"Hattrick potěší, byl můj první v životě. Ale radši bych dal víc gólů po jednom. Snad sedmkrát jsme prohráli 1:2 a body nutné k záchraně nám hodně chybí," říká Stárek, dnes 26letý hráč.
Pomůže váš hattrick k udržení?
Každopádně po tomto zápase držíme kontakt s týmy okolo nás. Bohužel i Proboštov zase bodoval a nepřeskočili jsme ho, takže ta šance je kolo od kola menší. Pořád ale budeme o záchranu bojovat. Chceme skončit aspoň třetí od konce, to snad bude znamenat udržení.
Jak padly vaše tři trefy?
První po nacvičené standardní situaci hlavou, druhý po dlouhém autu na zadní tyč. Obránce i brankář míč podběhli a já to dal placírkou do sítě. A třetí? Spíš chyba gólmana. Napálil jsem z vápna odražený míč a jemu to prošlo pod rukama.
Vaši kariéru před třemi lety poznamenalo vážné zranění. Jak jste na tom teď?
Podepsalo se to na mě celkově. Rok a půl jsem nehrál, přibral nějaká kila, ztratil kondici. Přidaly se další problémy, doktoři mi zjistili zánět v achilovkách. Můžu trénovat jen jednou týdně, po zápase nejsem schopný chodit. Hned po sezoně začnu s rehabilitací, ta bolest mě hodně omezuje. Musel jsem přehodnotit svoje cíle. Teď je pro mě důležitá práce, která mě baví. A také soukromý život. Fotbal už hraju jen pro radost, ambice vrátit se někam výš už nemám.
Sledoval jste, jak si vedlo Ústí v nejvyšší soutěži?
Hráli hezký fotbal, nemají se za co stydět. Bohužel to nestačilo, nedávali góly. Ale víc než jejich sestup mě mrzí, že město pořád nezačalo s rekonstrukcí stadionu. I když o tom už tak dlouho mluví. Nejen pro tyhle hráče, co vykopali ligu, ale i pro budoucí generace.
Mrzelo vás, že jste u historické chvíle, kdy se Ústí po 51 letech vrátilo do ligy, nemohl být?
Určitě mě to ze začátku třeba napadlo. Ale Ústí postoupilo až sezonu po tom, co jsem se uzdravoval. Třeba bych už ani v kádru nebyl. To jsou všechno jen kdyby. Jsem rád, že jsem si tady mohl zahrát aspoň 2. ligu.
