„Populisté a nacionalisté, kteří chtějí postupně oslabit moc Evropské unie, v celoevropských volbách zvýšili svůj podíl v Evropském parlamentu. Ale není to taková potopa, jak se mnozí tradicionalisté obávali,“ píše o dění na starém kontinentu americký deník The New York Times (NYT).
O něco radikálnější je katarská Al-Džazíra, která informuje titulkem „Hlavní evropské strany si lížou rány po drsných volbách“. To hlavní, co však z eurovoleb vyplynulo, je podle autorů z NYT především sílící boj o budoucí podobu Evropy. Pro zavedené strany už není možné, aby stále „pokračovaly v tom samém“, upozorňuje také deník.
Eurovolby 2019 |
Což podotýká také italský list Corriere della sera, který napsal, že „euroskeptici získali, ale zůstávají v opozici“, což podle varování deníku může centristy (mylně) svést k přesvědčení, že reforma EU není nutná.
Víc, nebo méně integrace? To je, oč tu běží. Stejně jako o přístup k migraci nebo rozpočet Unie, tedy dvě témata, která budou chtít lidé jako Marine Le Penová nebo Matteo Salvini důsledněji kontrolovat. A některá témata zase vrátit na úroveň národních států, píše NYT.
„Tento Evropský parlament bude jednoduše chaotičtější a hůře kontrolovatelný než dosud,“ píše list. Přesto jsou podle NYT protiunijní síly i nadále rozdělené a jejich zájmy rozdílné, takže mohou mít problém zformovat se v jednotný blok. Rozděluje je třeba postoj k Rusku či otázce, zda by si evropské státy měly rovnoměrně rozdělit migranty čekající na jihu Evropy.
Větší dopad tak volby mnohem spíš budou mít na vlády v jejich mateřských zemích, kde se eurovolby mnohdy staly referendem o spokojenosti občanů se současnou politikou doma, míní deník. A dopad voleb na budoucnost domácí politiky je předmětem článků prakticky ve všech evropských médiích.
Němci řeší „volný pád koaličních stran CDU/CSU a SPD“, Britové frustraci obyvatelstva z tříleté brexitové nejistoty, na Slovensku naopak oceňují fakt, že v zemi uspěly zejména proevropské strany a vládní Směr-SD opět ztratil. Ve Francii pak volby hodnotí jako „mizérii, poloviční úspěch, zásadní prohru“, ale i „skorovýhru“ pro prezidenta Emmanuela Macrona.
Teď máme právo jednat o brexitu, tlačí na vládu sebevědomý vítěz Farage |
Evropské deníky i americký NYT pak upozorňují na „zelenou vlnu“, která se do Evropského parlamentu přivalila. A podle analýzy německé stanice Deutsche Welle (DW) jsou eurovolby budíčkem pro centristické strany i znak čím dál větší fragmentace celoevropské politické scény.
Najít koalici už nebude tak jednoduché a centristé se budou muset umět domluvit třeba i se zelenými. Ty přitom britský list The Guardian označuje za stejné radikály jako pravicové populisty, jen na levé straně politického spektra.
V dalším textu pak deník nastiňuje, že složitější jednání budou možná pro Evropskou unii prospěšná. Zavedené aliance totiž budou mít „pořádnou opozici“ a z technických a procedurálních úkonů se znovu stanou politická témata, což může v důsledku zvednout zájem o dění v Evropské unii i mezi jejími občany.
Křesťanští demokraté vyhráli v Německu, ale s nejhorším výsledkem |
Už nyní je totiž největším překvapením vysoká volební účast. „Téměř 51 procent ze 400 milionů voličů přišlo volit, to je o 8 procent víc než v roce 2014. Protesty proti klimatické politice, stávkující teenageři i potřeba ubránit Evropskou unii před euroskeptiky, krajně pravicovými populistickými stranami, asi zmobilizovaly voliče,“ dodává stanice DW.
27. května 2019 |
„Jedno je jisté. Bývalý ředitel kampaní Greenpeace (lídr strany Evropa Ekologie-Zelení Yannick Jadot, pozn. red.) pochopil, že se stránka obrací. Že se politika nadále nebude dělat prostřednictvím úředních dohod, ale tím, že se u neziskových organizací a občanské společnosti najde energie na vymyšlení alternativního projektu,“ píše v editoriálu francouzský deník Le Monde s tím, že „budoucnost bude patřit těm, kteří měli nebo budou mít úsilí se změnit, ti ostatní vymizí“.
Nárůst zelených, říká na své titulní straně pondělní vydání francouzského Libération: