PŘEČTĚTE SI: JAK VIDÍ SEX ŽENY
Tomáš odletěl do Toulouse. Další fádní služební cesta, jakých zvládá pět do měsíce. Jenže tentokrát tam potkal na večeři Lenku, dítě emigrantů, číšnici.
Vlastně nebyla nic moc. Za hezkou tváří unavené oči, třicet let dávno za sebou, osm devět kilo nadváhy, doma dvě děti v hlavě depresi, manžela na stavbě.
Ale proč ne?
Sváděl ji pohledem a lascivně ji sledoval, jak před půlnocí kasíruje poslední hosty.
I ona měla chuť. To by se přece nechovala jako koketa.
Pět třetinek špatně vychlazeného piva, šampaňské, panáky Tullamore Dew na kuráž a...
„Zkusíme to?“ zeptal se sebejistě.
Tváře jí žhnuly, když koktala: „Nejsem si jistá. Stalo se mi to jen jednou v životě a slíbila jsem sama sobě, že už to neudělám.“
„No tak. Je to jedinečná příležitost. Ty sama, já sám.“ „Asi jo, ale co tvůj snubní prstýnek?“ Nechápal, proč se ptala. Podíval se na ni a ona uhnula očima.
Byli na tom stejně. On ženatý, ona vdaná. Nikdy s nikým o tom večeru nemluvila, bylo to její tajemství.
A on? Vykvákal to kolegům hned při snídani se všemi detaily.
A pak i kamarádům doma. Že to bez kondomu nechtěla, že krásně vrněla, když jí přejížděl jazykem kolem uší, že odmítala sex zezadu, že po deseti minutách dostala křeč do pravého lýtka, že se měla nejdřív pořádně oholit, že orální sex byl v jejím podání krátký, nudný a vlastně z donucení.
Jako by pro něj nic nebylo svaté.
Prostě chlap.
„Muži se nevěrou rádi chlubí, protože u mužských je hodně spojená s prestiží,“ říká psycholog Petr Šmolka.
Čím víc žen, tím větší kabrňák.
Pochopitelně to tak nefunguje u všech. Zkusme se proto napojit na mužskou sexuální duši.
Spíš vaříme a volíme prezidenty
„Je to jenom parta nadrženejch prasat, který celej den myslí na to jedno. A když jejich partnerka zrovna nechce, najdou si nějakou rajdu, který je jedno s kým.“
Tak si jistá Alexandra vylila zlost v jedné ze spousty anonymních internetových debat. Jistě, sex bývá u mužů na vrcholu zájmu. Mluvit o něm, toužit po něm, mít ho.
Ovšem rozhodně neplatí představa, že kdykoli se sejde víc než jeden mužský, první, o čem se hovoří, je sex.
V pubertě možná, v pětadvaceti ještě, pak snad v bohatýrských časech, kdy padesátníkům ujíždí vlak a shánějí poslední skalpy.
„Když si vybavím naši pánskou společnost, která se už čtyřicet let týden co týden schází po basketu, jsme schopni u piva v hospodě verbálně vařit, volit prezidenty nebo léčit všemožné choroby. Ženské vážně nehrají hlavní roli,“ vypráví Petr Šmolka, manželský a rodinný poradce. Pak se na chvíli zamyslí a dodá: „Platí to až do chvíle, kdy kolem nás projde krásná ženská.“ Testosteron nás žene za vzrušením.
O sexu se bavíme často, odvážně, nezřídka přeháníme a používáme slova, která se pro akt milování nehodí a která partnerku urážejí.
Kdyby ženy slyšely náš slovník, buď by se červenaly studem, nebo by nás rovnou naštvaně praštily.
Frajeři, řízci, kabrňáci... co se rádi pochlubí a rádi zveličují
Číšnice z francouzského Toulouse nebyla z Tomášova vyprávění vážně žádná exkluzivní modelka, on to ani neskrýval a po druhé slivovici prohodil: „No co, viděl jsem lepší, měl jsem horší. Na chalupu by byla dobrá.“
Na chalupu? Jako že by s ní po Václavském náměstí za ruku nešel, ale dovedl si představit, že by spolu strávili víkend na samotě. Když by zrovna neměl nic jiného na práci.
Potkali jsme se za měsíc a slyším další novinku: „Mám teď novej kus. Čtyřky, slušná postava, pracuje v bance. Zatím ji beru na testy a záleží na ní, jestli si řekne o smlouvu.“
Vážně to zní neomaleně. Jako kdyby vypisoval konkurz na to, s kým se zrovna vyspí.
A když vyprávěl o dívce, kterou mezitím sbalil v pátek na diskotéce, prohodil: „Pořád do mě hučela, že má stálého partnera. Povídám: To nevadí, já se s tím nějak vyrovnám.“ Prostě chlap.
Dneska to bylo fajn. Opravdu?
Neplodnost, fyzické nedostatky, příliš málo (nebo příliš moc) partnerek... co je vlastně největší mužské tabu?
Jednoznačně neúspěch. Muži totiž mají se sexualitou spojený pocit nutnosti být dobrý. Ne dobrý, výborný. Excelentní.
„Doma to ještě nějak okecám, ale kdybych selhal na cizím hřišti, hanbou bych si nafackoval,“ vyprávějí si chlapi.
A kdyby selhali opravdu, téměř jistě by to nikdy nepřiznali.
Problémy v posteli? To je téma, které hranice ložnice neopustí.
„Společenský stereotyp je v této oblasti dost neúprosný a namlouvá mužům, že je nezbytně nutné žít intenzivně sexuálně, a to pokud možno koitálním způsobem,“ tvrdí sexuoložka Hana Fifková.
Problémy s erekcí, rychlý výron semene nebo opovrhování sexem, to mezi kamarády neuslyšíte. Natož aby se o tom mluvilo jinde. I proto se mužům chodí do sexuologických poraden těžce, projevuje se tím jejich slabost. A ta by přece měla zůstat utajena.
„Vzhledem k tomu, že většina chlapů má problémy s vlastní ješitností, nedovoluje se jakékoli selhání,“ říká Šmolka.
Ve vztazích neumíme příliš spontánně projevovat emoce. To přece každá žena ví.
A navíc: čím intenzivnější vztah, tím méně řečí. Zamilovaný prostě o sexu nemluví.
Schválně, kdy jste se poprvé zeptali svojí lásky: „Miláčku, jak bys to chtěla?“
Pokud k takovým otázkám vůbec dojde, chvíli to trvá.
„A pokud někdo před kamarády mluví chlapácky a popisuje dotyčnou jako kus masa, třeba se jen snaží zakrýt vztah, který existuje a je velmi intenzivní,“ říká psycholog Šmolka.
Býváme ostražití a někdy až přecitlivělí, když slyšíme náznak kritiky. Někdy stačí jen změněná poloha ženského hlasu, který po milování nezní úplně nadšeně: „Dneska to bylo fajn.“ Opravdu?
Chlap si to přeloží do svého jazyka: „Jestli tohle mělo být všechno, tak to ses moc nepředvedl.“ Už jen připomínce „tohle by bylo skvělé, kdyby...“ rozumíme „Nestálo to za nic!“
Nesnášíme kritiku a „sexuální pochyby“ nám ničí sebevědomí.
Náš ideál je přece jiný: perfektní soulož, která končí oboustranným orgasmem, vyzkoušet všechny polohy, a pokud možno i všechny druhy sexu, vlastnit dokonale vysoustruhovaný penis, který umí erekci téměř na povel a ženám působí rozkoš hned na první pohled.
„Pokud je sex prezentován v idealizované formě, tak si může člověk, který sexuálně nežije, připadat jako občan druhé kategorie. V horším případě jako mrtvola. Mnoho lidí žije bez sexu a tyto mýty je nesmírně frustrují,“ vykládá Hana Fifková.
Čtyřikrát, dohromady 23 minut
Proč si my muži vymýšlíme? Proč přeháníme? Protože muž má být přece prototypem úspěšného samce, cítíme to jako povinnost.
Uchvátit velikostí penisu. Rozmanitostí poloh. Exotickým sváděním. Délkou milování. A to všechno do chvíle, kdy se o tom přestane klábosit a jde se na věc.
Sex není téma, při kterém by se říkala pravda. „Je to podobné jako s platy. Zpravidla existuje odlišná realita, než která je vyslovena,“ tvrdí Petr Šmolka. „Když mluvím o tom, jak připravit houskové knedlíky, proč tajit, že tam vrazím dvě vajíčka, pár housek a čtyři deci mléka. Ale proč bych někomu vykládal pravdu o sexu? Že minulý měsíc to bylo čtyřikrát a dohromady 23 minut...“ To je tabu.
Plnit vše, co obnáší role plejboje, berou muži jako povinnost
Když už se přece jen chceme nějakého tabu zbavit, vkročíme na internet. Pod anonymitou se vyzpovídáme a odhalíme tajemství.
Však ani ženy se nezdráhají.
„Mám čerstvou zkušenost s jedním, který tak často myslí na svou práci, že s ním v sexu pomalu už nic není. A to jsme v začátku. V posteli usne hned jak jeliman, ani snad nemá potřebu se udělat. Anebo jsem husa, která ho nepřitahuje,“ napsala do jedné diskuse Helenka.
Sharonn jí odpověděla: „Ano. Slyšeli jste slovo boží.“
„Dámy,“ reagovala Majina, „neházejme je do jednoho pytle. Taky myslí na jídlo a chlast.“
Internet je podivný fenomén, který nezodpovězené otázky v sexu čistí.
„Člověk je při neosobní komunikaci (třeba přes internet nebo při esemeskách) mnohem odbrzděnější. Pokud vztah probíhá na virtuální rovině, rychle akceleruje. Mnozí lidé si tam vlastně odbývají virtuální sex, aniž by se vůbec znali,“ říká Petr Šmolka.
A od virtuálního sexu je blízko k průšvihu. Milostná zpráva adresovaná na špatný telefon, nechtěně přečtený e-mail, který popisoval vysněné dráždivé scénky...
Kolik z vás už to zažilo?
Tabu prolomeno, vybuchuje granát.
Do pražské poradny pro rodinu chodí ročně čtyři tisíce nových klientů, polovina z nich řeší nevěru a zhruba 80 procent z nevěr je odhaleno přes e-maily nebo mobilní telefony.
Výsledek? 1 600.
„Jsem přesvědčený, že nevěry nevznikají víc než v minulosti, ale počet jejich odhalení dramaticky stoupl,“ říká psycholog Šmolka.
Zatímco v minulosti se nevěrní měli držet Plzákova hesla zatloukat, zatloukat, zatloukat, Petr Šmolka dnes radí: „Mazat, mazat, mazat.“
Moje žena je spokojená. Tedy aspoň myslím.
V době, kdy jsou muži zamilovaní a eroticky fascinovaní, o sexu nemluví, protože mají pocit, že to není třeba. A po letech, když zjistíme problém, dovednost komunikovat o sexu nacházíme jen ztěžka.
Když po dvaceti letech soužití přijdou manželé do poradny doktorky Fifkové, slyší pan Morávek otázku: „A co vaše žena, jak to má s orgasmem?“
„No jak - normálně. Má ho pokaždé, když se milujeme. Teda aspoň myslím.“
To bývá pro chlapa nejtrýznivější situace, protože leckdy netuší, že paní Morávková dosáhne orgasmu jen ve chvílích, kdy on se dívá vedle v pokoji na fotbal a ona potají masturbuje.
„Vy jste se o tom spolu nikdy nebavili?“ ptá se doktorka. „No vlastně ani ne. Ale myslím, že se jí to se mnou líbí.“
Nelíbí.
Ale třeba se to líbilo jiným, se kterými se pan Morávek miloval. A že jich bylo. To jsou prostě chlapi.
