Wilkus dokáže malby rozpohybovat pomocí zapomenuté technologie z doby před vynálezem klasického kinematografu.
„Výstava je výsledkem jeho bakalářské práce. Štěpán se zajímá o optické hračky a pohyblivý obraz bez použití záznamu. Pro tuto výstavu použil techniku moiré, mřížku instaloval přímo na světelné panely oken katedrály,“ vysvětluje Denisa Jánská, vedoucí Ateliéru animované tvorby.
Expozice pojmenovaná Proměny Marie představuje šest výjevů ze života Panny Marie. „Výsledný efekt animace bez nutnosti digitálního záznamu je vytvořen s pomocí takzvaného lineárního zoetropu. Jednotlivé obrazy tak může divák oživovat jen s pomocí mřížky a vlastním pohybem,“ nastínil Wilkus.
Vitráže sledují příběh Panny Marie ve dvou částech. V prvních třech výjevech jsou znázorněny motivy z období před veřejným působením Ježíše Krista, druhá polovina se zaměřuje na dobu poté.
„Malby jsou digitálně rozděleny do proužků a spojeny v jeden obraz. Mřížka vždy odhalí pouze pruhy z jediné malby, odkrýváním dalších pruhů pak můžeme rozhýbat výjevy,“ popsal student základní princip optického efektu.
Uvedené téma je mu blízké i díky prarodičům, jejichž byt je plný mariánských motivů.
„Podstatné pro mě je, že animace nemusí být jenom film. Tato technika je poměrně zapomenutá i mezi těmi, kteří se věnují historii animace, ale dnes ve 21. století může zažít renesanci. Pro mě osobně to byl také náhodný objev, a to na jednom z literárních festivalů, kde jsem poznal knihu Kéž by od Nikoly Hoření, která mřížku používá k obohacení ilustrací. Člověk je dnes navyklý tomu, že animaci vidí na displeji, ale vůbec to není nutné,“ dodal Štěpán Wilkus.
Výstava potrvá do 26. září a je přístupná denně kromě pondělků, kdy je katedrála uzavřená.
