Neděle 27. listopadu 2022, svátek má Xenie
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 27. listopadu 2022 Xenie

Prérijní šílenství. Osadníci plání bláznili asi kvůli vražednému tichu

Podrážděnost, deprese, úzkosti, spánkové poruchy. Podle historických zdrojů byly psychické potíže společníky prvních kolonistů rozlehlých amerických Velkých plání. Nekonečných, pustých. A tichých. Právě ticho a ruchy ojedinělých, sebeslabších zvuků, které ho přerušily, mohly být příčinou fenoménu prérijního šílenství.

Život farmářů byl vymezený tvrdou prací a rodinou. Prostor pro společenské styky, pospolitost, kulturu byla minimální. A život byl na Velkých pláních velmi tichý. | foto: Profimedia.cz

Kroniky, deníky, sepsané dopisy, dochované zprávy a zkazky starousedlíků, případně střípky poezie. Ty dnes uchovávají největší díl příběhů z časů kolonizace amerických Velkých plání. Pestrá skladba oněch literárních zdrojů posloužila jako podklad k neobvykle laděné studii, na níž spolupracovali archeologové, odborníci přes akustiku i medicínští profesionálové z oboru duševní hygieny.

Středobodem jejich společného bádání se stal fenomén takzvaného prérijního šílenství. Epidemie psychických poruch, postihujících v nezvykle velké míře první osadníky.

Hned ze startu musíme zmínit, že tato epidemie je zatím spíš domnívaná než skutečně doložená. Nedočteme se o ní totiž v oficiálních zdrojích. Je spíš artefaktem dochovaných zkazek literární historie, nereferují o ní žádné lékařské zprávy.

Nicméně neoficiální zdroje neobvyklé duševní prožitky a nedobrý psychický stav lidí, kteří se rozhodli usadit na Velkých pláních, popisovaly, mnohokrát, opakovaně a shodně. Z klinického hlediska přitom popisované deprese, podrážděnost, poruchy spánku, tiky, úzkosti, výbuchy hněvu nebo agresivita až tak neobvyklé nejsou. Vymykají se především tím, jak nezvykle frekventované tyto symptomy v celkové populaci osadníků nejspíš byly.

To pochopitelně dráždilo Alexandra D. Veleze, paleoantropologa ze Newyorské státní univerzity v Oswegu. Jeho profesní specializací však byly spíš nemoci vepsané do kostí, to, jak se zima, bída nebo podvýživa propsaly do celkové fyzické kondice osadníků. Proto se pro výzkum fenoménu napojil na řadu dalších odborníků, mimo svůj obor. Aby společně nabídli překvapivou hypotézu, která měla záhadu prérijního šílenství vysvětlit.

Zodpovědným za něj činí zvukovou kulisu Velkých plání, skučení větru střídané vražedným tichem.

V dobrovolném vyhnanství

Zamířit dál na západ, najít tam nový domov. To byl sdílený sen, rámující cestu desítek tisíc kolonistů mířících od počátku devatenáctého století na Velké pláně. Do rozsáhlých oblastí, vetknutých mezi Skalnaté hory na západě a řeku Mississippi na východě.

Podle slov zemědělských prospektorů to měla být půda vynikající kvality. Úrodná tehdy opravdu byla a každý jí mohl mít do sytosti. Na jednoho farmáře standardně připadalo 65 hektarů. Pokud upsal i svého nejstaršího syna, mohlo být hektarů 130. A nemálo z prvních osadníků se dobralo i jedné čtvereční míle, tedy přibližně 260 hektarů půdy.

Tehdejší pozemkové zákony velely, že uprostřed svého pozemku má rodina osadníků vybudovat stavení a pro následujících pět let se zavázat k obhospodařování okolí. Po tuto dobu byli osvobozeni od daní, a když naplní podmínky o zvelebení místa, vyzískají od státu trvalé vlastnictví celého rozsáhlého pozemku.

Bylo to víc než lákavé. A proto na státem rozdělované parcely vyráželi osadníci, sami nebo s rodinami, plní elánu a energie. Ještě netušili, že si tu prožijí peklo. Hlavním problémem nebyl ani tak nedostatek palivového nebo stavebního dřeva, prvotní bydlení v polozemnicích a blátivých chýších, zimní mráz a hlad, obava o živobytí. Děsivá byla téměř totální izolace.

Pozemky sice byly rozdělovány postupně, ale ne každý osadník dokázal místo zúrodnit nebo hospodařením do úmoru naplnit své představy. Raději se po čase odstěhoval jinam, třeba až k pobřeží. A tak Velké pláně brzy překrývala mozaika obsazených a uprázdněných, opuštěných parcel. Pro farmáře, kteří vytrvali, to znamenalo, že k nejbližším sousedům to měli pět až deset kilometrů pěšky. Měli jen pramalé šance zahlédnout jiného člověka nebo udržovat pravidelný kontakt mimo svou rodinu. Kolem nich se rozkládala jen nedozírná rovina prérijní krajiny. Buď absolutně tiché, nebo s neustálým dozvukem kvílivých větrů.

Drásavá akustika nového domova

Rozparcelování území Velkých plání bylo pro farmáře neobvyklým řešením, které vzniklo od úřednického stolu. Tradičnějším modelem byla například předchozí kolonizace pobřeží Červené řeky v Manitobě, kdy se francouzští osadníci usazovali na březích, s úzkými a dlouhými pozemky za svými domy. Půdy neobdělávali méně, ale měli to k sobě blízko. Podobně pak fungovaly vesnice v Iowě a Kansasu, kde vznikaly komunity s koncentrickým zasídlením. Domy osady byly soustředěné do kruhu, polnosti vybíhaly paprskovitě do kraje. I tady po práci žili lidé pospolu, ve vzájemném kontaktu.

Na Velkých pláních však byli farmáři odsouzeni k dobrovolné samotě, jež se dost možná po pár měsících izolace začala neblaze podepisovat na jejich psychickém stavu. Jak však upozorňuje paleoantropolog Velez, na odloučení od lidí si osadníci stěžovali spíš zřídka.

Mnohem častěji je, soudě podle historických literárních zdrojů, drásala akustika nového domova. To, co osadníci popisují květnatě jako „ticho smrti v rozlehlé krajině“, případně „nenávistně syčivé a ječivé větry, které nedají lidem spát“.

„Na základě moderních výzkumů už víme, že hlukové pozadí, jemuž jsme vystaveni, může zhoršovat nejen kvalitu spánku,“ říká Velez. „Dokáže rovněž vyvolat stres a umocnit psychické problémy, dokonce kardiovaskulární onemocnění a cukrovku druhého typu.“ Proto začal bádat nad tím, že možnou příčinou, akcelerátorem „epidemie“ psychických onemocnění osadníků na pláních mohla být ona vytrvalá strašidelná zvuková stopa, kombinující ticho, v němž byly jedinou akustickou stopou života zvuky, které lidé vytvářeli svou činností, s kvílením větru.

Ticho, jaké člověk neslyšel

Velez chtěl přirozeně zjistit, zda bylo na zvukové krajině prérie Velkých plání něco zvláštního. Návrat v čase nepřipadal v úvahu, proto se musel spokojit jen se současnými nahrávkami z širých plání v Kansasu a Nebrasce. Poté je porovnával s nahrávkami z městských prostředí. Současných, i těch nemnoha starých, dochovaných ve zvukových archivech. S pomocí pokročilého programu v nahrávacím studiu pak vytvořil vizuální znázornění spekter zvukových frekvencí, s odlišením těch, které dokáže lidské ucho zachytit a slyšet.

Zjistil, že zvuky přirozeně slyšitelnými oplývaly obě krajiny, plání i měst. Ale zvuky města byly rozmanitější a víc se rozprostíraly v celém rozsahu lidského sluchu. Vytvářely konstantní hlukové pozadí, ruchy. Něco jako bílý šum, který dokážeme ignorovat. Na prérii bylo toto setrvalé pozadí zastoupeno jen málo nebo vůbec. Navíc se zvuky charakterizující prostředí Velkých plání shodovaly s obzvláště citlivou částí lidského sluchu, kterou mozek vnímá snadněji.

„Kdybych to měl popsat vlastními slovy, bylo to jako konstantní ticho, které jednou za čas přeruší zvuk výrazný tak, že přehluší všechno ostatní,“ říká Velez.

V tom mu dává za pravdu Adrian Lee, badatel z Washingtonské univerzity, jinak expert na reakce mozku vůči sluchovým podnětům a sluchovou deprivaci. „Lidský mozek se přirozeně adaptuje na okolní prostředí, v podstatě si navykne na to, že přijímá podněty ve formě velmi tichých zvuků a snaží se je od sebe rozlišit. Pokud se však v takovém velmi tichém prostředí najednou ozve hlasitější zvuk, bude vám to činit potíže a ponesete to nelibě. Bude to stejně nepříjemné a iritující jako škrabavý zvuk pera píšícího na papír ve ztichlé knihovně,“ popisuje.

Seveřané samotou netrpěli

Dost možná se uši prvních osadníků vyladily na ticho Velkých plání, aby na ně pak působilo rušivě cokoli jen trochu hlasitějšího. Byť třeba jen dopad kapky vody na plechovou střechu, zakvákání žáby, zakdákání slepice. Nebo kvílivé zvuky větru. Tyto střídavé epizody ticha a pocitového hluku pak skutečně mohly být zdrojem setrvalého stresu, z něhož vyplývaly nejrůznější psychické obtíže a vyústily v ono prérijní šílenství.

Velezův postřeh zůstává i nadále jen teorií, kterou bude těžké solidně doložit. Jistou indicií o správnosti jeho závěrů je však například rozsáhlá zpráva z novin roku 1893, v nichž se píše o tom, že epidemie šílenství si vybírala velmi tvrdou daň mezi osadníky ze Skandinávie.

Tedy mezi muži a ženami, jimž severská samota a odloučení potíže nikdy nečinily, protože na ně byli dobře uvyklí ze své domoviny. Norsko, Švédsko nebo Finsko však nabízely přepestrou škálu zvuků lesa, potoků, moře i zvířat. Kdežto Velké pláně nabízely, když jim příroda upřela vegetaci, jen konstantní ticho.

V takových podmínkách byl život k zbláznění. Nemůžete totiž neslyšet nebo ignorovat vlastní dech, tlukot srdce nebo šustění oblečení při každém pohybu. Rušit, dráždit a provokovat vás pak mohou sebemenší maličkosti.

Alexander Velez nesoudí, že by jeho teorie o příčinách prérijního šílenství měla naprosto univerzální platnost, a připouští, že vysvětlení se nabízí mnoho. Zmiňuje však, že absence zvuku nebo neobvyklé ticho, které mohlo sehrát negativní roli pro psychiku prvních osadníků na Velkých pláních, by se jednou mohlo neblaze projevit i u prvních lidských kolonistů, putujících vesmírem k jiným planetám. I ti se totiž budou ubírat ke svému cíli ve stěží představitelném tichu.

Autoři: ,
  • Nejčtenější

Metro v plamenech. Londýnská tragédie odhalila nový fyzikální jev

Metro patří k nejbezpečnějším dopravním prostředkům na světě. Přesto ani jemu se nevyhnou nehody s desítkami mrtvých....

Kultovní porno nepřehánělo. Hrdelní orgasmus existuje, vysvětlují experti

Premium Lze se k němu dopracovat orálním sexem, ale též sáním prstu nebo erotické hračky. Dává o sobě vědět orgasmickými vjemy...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Pohřbili ho jako upíra. Po více než 200 letech mu vědci dali tvář

Několik let po jeho smrti do jeho hrobu vnikli sousedé. Mrtvole odsekli lebku, položili ji na hrudník, spolu se...

Máme své dvojníky? Jak je pravděpodobné, že na světě žije naše dokonalá kopie

Premium Chodí někde dokonalá kopie každého z nás? A pokud kdesi na planetě opravdu máme dvojníka, stálo by za to potřást mu...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Žena jako terč. Nehody budou konečně testovat i ženské figuríny

Konečně si to vynutila neúprosná statistika. Při autonehodách totiž dochází častěji ke zranění žen. Svou vinu na tom...

Zubařka Saxana a dvě mrtvoly. Doma pořádala seance, policie ji viní z vraždy

Premium Policie zadržela dvě ženy a prověřuje, zda byly členky sekty. Obvinila je z vraždy. Jednou z žen je úspěšná dentistka,...

Jím jednou denně a často mi stačí spát jen čtyři hodiny, říká kardiolog Neužil

Premium Mluví rychle, a i když sedí, máte pocit, že je v neustálém pohybu. Jinak by nejspíš nemohl stihnout to, co dělá. Petr...

USA byly pro nás symbolem svobody a blahobytu. Teď nám vhánějí slzy do očí

Premium Amerika nás naučila cestovat. Obdivovali jsme ji pro její svobodu, sílu i neomezené možnosti. Se svým manželem jsme do...

Máme své dvojníky? Jak je pravděpodobné, že na světě žije naše dokonalá kopie

Premium Chodí někde dokonalá kopie každého z nás? A pokud kdesi na planetě opravdu máme dvojníka, stálo by za to potřást mu...

Tajní detektivové z Departmento 50 ničili chilské nacisty. A ohromili FBI

Špioni Třetí říše měli v Jižní Americe pro rejdy a podvratnou činnost volné pole působnosti. Opravdu tvrdě narazili jen...

Kultovní porno nepřehánělo. Hrdelní orgasmus existuje, vysvětlují experti

Premium Lze se k němu dopracovat orálním sexem, ale též sáním prstu nebo erotické hračky. Dává o sobě vědět orgasmickými vjemy...

Kurz přežití na vlastní kůži. Reportér si vyzkoušel zabalit evakuační zavazadlo

Premium Jednotlivé položky evakuačního zavazadla, které jsem rozkramařil, musím dát zpátky. Přitom se mi podaří udělat jednu...

Žena vypadá jako divoženka, muži jsou jejím vzhledem fascinováni

Umělkyně, modelka i pornoherečka si říká Annuschkatz a na svém těle má tolik tetování, že už je jen málokde vidět její...

Přemýšlím o sebevraždě, říká Obermaierová kvůli plynu a drahým energiím

Herečka Jaroslava Obermaierová (76) prozradila, že má strach z drahých energií a nedostatku plynu. Kvůli tomu dokonce...

Vsadil na neobvyklý nápad, už má 35 zaměstnanců a rostou i do světa

Lukáš Legát začal podnikat před devíti lety. Z původně garážové firmy je dnes společnost s pětatřiceti zaměstnanci,...

Nelituji toho, že jsem kdysi pila, říká sestra Jiřího Korna. Žila i na ulici

Yvetta Kornová (60) promluvila o alkoholismu a svěřila se, že plánuje svatbu. Známá dětská herečka a sestra zpěváka...

Raketa byla Ukrajince, nebo Rusa? rýmuje Nohavica na kanálu Bobošíkové

Problematiku rakety dopadlé na polské území zpracoval ve své nové písni Jaromír Nohavica. „Ta raketa byla Ukrajince,...