Václav Bayer. Čtyřiatřicetiletý Litoměřičan vystudoval pedagogiku volného času na UJEP a management vzdělávání na Univerzitě Karlově v Praze. V Rozmarýnu pracuje osm let a jeho ředitelem je od 9. září 2023. Nejraději jezdí na kole, běhá a hraje na kytaru. | foto: Pavel Křivohlavý, 5plus2.cz

Do domu mládeže si chodil hrát, teď mu šéfuje. Nejvíc dětí chce sport, říká

  • 0
Zážitky, které si Václav Bayer v dětství odnesl z domu dětí a mládeže, ho přivedly až ke studiu pedagogiky volného času. Později začal pracovat právě tam, kde si jako dítě rád hrával. Po osmi letech šéfování dětskému dopravnímu hřišti se letos posunul na post ředitele litoměřického Domu dětí a mládeže Rozmarýn.

Mohl byste Dům dětí a mládeže Rozmarýn čtenářům v krátkosti představit?
Nabízíme široké spektrum volnočasových aktivit, od vzdělávacích, jako jsou přírodovědné, technické nebo umělecké výtvarné a hudební, až po různé pohybové aktivity, mezi které počítáme nejenom sporty, ale i mažoretky a další. Snažíme se všem, kteří sem přijdou, umožnit smysluplně strávit volný čas.

Kolik dětí chodí na kroužky do Rozmarýnu a kolik se jim věnuje lektorů?
Máme dvanáct interních pedagogů na plný úvazek a 31 externích. Dětí, které sem docházejí na kroužky, máme v současné době 989. Některé ale chodí i do více kroužků. Vedle toho se řada dalších dětí účastní prázdninových táborů a víkendových akcí.

Jaké tábory pořádáte?
Každé prázdniny děláme jeden tuzemský výjezdový tábor a jeden zahraniční, kdy s dětmi jezdíme do Chorvatska. Tábory se snažíme dělat cenově dostupné, aby si je mohli dovolit i hůře situovaní rodiče. A vždycky když děti mají prázdniny, pořádáme příměstské tábory a příležitostné akce.

Kde všude v Litoměřicích Rozmarýn působí?
Centrum máme v Plešivecké ulici, kde se odehrává řada našich aktivit. Vedle toho máme také technický klub v Sovově ulici v centru města a pak ještě dětské dopravní hřiště v Jiráskových sadech. V současné době jednáme s naším zřizovatelem, kterým je město Litoměřice, že by nám v roce 2025 mohla připadnout jedna budova po základní umělecké škole, až se „zuška“ přesune do nově rekonstruované budovy bývalého vojenského velitelství.

V ředitelské pozici za sebou máte první měsíce. Chystáte nějaké změny?
Chtěl bych rozšířit kompetence pedagogů, aby mohli být více manažery a samostatně řídit své obory, kterým dobře rozumějí. Mým cílem je více zapojit pedagogy do řízení a chodu domu dětí a mládeže.

V Domě dětí a mládeže Sluníčko tráví čas i čtyři generace jedné rodiny

Pozorujete nějaké změny v tom, jak se v poslední době vyvíjí práce s dětmi?
Každé dítě je originál a má své specifické zájmy. Ale my, kteří tu s nimi pracujeme, jsme sami hraví, a tak jim rozumíme. Za osm let, kdy v domě dětí a mládeže pracuji, však žádnou výraznější změnu u dětí nepozoruji.

O co mají děti zájem a jaké kroužky naopak zanikají?
Nejvíce dětí se hlásí na sportovní aktivity, ale třeba také na keramiku. Velký zájem je samozřejmě i o aktivity technického klubu. Je to ale velice proměnlivé. Například jeden rok se na rybářský kroužek přihlásí osmnáct dětí a následující rok jen devět. Nějaké trendy však nepozorujeme.

Jak se na zájmu účastníků o kroužky projevuje inflace a zdražování?
Snažíme se ceny držet tak, abychom byli co nejdostupnější. Za jednu lekci v našich kroužcích děti platí poměrně málo, pohybuje se to od 20 do 50 korun. Možná se šetření třeba ještě projeví a rodiče budou váhat, zda dítě přihlásit na jeden nebo na dva kroužky.

O keramiku je stále větší zájem, táhne i sportovní gymnastika a lezení

Chodil jste jako dítě do domu dětí a mládeže, znáte ho „zevnitř“?
Chodil jsem na všechno – na příměstské tábory, na různé kroužky, na flétnu, na keramiku, na počítače a na řadu dalších. Snažím se, aby to i teď fungovalo tak, jak jsem to tenkrát zažil a jak se mi to líbilo. Aby tu děti mohly najít, co je baví.

Na co jste se v dětství nejvíc těšil?
Největším lákadlem pro mě byla skupina dětí, kde bylo živo a hrály se různé hry. Bavilo mě potkávat se zase s jinou partou než ve třídě.

V domě dětí a mládeže jste pracoval už dříve, co jste měl na starosti?
Vedl jsem tady dopravní výchovu a také další akce na dopravním hřišti.

Z čeho máte jako ředitel největší obavy a na co se naopak nejvíce těšíte
Obavy nemám a těším se na to, co přijde. Nevadí mi, když se objeví nějaká překážka, vždycky se s tím totiž dá něco dělat. Těším se také na to, co sem mohu přinést, že za mnou bude vidět práce a že to tady bude žít.

Chebský dům dětí a mládeže Sova letos nabízí v zájmovém vzdělávání více než 160 kroužků s kapacitou kolem tří tisíc návštěvníků:

2. listopadu 2023