Úterý 21. září 2021, svátek má Matouš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 21. září 2021 Matouš

Naše vitráže si objednávají zákazníci z celého světa, říká umělec

  7:07
Jsou krásné, křehké a neuvěřitelně barevné. Dělat se dají dvěma způsoby – klasicky, kdy se díly skel spojují olověným páskem, a jemnější technologií zvanou Tiffany. Řeč je o vitrážích, s jejichž výrobou má bohaté zkušenosti ateliér Skloart manželů Jitky a Richarda Kantových v Lubenci na Lounsku.

V roce 2015 vytvořili manželé Jitka a Richard Kantovi (Richard Kanta je v bílém triku) rozměrnou vitráž Porta Bohemica, která reprezentovala Ústecký kraj a Českou republiku na světové výstavě Expo 2015 v Itálii. | foto: archiv manželů Kantových

Jejich práce je vysoce ceněná u nás i ve světě. Vedle vitráží se věnují i šperkům, drobným závěsům, lampám, zrcadlům i osobitým sochám. Zatímco Richard Kanta dělá hlavně malované vitráže, jeho manželka Jitka vitrážové sochy.

„Vitráže děláme 27 let, vyrábíme například vitrážové stěny, výplně stěn a dveří, prosklené stropy, okrasné předměty, Tiffany lampy... Prostě vše, co lze zpracovat v rámci barevného skla,“ říká Richard Kanta.

A protože se on i jeho manžela zajímají o historii, před zřícením zachránili rozhlednu i kostel sv. Jiljí v Libyni, což je evropský gotický unikát v Evropě. Za korunu ho koupili od církve, založili spolek a pustili se do jeho záchrany. Vybudovali v něm vitrážové muzeum i muzeum s archeologickými nálezy z okolí Lubence.

Jak vás vůbec napadlo dělat malované vitráže?
Napadlo to manželku, která si s tím začala hrát, a potom jsme měli potomka a zůstalo to na mně, a už to tak zůstalo. Vše ale bylo mnohem složitější. Pracoval jsem v továrně s otcem manželky a firma dostala zakázku na výrobu Tiffany skleniček. Mysleli, že to bude sranda a budeme to vyrábět. Ovšem ukázalo se, že to tak jednoduché není, že k tomu člověk musí mít cit, a fabrika se honem snažila celé zakázky vzdát, aby nebyl velký prodělek.

Děda se toho ale chytil, že to s holkama v garáži udělá, protože už byl podepsaný kontrakt a udělat se to prostě muselo. A když to bylo opravdu hotové, zbyly v garáži nějaké pásky, skla a manželka si s tím postupně začala hrát. A přijel její strejda z Německa – Otto Herbert Hajek, což byl významný malíř a sochař. Původně jeho rodina žila na Šumavě, ale po válce ji roztrhli a polovina rodiny zůstala tady a druhou odsunuli do Německa. Ale stále si s rodinou dopisoval a přijel na návštěvu. Když viděl manželku, co dělá, řekl: Holka, tohle není žádné řemeslo, tudy cesta nevede.

A protože podporoval česko-německou nadaci Adalberta Stiftera, zaplatil jí stáž ve Stuttgartu, kde je jedna z nejstarších vitrážových firem v Evropě. Tam nahlédla pod pokličku, okoukala první kroky a dál jsme se museli učit sami.

Vy jste tedy nevystudoval uměleckou školu?
Manželka je učitelka výtvarné výchovy a češtiny a já jsem vyučený elektrikář a vystudovaný strojař-technolog. Ale oba dva jsme měli výtvarné sklony a bylo to tak o něco snazší. Naopak, ty naše profese, řekl bych, se nám hodily skoro víc než cokoli jiného.

Vitráže z Lubence

  • Richard a Jitka Kantovi žijí a podnikají v Lubenci. Jitka pochází z Mostu, vystudovala češtinu a výtvarnou výchovu. Richard je přímo z Lubence, studoval na Západočeské univerzitě fakultu strojní. 
  • Restaurovali vitráže v kostelech v Podbořanech, Broumově, Märingu či vitrážový strop v Grandhotelu Pupp. 
  • V roce 2015 vytvořili rozměrnou vitráž Porta Bohemica – Brána Čech, jež reprezentovala kraj a Česko na světové výstavě Expo 2015 v Itálii.

Co vás na vaší práci nejvíce baví?
Hlavně nás to bavilo z počátku, dnes hodně řehtá úřednický šiml, který to trošku lidem zoškliví. Ale samozřejmě, pokud by mne to nebavilo, dělat by to nešlo.

Odkud máte zákazníky?
Dá se říci, že po celém světě. A nyní shodou okolností děláme strop pro newyorské nádraží, které se opravuje. Nyní je hodně zákazníků z Ameriky, Ruska, Německa i Česka nebo Japonska. Ale vše je na doporučení.

Kolik času tak procestujete za zákazníkem a kolik času máte na tvorbu?
No, my už jsme ta generace, která raději sedí doma. Zákazníci si nás najdou i tady doma v české kotlině. Už jsme docela známí ve světě a dnes vše funguje na doporučení.

Jak dlouho pro představu trvá vyrobit vitráž pro nádraží v New Yorku?
No, to je těžké. Teoreticky, když jsme to v první chvíli spočítali, tak jsme řekli, že na to potřebujeme půl roku, aby se to vůbec technologicky dalo dotáhnout do konce. A od nich jsme dostali odpověď, že to neexistuje, že to musí být za čtvrt roku hotové. A přidali nám peníze. Ale technologicky se to prostě nedá zvládnout rychleji. Víceméně nás zachraňuje koronavirus v Americe. Všechno je tam nyní pomalejší, než má, takže na to máme čas. Dopadne to tak, že ten půlrok na to prostě budeme mít.

Jak ty obrovské a křehké vitráže do New Yorku dopravíte?
Zabalí se do beden a pošleme jim je letecky. Dostanou k tomu návod, který vypadá jako komiks, a podle obrázků ji tam položí.

Kde vaše díla mohou lidé ještě ve světě vidět?
Všude možně. Pravda je, že většina věcí putuje do soukromých rezidencí. Opravovali jsme například jednomu arabskému šejkovi vitráže v jeho londýnské rezidenci.

Přibližte laikovi, jak se dělá taková vitráž?
Když to řeknu jednoduše, tak jsou to barevná skla. Ale od začátku. Namalujeme návrh, zákazník ho odsouhlasí. Je to nějaká kompozice barevných skel plus nějaká malba na sklo. Zákazníkovi představíme materiály, jakou máme představu, protože už máme zkušenosti a víme, jak to bude vypadat ve výsledku. A zkusíme ho přesvědčit. Když se domluvíme, tak se vše namaluje 1 : 1 na karton nebo čtvrtku, aby se to dalo přenést na sklo. Čtvrtka se rozstříhá, jednotlivé části se omalují na sklo. Každý kus se pak vyřeže diamantem ze skla. Pak přijdou olověné profily, které vypadají jako písmeno H a do mezer proti sobě se sklo zakládá. Obalí se tak jeho hrana a ve spojích, kde jedno olovo končí a druhé začíná, se to sloučí s cínem. A tím to všechno v celé síti drží. Je to docela piplačka.

Ale existuje druhá, známější technika Tiffany, která se dělala od pradávna. Zde to funguje trošku jinak. Nařezané sklo se na hraně obalí páskou, tím se tam dostane kov, na který se chytá horký cín. A když se taková obalená skla položí na stůl vedle sebe, spojí se cínem, to se chytne na měď a ty dvě pásky proti sobě vlastně vytvoří tvar háčka.

Kde nakupujete barevné sklo, které používáte. Asi to není obyčejné sklo?
Není to úplně jednoduché a hlavně to něco stojí. Víceméně ho objednáváme od všech možných skláren po celém světě, každá má svůj určitý sortiment. Americké sklárny mají většinou relativně kvalitní skla na běžné použití, v Itálii mají dobrá skla. A pak jsou sklárny, které doteď dělají sklo starým způsobem. Dnes jsou v Evropě dvě a mám pocit, že i na světě. Shodou okolností je jedna z nich kousíček za hranicemi v Německu. A obě mají skutečně široký sortiment barev, že si vyberete úplně všechno. Ale je to od začátku do konce ručně dělané sklo, hlavně pro restaurování. A jsou neúměrně drahá.

Stává se, že se vám při práci tato drahá skla rozbijí?
Stává a je to otřesné. Když se to stane, oprava je daleko, daleko náročnější než samotná práce. Spoustu času, který jsme na tom strávili, padne vniveč.

Co jste z vašeho pohledu vyráběl nejzajímavějšího?
Nyní je to asi ten strop pro New York. Je zajímavý tím, že je strašně složitý na technologii a je hodně malovaný. Vlastně víceméně ta malba na sklo je jako fotografie. To je vrchol umění ve vitrážičině v malbě na to sklo. A to umíme. Většinou se malba používá jako doplněk, ale tady je to posunuté v tom, že je to spíše naopak, vitráž je doplněk malby na sklo. Je hodně zajímavé toto dokázat. Na druhou stranu, když jsme v Londýně opravovali strop, byla to zajímavá zakázka v tom smyslu, kam až se člověk dostane a že my Češi stále máme ve skle jméno. Těší nás, že si nás tehdy vyžádali. Tehdy tam měl šejk vitráže tři nebo čtyři roky a už se mu od Francouzů bortily. To pak nosíme nos nahoru, že jsme to opravili, zachránili a že to funguje.

Ale naším zákazníkem je i pán, který je potomkem jednoho z nejlepších malířů na sklo, rozhodně v české kotlině. Jeho pradědou byl Jan Zachariáš Klas, který byl známý tím, že dokázal malovat miniatury na porcelán i sklo. A fantastickým způsobem. Byl velmi žádaný a strašně skromný, takže moc svá díla nepodepisoval a dnes je těžké je najít. Například v Teplicích na kostele jsou jeho malby na vitrážích. A my jsme se náhodou potkali s jeho pravnukem, když od nás chtěl zrcadlo a potřebovali jsme mu ho dodat. Potřebovali jsme jeho adresu, zavolali jsme mu, a protože takových jmen není moc, zeptali jsme se ho, jestli náhodu není jeho příbuzný a ví o tom, že měl slavného předka. On řekl, že to možná tušil. Tak jsme se dali do řeči a skamarádili jsme se a on začal sbírat naše práce. Manželka ve vitráži dělá sochařinu. Dělali jsme mu spoustu vitráží, které jsou autorsky zajímavé a moderní. Jsou ze srdce, protože nám vždy nechá volnou ruku. To je vždy zákazník, kterého si člověk váží.

Takové zákazníky ze zahraničí, kteří mají přesné představy, asi příliš nemáte. Nebo ano?
No, dělali jsme pro jednoho Španěla vitráže. Přál si něco, co bylo strašně drahé, a my jsme se mu snažili vysvětlit, že nevíme, zda má smysl do toho investovat za každou cenu. Řekli jsme mu, že bychom raději viděli něco lacinějšího. Nakonec mne posadil do auta a řekl, že to chce moc hezké a je za to ochotný zaplatit, co chceme. Ale když se mu to nebude líbit, tak si to zase vezmeme. Tak jsme si plácli a vyšlo to úplně skvěle, byl nadšený. Ty vitráže v kombinaci s vyřezávanými motivy byly nádherné. On tady měl ještě cestovku pro španělské zákazníky, tak jsme mu ji celou vybavili a byla to strašně milá zakázka. Nebo jednou byl v Česku na dovolené v Praze Japonec – jeho krajané se k nám chodí často podívat. Řekl, že od nás chce vitráž a že se mu strašně líbí naše česká krajina. Sice nebylo vůbec jednoduché ji do Japonska poslat, ale dovolili jsme si mu na vitráž vymodelovat vesničku našeho rodného Lubence a moc se mu líbila. A my můžeme říci, že Lubenec je někde v Japonsku. To je na vitrážích také zajímavá záležitost.

Převezmou jednou váš ateliér vaše děti a tajemství výroby vitráží jim tak předáte?
Starší syn už u nás pracuje, ten mladší měl trošku pocit, že se mu moc nechce. Ale souhlasil a šel na vysokou školu restaurování. Třeba budou pokračovat oba dva. To je ale ještě daleko.

Parlamentní volby v roce 2021 se konají ve dvou dnech, v pátek 8. října od 14 do 22 hodin a v sobotu 9. října od 8 do 14 hodin. Ve volbách vybíráme dvě stovky poslanců Sněmovny ve 14 volebních krajích.

Krajští lídři: Zdeněk Matouš, Jaroslav Komínek, Andrej Babiš, Jaroslav Foldyna, Tereza Hyťhová, Karel Krejza, Ivan Bartoš

  • Nejčtenější

Mizejí už i chodníky. Ústecké ghetto se vymyká, čeká ho nový režim

Premium Ve čtvrti Mojžíř v Ústí nad Labem, která se za dvacet let změnila ze solidního sídliště v ghetto, nastane nový režim....

Prostředníčky na Jágra? Akce vyvolá reakci, tolerují mu moc, tvrdí šéf Ropáků

Fotografie, jak několik fanoušků z litvínovského kotle vztyčilo prostředníček na kladenskou legendu Jaromíra Jágra, je...

Krematorium dostalo pokutu. Špatně pálilo mrtvé, ostatky končily v pytlích

Ministerstvo pro místní rozvoj udělilo pokutu ve výši 191 tisíc korun firmě Krematorium Ústí nad Labem. Podle resortu...

Jak funguje přestupový trh v extralize. Sestup s ním zamával, popisuje Hynek

Načíná svoji druhou sezonu v křesle generálního ředitele Vervy Litvínov, od jeho příchodu zůstalo v extraligovém kádru...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Do Prahy dojedete za 22 hodin. Dnes hýčkané poštovní sloupy mnozí nechtěli

Pokud jezdíte za nákupy či výlety do Saska, znáte je. Opečovávané stojí na náměstích v záhonech květin anebo na místě,...

Talent funguje, když se nastartuje v mozku. Odemkněte ho, radí Jan Mühlfeit

Premium Dvaadvacet let pracoval ve firmě Microsoft po boku Billa Gatese. V byznysu se dostal na vrchol, ale také zažil strmý...

„Očkovat sa nechcu, je v tom sajrajt.“ Reportáž z obce, kde odmítají vakcínu

Premium Vyškovec je obec, kde se nejméně lidí z celé země nechalo očkovat proti koronaviru – jen necelých sedmnáct procent. V...

Když dva jsou málo. 5 pravd o sexu ve třech, které vám zatím nikdo neřekl

Premium Sex ve třech. Někdy o něm snil kdekdo z nás. Pojďme ovšem pohlédnout pravdě do očí. Pokud do své ložnice přizvete další...

  • Další z rubriky

Do Prahy dojedete za 22 hodin. Dnes hýčkané poštovní sloupy mnozí nechtěli

Pokud jezdíte za nákupy či výlety do Saska, znáte je. Opečovávané stojí na náměstích v záhonech květin anebo na místě,...

Architekti ukázali Chomutovu plán rozvoje zoo, opozice žádá další názory

Pokračovat v chovu stávajících zvířat, zachovat odpočinkový ráz, vylepšit výběhy a rozšířit zázemí pro návštěvníky. To...

Policie rozbila síť výrobců a distributorů pervitinu na Ústecku

Kriminalistům z ústeckého Toxi týmu se podařilo rozbít síť výrobců a distributorů pervitinu v Ústeckém kraji. Kromě...

Házeli zapálené věci a chtěli ministryni, popisuje obžaloba vzpouru vězňů

Premium Loňské nepokoje ve věznici v Bělušicích na Mostecku se během prvního dne uklidnily poté, co s odsouzenými promluvil...

Narodilo se vám miminko? Zahrajte si s Pampers o ubrousky New Baby
Narodilo se vám miminko? Zahrajte si s Pampers o ubrousky New Baby

Pampers New Baby jsou dětské vlhčené ubrousky určené pro citlivou pokožku, bez alkoholu, parfemace a s neutrálním pH. Jsou tak ideální od prvního...

Když dva jsou málo. 5 pravd o sexu ve třech, které vám zatím nikdo neřekl

Premium Sex ve třech. Někdy o něm snil kdekdo z nás. Pojďme ovšem pohlédnout pravdě do očí. Pokud do své ložnice přizvete další...

Probudila mě bolest nehtů. Od té doby nemohu chodit, říká Alfred Strejček

Už téměř čtyři roky je Alfred Strejček (79) zcela odkázaný na péči druhých. Herci, recitátorovi, moderátorovi a...

Zaměstnanci i OSVČ s více dětmi dostanou od státu daňovou vratku

Díky daňové novele se během letošního roku zvyšuje daňové zvýhodnění na druhé a další děti. Vyšší daňové zvýhodnění se...

Zhubla téměř 50 kilo, teď se zpěvačka Adele pochlubila novou láskou

Během posledních tří let se zpěvačce Adele (33) podařilo zhubnout téměř padesát kilogramů. Britka prožila od rozvodu s...

Legíny nejsou kalhoty. Jak je vybírat a nosit, abyste si neuřízla ostudu

Snad v každém dámském šatníku nalezneme alespoň jedny legíny. Kousek tkaniny se totiž stal miláčkem žen. Některé...