Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Manželé z Lubence oživují prastaré řemeslo, dostali ocenění Živnostník roku

  7:07
Manželé Richard a Jitka Kantovi z Lubence na Lounsku se už 26 let věnují výrobě vitráží. Jde o umělecké řemeslo známé už z dob antiky. Nedávno za svoji práci získali krajské ocenění Živnostník roku.
Za nápadem stojí Jitka Kantová, k vitrážím se dostala náhodou díky otci....

Za nápadem stojí Jitka Kantová, k vitrážím se dostala náhodou díky otci. Technologie se učila samostudiem. A díky strýci z Německa absolvovala stáž v Rottweilu, v nejstarší vitrážnické dílně ve střední Evropě. | foto: Miroslava Strnadová, 5plus2.cz

„Manželka je tady šéf, té se na všechno ptejte,“ vítá mě s úsměvem Richard Kanta. Právě jsem vstoupila do kouzelného světa barevných skleněných mozaik firmy Skloart v Lubenci.

Richard s Jitkou jsou manželé, spolupracovníci a tvoří dobře fungující tým. Šestadvacet let se věnují prastarému uměleckému řemeslu známému už z doby antiky – vitrážnictví. Sklo zušlechťují i dalšími výtvarnými prostředky – mozaikou či malbou.

Co pro vás ocenění Živnostník roku Ústeckého kraje znamená?
Jitka: Ocenění naší práce nás velmi těší. Jsem ráda, že malé podnikání je bráno vážně, protože mě v posledních letech zaráží politika státu, v jejímž důsledku označení živnostník začalo být vnímáno pomalu jako sprosté slovo.

Vitrážemi se zabýváte oba, pracujete jako tým. Co kdo dělá?
Richard: Manželka je přes výtvarnou práci. Já vymýšlím, jak její vize po technické stránce zrealizovat.

Značka Skloart existuje už 26 let. Čí byl nápad, že budete podnikat?
Jitka: Mohu za to já. Pracovala jsem jako pedagožka a po revoluci jsem cítila nutkání tvořit a nebýt závislá na jiných lidech. K výtvarnému umění jsem měla odmala blízko, maminka je malířka. A k vitrážím jsem se dostala náhodou díky otci. Technologii jsem se učila samostudiem. V té době tu nebyla žádná škola, kde by vás naučili, jak na to. V začátcích mi velmi pomohl strýc, německý výtvarník, který mi zprostředkoval odbornou stáž v nejstarší vitrážnické dílně ve střední Evropě v Rottweilu. Podnikat jsme se s manželem učili „za pochodu“.

Vitráž se dělá dvěma technologiemi. Klasická, kdy se díly skel spojují olověným páskem, a mladší Tiffany, která je jemnější. Které dáváte přednost?
Jitka: Neupřednostňujeme ani jednu, obě jsou úžasné. Klasická olověná je bytelná a použití je především do velkých oken, stropů, velkých světelných obrazů. Tiffany je hravější a jemnější, která mi dává velký tvůrčí prostor.

Pod vitráží si většina představí hlavně zdobené okno v kostele či katedrále. Využití je ale mnohem širší. Kde všude se uplatňuje?
Richard: Podstatou vitráže je sklo a světlo. Nádherně doplňuje interiér, použití je jak u oken, tak stropů, předělových stěn, ve dveřích, mohou to být i světelné obrazy.
Jitka: Jsou to také různé svícny, vázy, lampy, šperky a další dekorační či dárkové předměty. Výjimečné jsou skulptury, které dělám, ve kterých se skloubí kámen a sklo. Spolupracuji s výtvarníkem Borisem Noskem, se kterým nyní děláme na plastikách, které možná poputují příští rok na Expo do Dubaje.

Co je charakteristické pro vaši práci?
Jitka: Máme svůj výtvarný rukopis, který naši zákazníci rozpoznají.
Richard: Abychom se udrželi na trhu, musíme neustále přicházet s novinkami. Je zlozvykem kopírovat a nemá smysl se u úřadů handrkovat, jestli jsme to vymysleli my dřív, nebo konkurence, tudy cesta nevede. Proto my musíme být šikovnější, estetičtější a kvalitnější. A myslím, že se to daří.

Kromě realizací vitráží pro privátní prostory máte řadu prací ve veřejném prostoru. Kde všude se s nimi můžeme potkat?
Jitka: Jednou z posledních realizací je rozlučková místnost v Žatci, kterou jsme dělali loni. Nyní pracujeme na interiéru žatecké radnice. Dělali jsme mimo jiné kaple v Liběšovicích, Podbořanech, Červené Vodě, kostel v Deštnici, výzdobu kaple chrámu sv. Mikuláše v Lounech. Vitrážové stropy máme v Anglii, v jižních Čechách, Karlových Varech – opravovali jsme i vitráže v karlovarském Grandhotelu Pupp a na dalších místech.

Ocenění manželé

  • Richard a Jitka Kantovi žijí a podnikají v Lubenci.
  • Jitka Kantová pochází z Mostu, vystudovala češtinu a výtvarnou výchovu. 
  • Richard Kanta pochází přímo z Lubence, studoval na Západočeské univerzitě fakultu strojní. 
  • Oba výtvarně inspirovala škola výtvarného myšlení profesorů Igora Zhoře a Jaroslava Brožka. 
  • Restaurovali vitráže v kostelech v Podbořanech, Broumově, Märingu nebo také vitrážový strop v Grandhotelu Pupp. 
  • V roce 2015 vytvořili rozměrnou vitráž Porta Bohemica – Brána Čech, která reprezentovala Ústecký kraj a Českou republiku na světové výstavě Expo 2015 v Itálii.

A co zahraniční zakázky?
Richard: Nejvýznamnější zahraniční spolupráce je s holandským partnerem, pro kterého vyrábíme výplně dveří. Každý týden tam odjede kamion s paletou vitráží a prakticky nás živí. Díky tomu se můžeme věnovat i restaurátorským zakázkám a jiným umělečtějším specialitám. Zákazníky máme také v Německu, Rakousku, Švýcarku, Rusku a Japonsku. Letos na jaře jsme tvořili velmi zajímavou a rozsáhlou zakázku pro anglické filmaře.
Jitka: Prestižní a velmi luxusní zakázkou je práce pro newyorského výtvarníka. S Kehindem Wileym spolupracujeme od roku 2014, kdy si nás vybral, a vytvořili jsme pro něj první realistické obrazy na sklo „černých svatých“. Letos pro něj děláme velký vitrážový strop v obdobném výtvarném stylu.

Mezi vaším sortimentem najdeme i skleněné výrobky jako různé sklenice, vázy, misky, talíře. Jde stále o užitné věci, nebo designovou dekoraci?
Jitka: Může být obojí. Snažím se, aby vše bylo užitkové. Nemám ráda, když je to schované někde ve skříni.

Na co jste za 26 let podnikání nejvíce hrdí?
Jitka: Nejvíce jsem hrdá na to, že jsme přežili všechna úskalí, která nám život připravil.
Richard: Naši zákazníci si nás cení pro vysokou kvalitu. Oproti konkurenci děláme špičkové výrobky. Od začátku jsme si nasadili jak v technologickém, tak výtvarném zpracování laťku velmi vysoko, kdy jsme měli na paměti, že jedinou chybou můžeme přijít o spoustu zákazníků, získat jediného je ale těžké. V horších časech se nám to vyplatilo. V době finanční krize, kdy nám vypadlo několik běžných zakázek, jsme díky naší reputaci a umu přešli na sofistikovanější práci.

Kolik máte zaměstnanců?
Jitka: Pracuje pro nás osm lidí. Ženy se věnují hlavně výtvarné činnosti a drobným zakázkám, chlapi dávají vitráže dohromady, „slepují“ sklo a provádějí montáž.

Nejste ale jen zavřeni ve své dílně. Angažujete se proti výstavbě hlubinného úložiště u Lubence, zajímáte se o historii a před lety jste se pustili do záchrany kostela sv. Jiljí v Libyni a rozhledny. Jak záchrana těchto památek začala?
Jitka: Před lety, jedno deštivé odpoledne, k nám přišel člověk, který na první pohled moc důvěry nevzbuzoval, a spustil, že když se zajímáme o regionální historii, měli bychom něco udělat s kostelem sv. Jiljí, který byl tehdy v dezolátním stavu. Že se jedná o evropský gotický unikát, nám pak potvrdila památkářka. Založili jsme spolek, za korunu odkoupili kostel od církve a pustili se do práce. V kostele jsme vybudovali unikátní vitrážové muzeum, návštěvníci tam mohou vidět okna s vitrážemi z různých období. V patře loni vzniklo regionální muzeum s archeologickými nálezy z okolí Lubence.
Richard: Musím smeknout před všemi, kteří s námi do toho šli a pomáhají nám se záchranou těchto unikátních památek, která není stále u konce. Podařilo se nám kostel a rozhlednu zachránit před zřícením.
Jitka: Plánujeme opravit cestu, která obě stavby propojuje, a vybudovat naučnou stezku s devíti zastaveními.

Jako manželé a spolupracovníci spolu trávíte prakticky celý den. Nelezete si na nervy?
Richard: Jsou dny, kdy se ani nevidíme. To, že se přes den střetneme, jsou spíše výjimky, jako například nyní kvůli vám. (směje se)

Kdo z vás v práci šéfuje?
Richard: Manželka.
Jitka: Manžel.

Umíte oddělit práci od soukromí?
Jitka: Ne, od rána do večera jsme v práci. A v noci často vymýšlím nové návrhy, co bychom mohli udělat.
Richard: Když mě ráno manželka probudí se slovy „Já jsem v noci přemýšlela“, jde do tuhého. (směje se)

Ve vašem obchodě mě kromě dekorativních skleněných vitráží, zdobeného skla, šperků a soch zaujaly obrazy. Kdo je autorem, paní Kantová?
Jitka: Já ne. Ty maluje moje maminka, které je 79 let. Jsem ráda, že stále spolu děláme výstavy.

Na závěr se zeptám, co byste si přáli?
Jitka: Hlavně bychom potřebovali šikovné a přemýšlivé pracovníky, kteří by tu káru s námi chtěli táhnout dál.
Richard: Také bychom už měli začít přemýšlet, komu řemeslo předat. Snad to jednou převezmou děti…

  • Nejčtenější

Divoký sever je plný krásy. Šluknovský výběžek vás naloží do klidu

23. května 2024

Šluknovský výběžek byl dlouhou dobu spíše na periferii návštěvnického zájmu. Místo, kde se Česká...

Zubař si roky vymýšlel úkony a okradl pojišťovny o miliony. Dohodl si podmínku

24. května 2024  8:26

Stomatolog z Mostecka posílal několik let zdravotním pojišťovnám účty za zákroky, které však nikdy...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Zlatý mejdan dovolenkářů. Egypťané překvapili fandy i dortem à la česká vlajka

28. května 2024  7:20

Možná i pyramidy se otřásaly, když čeští fanoušci v egyptském hotelu Albatros Sea World během...

Příbram v ohrožení. Hušbauer: Není se co divit, když občas nepřijde výplata

22. května 2024  14:26

Volný pád může pokračovat. Fotbalová Příbram si před třemi lety balila prvoligové kufry, teď je nad...

{NADPIS}

{LABEL} {POPISEK}

Odstřely budou kousek od domů, děsí lidi těžba kamene. Obec plán na lom vítá

22. května 2024  8:22

Až 18 milionů tun kamene chce během 30 let vytěžit společnost Severočeské doly z Červeného vrchu u...

Litvínov vybral stavitele nového bazénu. Ještě čeká, zda dostane dotaci

29. května 2024  15:57

Nový plavecký bazén v Litvínově zřejmě postaví za více než 367 milionů korun stejné sdružení firem,...

V mostecké nemocnici hořela trafostanice, plánované operace museli odložit

29. května 2024  8:52,  aktualizováno  15:06

V nemocnici v Mostě hořela v noci na středu trafostanice. Jeden člověk se zranil. Požár způsobil...

Poháry, náš další sen. Jednou v Teplicích budou, věří šéf klubu Řepka

29. května 2024  12:58

Posun vpřed, zatím bez evropských pohárů. Šéf ligových fotbalistů Teplic Rudolf Řepka však věří, že...

Kněz fotbalu o dědovi ze Sparty, Jágrově víře a selfie s fanoušky

29. května 2024

Premium Nadpozemský Diego Armando Maradona se oháněl Boží rukou; nejdřív na hřišti, pak při vysvětlování...

Žádná tajná bokovka. S manželkou jsme rozvedeni, překvapil Petr Nedvěd

Generální manažer české hokejové reprezentace Petr Nedvěd (52) byl po divoké oslavě zlaté medaile z mistrovství světa...

Milan Hein odhalil neshody mezi Simonou Postlerovou a její matkou

Smrt herečky Simony Postlerové (†59) byla ranou pro celou její rodinu. Na parte ale chybělo jméno hereččiny matky Jany...

Hoši, nádhera, děkují celebrity za hokejové zlato. Pokáč baví vítěze písničkou

Česká hokejová reprezentace získala po čtrnácti letech zlato na mistrovství světa. Obrovský úspěch nadchl nejen...

Někteří mě mají za zlatokopku. Nenesu to lehce, říká manželka Ondřeje Kepky

Seznámili se na vysoké škole, kde on byl pedagog a ona studentka. Jsou spolu přes devět let a v budoucnu plánují i...

Zemřel herec a režisér Jan Kačer, legenda nové vlny i Činoherního klubu

V pátek dopoledne zemřel herec a režisér Jan Kačer, bylo mu 87 let. Patřil k hvězdám nové vlny českého filmu a byl i...