Za nejužitečnější zdroj informací o tom, jak má vypadat sex, považovala pornografii celkem čtvrtina mladých dospělých, tedy mužů a žen ve věku 18 až 24 let. Na druhém místě byly nejnápomocnějším kanálem pro sexuální vzdělání intimní partneři, vynesly je na něj hlasy méně než čtvrtiny respondentů a respondentek. Méně byli v americkém průzkumu, který vedla Bostonská univerzitní škola veřejného zdraví, oceňovaní přátelé, poté rodiče, média a zdravotničtí pracovníci.
Existovaly genderové rozdíly. Názor, že sex tak, jak ho ztvárňuje pornografie, představuje návod pro realitu, zastávali především heterosexuální muži. Mladé ženy za nejprospěšnější zdroj informací považovaly – více než jejich vrstevníci – sexuální partnery.
Mezi mladšími hochy a dívkami ve věku 14 až 17 let byla situaci jiná –vedly rodiče následovaní partnery. Pornografii pokládalo za hlavní zdroj informací o sexualitě pouze osm procent dotázaných, i tady na něj sázeli chlapci víc než děvčata.
Nebezpečné následky
Záměna nadsazených, fiktivních a mnohdy diskriminačních pornografických představení za zdroj osvěty o tom, jak by měl vypadat reálný sex, přitom vede k nezdravým a nebezpečným následkům. „Důkazy svědčí o tom, že mladí dospělí, zejména tedy heterosexuální muži, podceňují komunikaci s partnerkami o tom, co je příjemné. Příliš mnoho z nich věří tomu, že je možné „být dobrý v sexu“ nezávisle na zpětné vazbě od konkrétní sexuální partnerky. A to je přesvědčení, které pochází z porna,“ komentovala pro server EurekAlert výsledky studie Emily Rothmanová, která ji vedla.
„Pornografie není jen fantazie na monitoru. Formuje realitu, a to bezprecedentními způsoby. Pro mladé lidi, kteří vyrůstají online, se porno stalo jakýmsi automatickým sexuálním vychovatelem,“ upozorňuje v listu The Sidney Morning Herald též Maree Crabbe z australské iniciativy pro prevenci násilí.
Připomíná, že pornografické výrobce nezajímá, nakolik nerealistické, urážející filmy produkují. Nejde jim o jejich následky, o jejich dopad na diváky. Zákazníky a zákaznice jimi zásobují pro své zisky. Výsledkem je deformovaný obraz sexuality mužů a žen, včetně erotizace násilí na ženách.
Sex v pornu je plný násilí
Pornoherec Anthony Hardwood, jehož cituje Crabbe v listu The Guardian, ona obvinění na adresu cynismu pornoproducentů potvrzuje. Režiséři podle jeho slov chtějí dělat filmy energičtější, drsnější. Má dost zkušeností, aby změnu trendu pozoroval, v branži působí od roku 1997. „Je to, jako bychom chtěli holku na placu zabít,“ líčil.
A stojí za tím i preference zákazníků. „Chápete, klienti to milují. A oni kupují videa. Prostě se jim to líbí. Chtějí scény, jako jsou tyto. S dívkou musíte zacházet hodně drsně,“ popsal Hardwood.
Výzkumy onu tendenci potvrzují. Studie padesáti nejpopulárnějších pornografických videí v roce 2010 shledala, že 88 procent scén zahrnuje fyzickou agresi, 48 procent verbální. Výzkumníci v nich napočítali 3 376 agresivních aktů, 54 procent scén zahrnovalo používání roubíku, 27 procent škrcení, 75 procent bičování. Celých 94 procent incidentů bylo přitom namířeno proti ženám. A nejen to, v téměř každé takové scéně žena hrála, že jí takové zacházení nevadí, nebo že se jí dokonce líbí.
Lze porno využít?
Bostonská studie přitom samozřejmě není nijak pionýrská. Dokladů o tom, že mladí lidé berou pornografická hraná představení, která mají k realitě tak daleko jako akční filmy, už odborníci přinesli bezpočet. Magazín Vice například připomíná studie, jednu sepsala nevládní organizace Internet Matters, druhou výbor pro zdraví a sociální péči Dolní sněmovny Spojeného království, podle nichž porno sledují, aby se poučily o své sexualitě, děti již od jedenácti let.
A Almaz Ohene, která se věnuje sexuálnímu vzdělávání, v magazínu Vice shrnuje, že na viníkovi se většina pracovníků v oblasti sexuálního školení shoduje. Může za to nedostatečná výchova, která mladé lidi dostatečně neučí o masturbaci, souhlasu, sexuálním potěšení, právu na soukromí, sexuální identitě, vzájemném respektu. Sexuální osvěta by měla být kvalitnější, rozšířenější, dostupnější. A měla by zahrnovat též výklad o roli pornografie, o jejích limitech a nebezpečích.
„Mohou však vzdělávací projekty pornografickým gigantům vůbec konkurovat?“ ptá se v listu The Guardian výzkumnice Pauline Oostehoffová. Nemůže se s nimi měřit ani jedna z největších internetových stránek pro sexuální osvětu mládeže Scarleteen.com.
A proto Oostehoffová provokativně navrhla, zda není načase, aby si sexuální vychovatelé sedli ke společnému stolu s pornografickými producenty a zkusili, zda najdou společnou řeč, jak využít moc pornografie k podpoře kvalitní a zevrubné sexuální osvěty. Zda se dá tvořit porno postavené na respektu, rovnosti, potěšení bez diskriminací.
Oostehoffová nezastírala, že případná spolupráce má mnoho překážek. Varovala však, že nechá-li se rozhodnutí na algoritmech, zbaví to miliony mladých lidí přístupu k informacím o sexuálním a reproduktivním zdraví. Svůj článek autorka napsala v roce 2016, na straně obchodníků s pornem je však dodnes dluh.
Například server PornHub bylo třeba donutit, aby se popasoval se svým dlouhou dobu tolerovaným, protože ziskovým obsahem, který byl postavený na násilí, obchodu s lidmi a sexu s nezletilými. Právě proto musel server smazat přes deset milionů – na dvě třetiny – svých videí.
