Její kniha „Untrue“ je podle ní pečlivým detektivním luštěním příběhu velké konspirace. Je pátráním po dějinách toho, jak se vytvořil kulturní stereotyp, podle něhož je žena méně sexuální bytost než muž, a jak se jí upřela sexuální nezávislost. Samozřejmě, píše Martinová, viníkem a nástrojem onoho okradení ženy o sexualitu bylo tmářství, náboženství, holé násilí, pomlouvání, donucení. Jenže na potlačování ženské sexuality se podle ní provinila i věda, špatná, mylná věda.
Dílo způsobilo přirozeně poprask. Kontroverzí se však Martinová nebojí, skandál způsobila již její předchozí kniha „Primates of Park Avenue“, v níž jako antropoložka zkoumá život zaopatřených paniček z bohaté newyorské čtvrti Upper East Side a v níž například tvrdí, že od svých byznysmenských partnerů dostávají finanční „manželský bonus“, svého druhu mzdu za své služby, výkon v domácnosti i posteli.
V knize Untrue se pouští do boje s dvěma základními vědeckými tvrzeními, která formovala kulturní stereotyp a která jsou podle ní neplatná. První říká, že muži mají silnější libido než ženy, podle druhého jsou to muži, kdo trpí „vězením“ monogamních pout více než ženy.
Manželská nuda v ložnici
Předně Martinové vypočítává, že to byli muži, a jejich předsudky a apriorní domněnky, kdo psal základy vědního oboru sexuologie. Mezi desítkami jmen nejvěhlasnějších sexuologů je drtivá většina mužský, upozorňuje. Od průkopníka Carla Friedricha Otto Westphala po Alfreda Kinseyho. Žen na své hřiště pustil obor jen pět šest, například Mary Calderonovou, Virginii Johnsonovou. Nebo Rosemary Bassonovou, která odhalila i jiné, ženské, druhy touhy, než je spontánní, která je typická pro muže. Prokázala tak, že ženy jsou stejně tak vzrušivé jako muži.
Máme právo být coury, říká provokatérka Chce zbavit slovo běhna špatných konotací. „Coura je někdo, kdo nestaví mezi sebe a svou touhu užít si sex morální zábrany,“ říká Karley Sciortino. Kampaň MeToo podporuje. Varuje však, aby z žen nedělala křehké oběti. Ženy by podle ní měly být sexuálně silné a nezávislé. „Nejsme oběti, jsme predátorky,“ hlásá. |
A podobně jako muži mají v sexu rády změnu, nové zážitky. A proto v monogamním svazku trpí. „Existují výzkumy, podle nichž institucionalizace vztahu, ať je to uzavření manželství nebo sestěhování se, tlumí ženskou sexuální touhu víc než mužskou,“ říká autorka.
A líčí, jakým vývojem monogamní vztah podle jejího soudu prochází, a v čem ho věda interpretovala mylně. „Pár žije pospolu, libida se setkávají, mají hodně sexu. Jenže po roce, po dvou, možná po třech, dojde k tomu, že ženská touha klesne rychleji než mužská. V onen moment si žena řekne: Sex už mě nebaví a nechci ho,“ popisuje.
Dodává, že tradiční výklad z toho dovozoval, že žena má menší potřebu sexu. Co když to však je jinak? „Co když se děje to, že žena má potíže s monogamií? Protože ženu začne jeden partner nudit dříve než muže?“ pokládá otázku, která může mnohé muže bolet. Považuje ji však za nezbytnou, i s odkazem na rozhovory se ženami, v nichž zpovídané přiznaly, že pocit bezpečí a známosti, který dává monogamie, jejich libido zabíjí.
Následky autorčiných úvah jsou pak již nepřekvapivé.
Genderová rovnost? Ano. A též v nevěře
Zatímco se kvůli kulturnímu a genderovému stereotypu ženy naučily myslet, že je přešel zájem o sex, ve skutečnosti je přešel jen zájem o setrvávání v monogamii. Touží po sexuální pestrosti.
Ostatně, monogamie je, tvrdí Martinová, jen relativně novým kulturním konstruktem. „Existuje dost široká vědecká shoda na tom, že jsme se vyvinuli v rámci kooperativního, pospolného reprodukčního systému a v naší historii jsme nežili v monogamních párech. Žili jsme ve volných skupinách a měli jsme mnohé sexuální partnery. Děti jsme plodili pospolu a pospolu je vychovávali. Mezi antropology je rostoucí konsensus na tom, že právě díky tomu homo sapiens tak prosperoval. Monogamie je nová. Jsme vybaveni pro polyamorii,“ říká.
A volným vztahům by se podle ní nemělo bránit. Se zadostiučiněním také cituje data, podle nichž utíká za sexem mimo monogamní vztahy stále víc žen. Studie z ledna 2018 shledala, že ve skupině žen mezi osmnácti a devětadvaceti lety podvádělo svého partnera víc než žen, než kolik mužů bylo v téže věkové skupině nevěrných svým ženám. A jiný výzkum uvádí, že v roce 2010 byly vdané ženy svolné k nevěře o 40 procent více než dvacet let předtím.
Jeden partner na sex, druhý jako opora Dokážou diverzifikovat uspokojování potřeb, řečeno velmi pragmaticky. Předností polyamorických vztahů je prostě větší počet zúčastněných. Zatímco jeden z partnerů poskytuje zázemí, druhý je specialistou na sex, tvrdí výzkum. Poučit se z něj mohou i lidé v monogamních svazcích, říká jeho autorka. |
Autorka knihy to vidí jako pozitivní vývoj. „Nevěra je velkou zkouškou, jak nahlížíme na genderovou rovnost. Máme lidi, kteří věří, že by žena měla brát stejné peníze jako muž. Lidé brání, aby ženy mohly zastávat politické úřady. Jak se ale budou stavět k tomu, když se žena zmocní privilegia, které patřilo historicky mužům? Privilegia nebýt monogamní?“ ptá se. A dodává, že o nezávislosti ženy nelze hovořit, aniž by byla autonomní v tom, co bude dělat se svým tělem.
A doplňuje, že třetina žen, která pěstuje sex mimo manželství, uvádí, že jsou ve svém manželství nebo dlouhodobém partnerství šťastné nebo velmi šťastné. „Je tedy třeba pochopit, že ženy nehledají pestrost a nové zážitky proto, že by byly nešťastné. Vyhledávají je proto, že pestrost a nové zážitky potřebují,“ tvrdí.
Shánět třetího do postele není povinnost
Muž by proto měl pochopit ženskou sexualitu, funkci klitorisu, multiorgastickou schopnost žen, fakt, že žena je na rozdíl od muže fyziologicky schopna okamžitých následných orgasmů. Že se vyvinula pro sexuální rozkoš, opakovanou sexuální rozkoš.
Znamená to, že je třeba otevřít dveře do ložnice všem a vpustit do vztahu nevěru? Martinová je umírněnější. Nevěra, kterou však eufemisticky obepisuje termínem „vykročení z monogamie“, není nutná, jakkoli otevřeně doznává, že ona sama ve svém partnerském svazku nebyla úspěšnou představitelkou monogamie.
Její návrhy jsou docela uměřenější. „Neznamená to, že byste museli pozvat do ložnici kvůli novému zážitku třetího. Kupujte ženě erotické hračky. Mluvte o sexuálních fantaziích. Dívejte se spolu na porno,“ radí.
Ale doporučení neomezuje jen na sex: „Učte se tančit tango. Jděte na výlet. Zkuste lanovkový park.“ Jak to s pestrostí rozkoše souvisí? „Neurochemický výzkum zjistil, že když děláme se svým dlouhodobým partnerem něco nového, spustí se sexuální touha. Vzrušující, adrenalinová aktivita je ideální, může nám dát záplavu hormonů, díky nimž na sebe nahlížíme ’nově’, a tak se i cítíme,“ říká. A v jiném rozhovoru dodává: „Pamatujte, adrenalin může dopřát stejné pocity, jaké nám dává sex s někým novým.“
Vyhovuje vám monogamní vztah?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 31. prosince 2023. Anketa je uzavřena.
