Tvrdí o sobě, že je požitkář. Byl revolucionářem,
ministrem, poslancem i generálním ředitelem
soukromé slovenské televize. Jak se dnes
žije MILANU KŇAŽKOVI (78)? „Mám se dobře,
dělám převážně, co mě baví,“ říká. Navzdory
důchodovému věku je stále velmi činorodý a drží
se ve formě. Nadále hraje v divadle, zůstává
nadšeným sportovcem, věnuje se převážně
golfu. A také je zahradníkem, pěstuje třeba fíky.
V neposlední řadě je rovněž dědečkem, byť
vnoučata prý vídá jen sporadicky. Na co se těší? Jak vzpomíná na Milana Lasicu? Jak dospíval bez otce, kterého komunistický režim ve vykonstruovaném procesu odsoudil za vlastizradu? A proč po roce 1968 neemigroval do Francie?
| foto: Jan Zátorský,
MAFRA
Dospívání bez otce, Havel, revoluce i zmařené vloupání. Milan Kňažko vzpomíná
Tvrdí o sobě, že je požitkář. Byl revolucionářem, ministrem, poslancem i generálním ředitelem soukromé slovenské televize. Jak se dnes žije Milanu Kňažkovi? Navzdory důchodovému věku je stále velmi činorodý a drží se ve formě. Nadále hraje v divadle, zůstává nadšeným sportovcem. Proč po roce 1968 neemigroval do Francie? A jak vzpomíná na Milana Lasicu?
Ve své knize S otevřenýma očima tvrdíte, že jste se ve čtyřiačtyřiceti letech přestal bát. Časově to vychází na sametovou revoluci v roce 1989. Předpokládám, že to spolu souvisí… Zapadá to do sebe, ale osmělil jsem se ještě trochu dříve. Podepsal jsem dokument Několik vět, jehož text mi přišel naprosto v pořádku. Pak jsem podepsal petici za osvobození politických vězňů. A když mě v rámci Týdne československého filmu nepustili do Španělska, v říjnu jsem se v dopise vládě vzdal titulu zasloužilý umělec.
Jednal jsem naprosto instinktivně. Poznal jsem, že se v domě pohybuje někdo cizí. Vzal jsem zbraň, v kuchyni rozsvítil a bez vyzvání jsem střílel.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
