Spíš mě překvapuje opak - ta potřeba furt všude jezdit autem, i když je to třeba jen 5 minut chůze. Přitom není nic příjemnějšího než se trochu zdravě projít a rozhlédnout po okolí.

na tohle by byl jednoduchy lek - kazdych 5 let povinna kontrolni jizda s komisarem...

pak by totiz presne tihle neridici pozbyli sve opravneni a nemohli by byt budoucim rizikem na silnici...

Nepracujete náhodou ve státní správě? Tahle milovat zbytečnou byrokracii.

Kontrolní jízda s komisařem by měla smysl u důchodců. Tam ten problém je. Ale u mladších lidí by to byl jen byrokratický nesmysl.

Celá já. Autoškola super, řidičák napoprvé a samá chvála. A pak mi táta řekl - tak, vyjeď si z garáže. A já řekla - no to nevyjedu.

Tak ti auto nepůjčím.

A tak jak jsem v r. 2006 začala, jsem zase skončila.

Byl jsem na tom podobně. Měl jsem několik nepříjemných zážitků (nehoda jako dítě, málem nehoda jako řidič kvůli vlastní neschopnosti rozjet se v nepřehledném místě s půjčeným Favoritem s citlivou spojkou + kecy do řízení od "zkušených mistrů volantu"). Obavy jsem měl jak z odpovědnosti za druhé, tak z neohleduplných řidičů kolem. Ostatně tyto obavy mám dodnes.

A co mou obavu z řízení vyléčilo či alespoň otupilo? Když jedete s kufry a dvěma dětmi na dovolenou místo dvou hodin pět, hlídáte si čas na přebíhání mezi nádražím a autobusákem a díky řvoucím děckům málem přijdete v autobuse o nervy, dovede vás to k myšlence, že to řízení přeci jen zkusíte.

Inu, šel jsem na kondičky. Potom s vlastním autem pojíždění v klidnějším provozu, přesně kvůli získání jistoty nad technikou, abych mohl sledovat provoz. Měl jsem vizi, že mezitím si udělá ŘP manželka a bude řídit ona, ale než si zvládla průkaz vyřídit (v době covidu dvakrát přerušeny kurzy), tak mě to nakonec začalo bavit.

Ale pozor, respekt k tomu mám pořád. A asi bych byl blázen, kdyby tomu bylo jinak. A ostatně, z osobní zkušenosti: Ti, kteří kolem mě tvrdí, jak jsou skvělí řidiči, většinou bývají nezodpovědní a neohleduplní piráti silnic. Dobrý řidič to o sobě neřekne.

Hele, to jsem celej já. Jen nabízím ještě jeden důvod. Řízení je práce. Odborná a namáhavá. A já si za ta léta zvyknul, nedělat odbornou a namáhavou práci, za kterou nejsem placenej.

Hodně se to stává po nehodách, i banálních na začátku řidičské kariéry. Proto se doporučuje začít po nehodě okamžitě řídit, než se stačí udělat psychický blok.

Samozřejmě nemyslím tím ujet od nehody pod záminkou zrušení psychického bloku k řízení, kterým se viník nehody cítí momentálně ohrožen

Samozřejmě tím myslím začít řídit hned jak je to možné, ideálně co nejdříve, v řádu několika dnů.

Každý to má jinak, mně ja naopak nepříjemné cestování hromadnou dopravou, nebo i jako spolujezdec, kdy se nemohu zbavit pocitu, že nemám situaci "pod kontrolou".

Já dělala řidičák až po 40tce, a to kvůli manželovi, který měl mozkovou příhodu. Bylo třeba další řidič, kdyby se cokoliv stalo. Řidičák jsem dala na první dobrou, občas víkendově řídila při cestě na nákupy a po malém městě, vždy s někým, protože jsem bála. Pak jsme se rozvedli a já od té doby neřídila. Auto jsem mu nechala a za 4 roky od rozvodu jsem nebyla schopna zajít změnit v řidičáku jméno. Je to dobrá výmluva, proč nemohu řídit.

Myslím, že už jméno v řidičáku nikdy nezměním a zůstanu neřidič, ale v klidu a bez stresu. Jsem zmatkář, navíc jsem hodně zodpovědná. Takže pro mě je vyhovující místo vedle řidiče Asi to máme dědičné, mamka má řidičák 40 let v šuplíku.

Přímo v Praze opravdu není auto potřeba. Ale už o kousek dál, ve vesnicích za Prahou se bez něj neobejdete. Někdy ani bez dvou, nebo bez tří.

Averze k řízení? Co to je?

Bydlím v obci se 23 obyvateli bez jakékoliv hromadné dopravy. Tady musí jezdit autem úplně každý. Těm exotům z článku by stačil půlrok u nás a bylo by po averzi.

To, že se vás to netýká, neznamená, že ten problém neexistuje. Pokud se někdo na řízení necítí, tak je pro všechny lepší, když si sebekriticky přizná, že na to nemá, a za volant nesedá. Holt si to v životě musí zařídit tak, aby řidičák nepotřeboval. Třeba tak, že nebude bydlet ve vaší vísce.