidenta spřáteleného gangu z jiného města a musel po posouzení čelit jeho čtyřem podřízeným, poslal je k zemi jednoho po druhém. Rváčská minulost mu kryla záda.
Nebyl jediný: Charles FalcoV téže době jako Rowe působil mezi Vagos též Charles Falco – a i on pracoval pro ATF. Ke spolupráci se uvolil kvůli snížené trestu dvaceti let ve vězení, který mu hrozil. I on napsal o své misi v gangu svědectví a v obou knihách potkává jeden druhého, aniž by však v době, kdy k setkání došlo, věděli, že jsou na téže lodi. Po Operaci 22 Nation odešel do programu na ochranu svědků i Falco, dlouho v něm ale nevydržel. Na vlastní žádost nastoupil jako infiltrátor do gangu Mongols a poté k jednomu z nejnebezpečnějších, k Outlaws MC. Proces přijímání za člena v něm zahrnoval bití a tenhle gang označuje Falco jako stroj na válku. Přesto se v Outlaws nakonec vypracoval až na viceprezidenta pobočky. Falcova kniha se jmenuje Vagos, Mongols, and Outlaws: My Infiltration of America´s Deadliest Biker Gangs. Ve Vagos pracovali pro ATF i jeho člen s přezdívkou Lonesome a Paul Moniz známý jako Hammer. |
Ty tři roky mu obrátily život naruby. Našel si i novou přítelkyni, feťačku závislou na heroinu, která se s gangem potloukala (a měla tak status, jako všechny podobné ženy, vlastnictví Vagos). Žil s ní a čekal s ní dítě.
Jednoho rána, bylo to 6. března 2006, ji probudil, aby jí sdělil něco, čemu nerozuměla. Či spíš to odmítala pochopit.
Na romantiku zapomeňte
Nejsem ten, za koho mě máš, sázel slova se vší vážností, u Vagos jsem byl nasazený jako agent, teď je moje mise u konce a musím zmizet. Máš patnáct minut na to, aby ses rozhodla, zda jdeš se mnou, nebo ne.
Zatímco mluvil, zahajovalo přes 700 federálních agentů ohromnou operaci, při níž podnikli 63 razií, zatkli 25 osob a zajistili stovku ilegálních střelných zbraní. Vyšetřování zahrnovalo trestné činy od obchodu s drogami přes pokusy o vraždu po vraždu a týkalo se i těch nejvýše postavených funkcionářů Vagos, včetně sedmi prezidentů poboček. S ohledem na nekonečné množství důkazních nahrávek se mnozí z nich doznali.
"Ale byla to jen jedna bitva, válka neskončila," říká dnes Rowe. Ačkoli se před osmi lety zdálo, že gang dostal smrtelné rány, nakonec dal se rychle dohromady, zrekrutoval nové členy a dál řádí i v samotném Hemetu.
Další bitvy války už však nebudou Rowovou věcí. Dostal nové jméno, nové číslo pojištěnce, nový řidičský průkaz. Nový domov a novou práci. V programu na utajení svědků nakonec skončila i jeho ex-přítelkyně, i když žije na jiném místě než on. Ačkoli byla rozhněvaná, jak ji podvedl, gang nevěřil, že o ničem nevěděla, a smrt hrozila i jí.
Hrozí i muži, který se kdysi jmenoval Rowe. Na ulicích se pořád ohlíží, co se mu děje za zády. Členové Vagos přísahali, že po něm půjdou do konce života. Ale nový život není lehký i kvůli ztrátě identity, už nikdy neuvidí ani rodné město, ani svou rodinu, blízké, přátele: "Není lehké odejít od všeho a od všech, co jsem znal, včetně sebe samotného. Někdy zapomínám, kdo jsem vlastně byl."
Znovu by do toho nešel, ale ničeho ani tak nelituje. "Na motorkářské gangy se máme tendenci dívat jako na něco romantického, i díky filmům, a tenhle mýtus jsem svou knihou chtěl vyhodit do vzduchu," prohlásil. Jediné, co mu schází, je řítit se s partou motorkářů po dálnici: "Jinak nebyl můj život s Vagos ničím jiným než utrpením."
