Kdo je v Jižní Americe nebezpečnější než malárie nebo jaguár? Malující biolog, kulturní antropolog a dokumentarista přírody Jan Dungel vysvětluje, proč se z cizinců bílé pleti postupně v Amazonii stává kořist domorodců a jak mu to komplikuje portrétování zvířat. Jakou opici tam ve volné přírodě objevil a o kterém ptákovi si kdysi ilustrátoři mysleli, že nemá nohy?
Co patří k výbavě malíře v Amazonii? Všiml jsem si, že při práci máte po ruce dalekohled… Dalekohled je pro dokumentátora přírody naprosto nezbytný, bez toho bych nemohl existovat. Jednou mě v nočním autobuse v Ekvádoru okradli, sebrali mně i dalekohled, a nebýt přítele v Quitu, který mi potom svůj triedr půjčil, asi bych odjel domů. Dalekohled mi prostě svět přibližuje, a bez něj by tedy moje malování nemělo žádný smysl. Ať to zní jakkoliv romanticky nebo dobrodružně, nedá se kromě malířských potřeb existovat ani bez mačety, s níž si v džungli prosekáváte cestu, ale také děláte značky kvůli orientaci. Dál se nedá existovat bez nože a nějakých věcí na spaní, což je vlastně hamaka. Jídlo, to je pak kapitola sama o sobě.
Ať jste ve Venezuele, Ekvádoru, nebo Kolumbii, situace se z hlediska bezpečnosti neuvěřitelně zhoršila – mnohde už je vyloženě nebezpečné chodit večer ven. I ti, s nimiž jsem dřív kamarádil, dnes už nepomůžou.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
