Jsme dva. A projedeme celou republiku.
Písničkář Xavier Baumaxa, který by byl pravděpodobně dávno celebritou, kdyby o to aspoň trochu stál a kdyby tolik nepil. Žádný velký sportovec, ale nepodceňovat, letos už na kole pár set kilometrů najezdil.
Což se o mně říct nedá. Za poslední tři roky mám na svém tachometru stovku. A s pitím jsem na tom úplně stejně jako Xavi, možná hůř. Naprosto postrádám vůli, a pokud někdo řekne 'spát ještě nechoď, dáme šláftruňk', neodejdu.
Můžeme vůbec my dva ujet sedm set kilometrů, po večerech pobavit diváky na koncertech (Xavi) a ráno odeslat smysluplné referáty z cesty (já?).
Sami netušíme.
Naposledy se scházíme u Xaviho v severočeských Malhosticích, ale nepotrénujeme v okolních kopcích, naopak. Otevíráme lahváče a tlacháme o všem, co nás od úterka čeká.
Xavi: Jindy koncerty nestíhám ani autem
Upřímně, příteli, myslíš, že tu cyklotour z Varů do Hradiště můžeme zvládnout?
Na kole ji ujedeme určitě, ale otázka je, jak zvládnu večerní koncerty. Bude to boj… Musíme se vždycky dobře vyspat a nevyrážet na cestu příliš pozdě, abychom byli v cíli včas a stihli tam relax.
Co je relax?
Musím si dát sprchu a protáhnout ruce, ztuhlé z řídítek, abych vůbec dokázal zmáčknout kytaru. Udělat před koncertem zvukovku a pak si třeba na hodinu dáchnout.
Zvládneme to turné střízliví?
Ne. Za střízliva by to zvládl jenom naprostej cvok... Turné na kolech je výzva, kterou je občas dobré proložit pangaminem.
No dobře, ale když budeme pít, to potom teprve nikam nedojedeme.
Já budu ze všeho tak hotovej, že když přežiju koncert, tak si po něm dám dvě pivka a usnu vestoje.
Opravdu? Jenom dvě?
Dvě do každé nohy. A spát.
Nastavíme úplně jiný režim, než bývá při tvém normálním turné v dodávce?
Budeme muset. Když se můj kamarád a webmaster Bady podíval na trasu cyklotour, napsal mi: "A ty si jako myslíš, že to zvládneš? Ty, kterej normálně vstáváš v poledne, do dvou hodin dřepíš na záchodě, ve čtyři snídáš a pak to nestíháš ani autem?!" Takže myslím, že budu muset svoje návyky přizpůsobit cestě; snídaně nebudou opulentní a na záchod si odskočím po cestě. Důležitý je dostat se do sedla včas, třeba už v devět.
Čeho se bojíš nejvíc?
Já si jen přeju, aby nebylo hnusný počasí, protože kdybychom nastydli, tak se to podepíše na hlase. A taky si musíme hlídat pády, protože jestli si zrasuju ruce, můžu maximálně recitovat básně.
A nyní se děj vůle božíV následujících čtrnácti dnech se v tomto seriálu stanete velmi pravděpodobně svědky několika kocovin, pádů a hádek. Xavi bývá nevyzpytatelný, někdy odehraje koncert roku, sály se smějí a šílí nadšením, podruhé pozuráží nebohé diváky v prvních řadách. Přijďte se podívat. Osobně dohlédnu na to, aby vás čekaly spíše ty koncerty roku. Jenom nám, prosím, nenabízejte po cestě piva a panáky. Neumíme moc odmítat, takže byste svou pohostinností vážně ohrozili úspěch celé cyklotour. |
Co zatím považuješ za svůj životní sportovní výkon?
Ač antifotbalista, v sedmé třídě jsem na mezinárodním pionýrském táboře ve Vrbně nastoupil k utkání proti východním Němcům, kteří byli všichni o hlavu vyšší. Nastřelovali tyče, břevna, ale my měli štěstí, vyhráli jsme dva jedna a já skóroval. Hlavně proto, že jsem se bál míče. Nějaký hovado napálilo roh, já před míčem uhýbal, ale od zadku se mi odrazil do brány. Navíc jsem se během toho zápasu posilňoval čokoládkou, kterou jsem měl v zadní kapse červených spartakiádních trenek, a jak jsem dostal tu bombu míčem, rozdrolila se mi na malý kostky. Prostě jsem dal východním Němcům gól čokoládou, a to se, myslím, poštěstí málokomu. Umístit míč levou hýždí k pravé tyči… snad ještě Cristiano Ronaldo umí takhle efektní branky.
Máš na cyklotour natrénováno?
Nevím, co je to natrénováno – znám blázny z okolí, kteří jezdí deset tisíc kilometrů ročně. Já jich dal letos šest set, zadek mám osezenej, a to je důležitý.
Pokud vím, udělal sis soustředění v Portugalsku...
... první den jsem začal optimisticky, sto osmnáct kilometrů dlouhou etapou. Jenomže potom pršelo pět dní v kuse a ruce jsem měl tak zmrzlý, že nešla držet řídítka. Kdybych byl ve stáji Astana, bral EPO, tak bych pokračoval, protože by mi za to dali nějakej bakšiš, ale takhle jsem si říkal, že si dám radši s místníma portugalskej šnaps a kafe.
Jezdíš ty vlastně na kole rád?
Docela jo, ale úplně to nežeru, protože mám tři velký psy, čímž jsem limitovanej. Nemůžu s nima vyrazit na kole po silnici, to by byla hloupost, radši jdeme na pěší výlet. Ale když se na kolo dostanu, baví mě, jak to sviští v uších, baví mě pustit to z kopce a baví mě zamakat si frekvenčně do kopce. S nikým nezávodím a kochám se krajinou. Kolikrát mám problém s krajnicí. Tohle na cyklistice miluju.
Pro naše turné jsi vybral cestu jihem, proč vlastně? Je tam málo kopců?
To se pleteš, kopce budou, pojedeme Pošumavím, přes Novohradské hory i Vysočinu.
A sakra.
Pár pořadatelů jsem na té trase znal, zbylé jsem vyhledal, obvolal, většinou byli nadšení, že k nim na byt a stravu přijedeme.
Chováš k některému z míst, na která se chystáme, silnější city?
K několika. Ve Varech se určitě projedeme po kolonádě. Taky mám rád atmosféru noční Plzně, hospůdky v centru. Moc se těším do Krumlova, protože na druhý den bude jenom krátká etapa do Budějovic, a tak by se pokoncertní snídaně mohla uskutečnit na bázi pangaminu v některém z krumlovských občerstvovacích zařízení. Potom starobylé centrum ve Slavonicích, židovské ghetto v Třebíči, projížďka kolem Dyje v Břeclavi... Ty se netěšíš?
Jak já bych si přál dojet k Dyji! Ještě mi, Xavi, řekni: Proč jsi dosud nevyhrál Zlatého slavíka?
Protože to je anketa, do které hlasují opičané, mající zálibu v bulvárních médiích. Vítězí v ní lidé, jimž ze zlatých hrdel padají pozlacená hov.., složená z textů a muziky někoho jiného. Je to anketa pro interprety s krásným hlasem a bezobsažnými texty...
