Biatlon na vlastní kůži: ani trefa, tělo v bolestech, ego na maděru

aktualizováno 
Je to umění a zároveň šílená, prazvláštní disciplína. Ďábelsky zvrácenou kombinaci úprku na lyžích a střelby, která vyžaduje ledový klid, jsem si vyzkoušel přímo v biatlonové jámě lvové, v jihotyrolském Antholzi/Anterselvě, kde se právě teď jedou slavné závody.

Nejtěžší ze všeho je střelba ve stoje | foto: Dana Emingerová, pro iDNES.cz

Nebudu nikoho napínat. Test potvrdil, či spíše prohloubil přesvědčení, že to je ten nejšílenější sport. Už jsem jezdil na dlouhých nožích jako Sáblíková, sjížděl jsem dva dny před závodem sjezdovou trať v Kitzbuhelu nebo skákal s padákem z letadla.

Proti biatlonu je to všechno legrace. A to mám ještě výhodu, že jsem na běžkách kdysi závodil. Nebylo to ovšem nic platné. Člověk brzy zjistí, že závody na běžkách a biatlon jsou od sebe tak daleko jako Karpaty a Ural.

V čem je problém? V absolutní protichůdnosti obou disciplín. Atlet jede téměř na plné pecky, aby dojel co nejdříve na střelnici. Tam se s tepem 170 za minutu zastaví, zkamení a bleskově nasází všech pět ran. Tedy takhle to vypadá, když se závod podaří Bjorndalenovi nebo Vítkové.

Fotogalerie

A takhle to vypadá u mě: Objíždím v rozumném tréninkovém tempu dvě kolečka na slavném, ale tentokrát zcela prázdném stadionu v Antholzi a mířím na střelnici. Mimochodem jet s puškou na zádech je to nejmenší. Horší už je ji rychle sundat a pak nandat.

Jdu frajersky rovnou na stojku. Podmínky nejsou špatné, ani ideální, trochu fouká zleva. Odhodím pod sebe hůlky, shodím flintu, zapřu se, zkamením a nasázím to tam. Nic. Ani trefa.

Můj kouč Willi Messner, bývalý jihotyrolský závodník, nehne brvou. „Tak to bychom měli. Teď začneme pěkně od začátku. Střelbou vleže,“ říká. Učím se správnou pozici. Zaprvé, biatlonista nikdy neleží úplně souměrně čelem ke střelnici. Nohy jsou do široka roztažené kvůli stabilitě, ale navíc vychýlené doleva (u praváka). Pro usnadnění mi Willi na začátek podsouvá pod hlaveň dřevěný špalík. „Zacílíš, nadechneš se, vydechneš a vystřelíš. Pak natáhneš a znovu. Hezky rytmicky, žádné rychlé, trhané pohyby. Pěkně v klidu, vláčně,“ vysvětluje.

Zasunuji zásobník, zamířím a pálím. Dávám čtyři z pěti. To by šlo. Vtip je ovšem v tom, že se špalkem pod hlavní to není biatlon. Když vzápětí zkouším střelbu s podporou vlastní ruky, je to najednou o něčem jiném. Udržet hlaveň je těžší. Mnohem těžší. Dávám se štěstím tři z pěti a trvá mi tři minuty.

Mini kurz biatlonu

Mini kurz biatlonu se zkušeným odborníkem v Antholzi / Anterselvě si může zařídit každý příchozí. Hodina na osobu stojí 45 eur, každý další platí 15. Nebo ho lze naplánovat dopředu v rámci balíčku SKIDO, který organizují v nedalekém Welsbergu, a zařadit do týdenního programu. Příjezd do krásného vysokohorského areálu je nejlepší od Brunecku, autem to trvá asi 30 minut.

Více na: www.langlauf-antholz.it, info@langlauf-antholz.it, www.skido.it

Teď stojka. Oproti střelbě vleže je to vlastně jiná disciplína. Střílí se sice do větších terčů, ale: „Hlaveň ve stoje nemůžeš nikdy úplně zafixovat, i když se hezky prolomíš a zapíchneš loket do boku, abys měl co nejlepší oporu. Malorážku stejně neudržíš. Hlaveň se pořád hýbe a ty musíš vystřelit v okamžiku, kdy ti jde jakoby na terč,“ snaží se mi složitou techniku palby ve stoje vysvětlit Willi. „Proto se střílí relativně rychle a rytmicky. Čím déle budeš mířit, tím to bude horší,“ říká.

A k tomu to dýchání. Někteří světoví biatlonisté dýchají jinak vleže a jinak při stojce. Třeba Bjorndalen dýchá vleže hrudníkem, ale při stojce do břicha, dozvídám se od odborníka.

Zkouším znovu, tentokrát poučen, nasázet při stojce všech pět. Prásk, prásk, prásk... Zas ani zásah. Zejména levá ruka, která drží hlaveň přitom začíná po několika vteřinách bolet a dostává křeč, za dalších pár sekund se přidává rameno, krk, záda a vlastně celé tělo. Tortura. A to jsem v tomto případě před střelbou neběžel.

Největší biatlonová katastrofa je naštěstí u konce. Ego je na maděru. Dámy Soukalová, Vítková, pánové Bjorndalene, Moravče, Soukupe… hluboce smekám. Jste kouzelníci.

Autoři: ,

Nejčtenější

Jsem hravá a výstřední, přátelská a nekonfliktní, říká MOgirl Loo

Den zlepší i pouhý úsměv, říká Mogirl Loo.

Jejím dětským snem bylo prý užívat si život a mít kolem sebe přátele. „Zatím mi to jde,“ usmívá se MOgirl Loo.

Za radostí a rozkoší. Řádová sestra uprchla z klášterní nudy, říká archiv

Svůj život v benediktinském klášteře středověká Johanka ukončila v roce 1318...

Není to jen příběh o touze po tělesném chtíči. Je to příběh o vzdoru, nepřizpůsobivosti, síle. V době, kdy si ženy...

Mával jsem mačetou a uvěřil na vúdú, říká český dědic trůnu v Nigérii

Vymoci si v Nigérii postavení a reputaci nebylo snadné ani pro královského...

Tátou kluka z Bruntálu byl nigerijský král. Poprvé se viděli, když bylo Obonetu Ubamovi 15 let. Po otcově smrti se...

I láska k přírodě prochází žaludkem. Invazivní druhy končí v USA na talíři

Enviromentální gastronomie. Nebo gastronomický enviromentalismus? Ochrana...

Symbolem ochrany přírody se stalo vegetariánství. V mnoha ohledech právem. Konzumaci masa však není třeba zavrhovat....

OBRAZEM: Tady všude jsem byla mrtvola. Britka fotí anti-selfie

Byl, byla jsem tady, říkají módní selfie. I tady jsem jakoby umírala, říkají...

Byl, byla jsem tady, říkají módní selfie. I tady jsem jakoby umírala, říkají anti-selfie britské umělkyně Stephanie...

Další z rubriky

Arnoldovi všechna čest, ale dnes jsme větší, říká kulturista Pavel Beran

Pavel Beran začal jako amatér, ale píle a odříkání ho vynesly mezi...

Za tři roky nabral pětadvacet kilogramů. „Dal jsem si závodní pauzu, abych na sebe dokázal naplácat dostatečné množství...

Neznámé sporty: profesionální polštářové bitvy nebyly pro slečinky

Změkčená kladivová pěst. Liga polštářových bitev povolovala chvaty, kopy,...

Sexy oblečky a polštáře v rukou, ale žádná legrace. Hodně násilí. Rvačky za sebou nechávaly vyražené zuby, otřesy...

Bojové umění jako emancipace. Kuvajtské dívky získávají sílu v tělocvičně

Fai al-Fahadová pracuje v akademii jako asistentka instruktora.

Cílem je větší bezpečí, ale též silnější sebevědomí žen. A jejich svobodnější účast na veřejném životě. Metodou je...

Nejlepší dětské knihy podle věku: Testujeme na vlastních dětech
Nejlepší dětské knihy podle věku: Testujeme na vlastních dětech

Dětských knih je na trhu velké množství, a tak je někdy složité najít tu pravou, která bude děti opravdu bavit. My jsme vyzkoušeli osm knížek. Podívejte se, jak v testu našich „redakčních“ potomků obstály, a nechte se inspirovat.

Najdete na iDNES.cz