„Oba máme k nádraží vztah. Manžel zde pracoval a já jsem sem chodila navštěvovat příbuzné,“ svěřuje se Jana Plíhalová, proč se do budovy rozhodli investovat peníze.
Nápad na zřízení kavárny prý přišel zčistajasna. „V březnu jsem stála na někdejším nástupišti a kochala se pohledem na parkány. To by bylo něco, sedět tu u kávy, říkala jsem si,“ vypráví Plíhalová.
Manžel byl však zpočátku proti. Nelíbilo se mu, že by kavárna byla daleko od centra. Nakonec se ale nechal i on unést podmanivým kouzlem místa a do projektu oba skočili. Už od začátku ale věděli, že chtějí být jiní.
Rovnou začali přemýšlet, jak kavárnu dostat do povědomí Litoměřičanů. A co jiného by mělo být na starém nádraží než stará lokomotiva? Jenže jak Plíhalovi zjistili, sehnat historickou mašinku je takřka nemožné. V Česku je jich sice mnoho, ale vlastní je většinou nadšenci, kteří je pečlivě opravili a nemíní se jich vzdát.
Na mnichovskou krasavici narazili manželé náhodou díky známému. Ten je upozornil na lokomotivu, která stála na dvorku v Úholičkách u Prahy a majitel ji nemohl prodat asi pět let. „Byla to láska na první pohled,“ shodují se oba.
Lokomotiva sloužila do roku 1973
Lokomotiva byla vyrobená pro cukrovar v Dolním Cetnu, kde sloužila až do roku 1973. Do Litoměřic dorazila 21. května na podvalníku. Od té doby láká děti i dospělé. Vstupovat se na ni sice smí jen s povolením obsluhy, ale zájemce pak může mašince i trochu upustit páru a zapískat.
„Protože chceme mašinku zachovat i pro další návštěvníky, tak ji bude střežit bezpečnostní služba, dokud nebude hotové oplocení celého areálu,“ popisuje litoměřická kavárnice.
Nedaleko lokomotivy navíc vzniká rozlehlé modelové kolejiště s maketami litoměřických památek, které má být také velkým lákadlem nejen pro děti. Hotové by mělo být už v nejbližších dnech.
