VIDEO: Po svých k Everestu - den první

aktualizováno 
Nejkrásnější zážitky bývají ty, o které se člověk musí sám zasloužit. Něco pro ně musí vytrpět, obětovat. Při cestě pod nejvyšší horu světa to napadne snad každého. Ve chvíli, kdy se plouží vzhůru, zcela prázdný žaludek má jako na vodě a v hlavě mu buší parta permoníků, možná leckdo i zapochybuje, jestli si nevzal příliš velké sousto.

Káthmandů: dveře do jiného světa

Ale ve chvíli, kdy dojde k cíli a uvidí to, kvůli čemu se sem vydal, je všechno zapomenuto. Jakkoli to může znít nevěrohodně, je to pravda. Vyzkoušel jsem si to.

Čas je gumový
Při cestě do Nepálu, jako ostatně do většiny více či méně exotických zemí, je dobré se vybavit notnou dávkou trpělivosti. Čas tady totiž rozhodně není veličinou, kterou by někdo bral nějak zvlášť vážně. Hodina není žádná míra. Lidé, kteří sem jezdí často, říkají, že je dobré vědět, že „čas je gumový“.

Evropský turista velmi dobře pozná, že se ocitl v jiné části světa, už na letišti. Zatímco z londýnského letiště odlétá letadlo na minutu přesně, v Indii, tedy prakticky po čtyřiadvaceti hodinách prožitých ve vlaku, na palubách letadel a na letištích, mají spoustu času. Hrozny vojáků u pasových a zavazadlových kontrol a prohlídek nenechávají nikoho na pochybách, kdo tady má všechno pevně v rukou.

Letadlo už mělo dávno letět a my stále posedáváme v tranzitní hale. Plechovkový Heineken z místního bistra už dávno nikomu nechutná a každý se těší, jak si dá v Káthmandů sprchu.

Káthmandů

Konečně se někdo z vojáků pohne a skoro neznatelným gestem nás vyzve, abychom se odebrali k letadlu. Než dorazíme do tunelu, který vede na palubu, projdeme celkem sedmi kontrolami. Z pražské Ruzyně jich bylo celkem jedenáct.

Ani v letadle ovšem ještě nemáme vyhráno. Stále se na někoho čeká, ale je nutno říci, že Indové se stále usmívají. Už brzy ale zjistíme, že proti Nepálcům jsou to ale ještě opravdoví pedanti.

Himálaj z letadla
Letadlo se konečně zvedne – a když se vyšplhá nad mraky, vidíme něco, co známe jenom z fotek a filmů. Celý hřeben Himálaje. Fantastické. Nálada unavených pasažérů okamžitě poskočí o několik hodně stupňů nahoru a fotoaparáty cvakají jako o život.

Konečně přistáváme v Káthmandů a v dusném počasí se řadíme v do nekonečné fronty, na jejímž konci čeká partička úředníků, kteří nám do pasů nabouchají nepálská víza. Fronta nevypadá tak, jak jsme zvyklí třeba od řezníka. Je to spíš chumel, který jako jakoby neměl vůbec žádná pravidla. Ale není tomu tak. Velmi, velmi pomalu pokračujeme.

Čekáním na víza strávíme skoro dvě hodiny. A to ještě ani nevíme, jestli nám dorazily batohy, a hlavně, jestli tady máme našeho průvodce. Cestoval totiž o pár dní dřív. Vše nakonec dobře dopadne a za skleněnými dveřmi už na nás mává Leopold Sulovský, jemuž od téhle chvíle nikdo neřekne jinak než Polda. Dokonce i zavazadla dorazí všechna a v pořádku. Štěstí má i dvojice, která cestovala s Poldou a které se ztratil jeden batoh. Přiletěl s námi.

Bída, ale dobrá kuchyně i pivo
Jestliže byl prvním kontaktem s Nepálem magický pohled na šňůru himálajských vrcholů, první dotek Káthmandů je jako rána pěstí. Cesta od letiště na parkoviště přijde na slušné peníze. Tedy napoprvé. Až v autě se dozvíme, že ne všem, kteří žebrají a nabízejí nejrůznější, většinou dosti pochybné, služby, je dobré cokoli dávat.

Káthmandů...

„Když jim nic nechcete dát, vykašlete se na ně, nebo se jich nezbavíte,“ zazní z předního sedala, kde sedí náš průvodce.

Ale to už jsme nalepení na oknech a všichni do jednoho máme značně pokleslé brady.

Projíždíme totiž kolem místních slumů. Jedeme pomalu, protože před námi jde po čtyřproudové silnici kráva, takže máme dost času si prohlédnout, co to slum vlastně je. Kdo něco podobného nikdy neviděl, bude jistě otřesen.

Hotel vypadá velmi slušně, prý patří mezi ty opravdu dobré. Na uvítanou si dáváme pivo. Místní Everest beer chutná vskutku solidně, teplota je dobrá, láhev veliká. Pivo se tady totiž prodává v pintách.

VŠECHNY ČLÁNKY - K Everestu po svývh

První kontakt s místní kuchyní dopadl překvapivě pozitivně. Ukázalo se jako velmi moudré, že se náš průvodce vypravil do Nepálu o pár dní dříve. Má totiž jasno, kam se vydat za dobrým jídlem. Steaky tady upravují trochu jinak, než jak jsme zvyklí, ale chutnaly znamenitě.


PARTNEŘI VÝPRAVY

Hudy

CK Livingstone

Autor:

Nejčtenější

Zbožňuji jídlo, mohla bych jíst celý den, říká MOgirl Libuška

Na svém životě bych nic neměnila, říká MOgirl Libuška.

Svědomitá, sarkastická, romantická, impulzivní a silná osobnost. Právě tak se vidí MOgirl Libuška. A též se doznává k...

Dlouhodobý lidský fyzický výkon má hranice. Vědci je nalezli

Anton Krupicka patří mezi nejlepší světové ultra-běžce. Prolomil by limit,...

Limity jsou jen v hlavě, říká se v extrémních sportech, které testují hranice lidského výkonu. Není to celá pravda. O...

Kdo má vanu, ten má ránu, směje se MMA zápasník Petrášek

Postavu má Miloš Petrášek jako kulturista. V kleci to však není výhoda.

Má téměř kulturistickou postavu, proto bylo pro laiky nepochopitelné, že jej dvakrát porazil Jeremy Kimball, jehož...

Váleční hrobaři jako hrdinové bitvy o Normandii, o nichž se nemluvilo

Identifikace obětí byla jedním z úkolů příslušníků Graves Registration Service....

Těla padlých k válce patří. Pro armády však představují problém, vojenský, morální, technický, logistický. Při...

Zlepšete si erekci, cvičit ji můžete i při čekání na zastávce

Nikdo to nepozná. Kvůli cvikům na lepší erekci nemusíte chodit do posilovny....

Problémy s erekcí se dají porazit a nemusíte sahat po pilulkách ani spoléhat na změnu životního stylu. Stačí posilovat...

Další z rubriky

VIDEO: Střídal barvy, zvracel. Reportér málem nepřežil akrobatický let

Přetížení a výkruty, motání se nahoru dolů. Akrobatické létání dá zabrat.

Bylo to moje nejhorší natáčení. Na palubu mě vzal pilot ze čtyřčlenné skupiny The Flying Bulls Aerobatic Team, která...

OBRAZEM: Rafteři proti vlnám. Češi z mistrovství odvezli zlaté medaile

Byl to takový extrém, že obdobnou výzvu v českých podmínkách prakticky...

Byl to takový extrém, že obdobnou výzvu v českých podmínkách prakticky nenajdete. Přesto česká raftingová výprava na...

VIDEO: Cvičit mezi dvanáctkami je dřina, říká elitní česká kulturistka

Lenka Ferenčuková se probojovala až na profesionální soutěž Olympia.

Sport jí je řeholí, do posilovny míří po svých policejních službách. Odhodlání a dřina se však vyplácí. V roce 2016...

Najdete na iDNES.cz