Dornier Do 31E je jediným svého druhu
Dornier Do 31E3
Dornier Do 31E, kde E neznamená nic jiného než „experimentální“, vznikal na základě požadavku Bundeswehru na transportní letoun kategorie VTOL. Stroj měl pobrat 36 plně vyzbrojených pěšáků. Uplatnění by našel i v roli zásobovací, při evakuaci raněných (kapacita 24 obsazených nosítek) a podobně. Rozměrově byl trup dimenzován pro přepravu dvou až tří lehkých terénních vozidel. Užitečné zatížení činilo 3 500 kilogramů.
Celkem vznikly tři exempláře Do 31E. Pro letové zkoušky v klasickém režimu byl určen Do 31E1, kterému chyběly zdvihové motory v tělesech na koncích křídla. Do 31E2 posloužil pouze pro pozemní zkoušky draku, byl tedy strojem z našeho pohledu nejméně zajímavým. O to zajímavějším byl naopak Do 31E3, jediný z nich tedy kategorie VTOL.
Dornier Do 31E3 měl dva hlavní motory typu Rolls-Royce Pegasus 5-2 (maximální tah jednoho motoru činil 68,95 kN) pod křídlem, samozřejmě s otočnými tryskami (resp. s tryskami s otočnými mřížemi) pro svislý vzlet a přistání. V čistě zdvihové konfiguraci byly motory v tělesech na koncích křídla, kdy v každém byly čtyři motory typu Rolls-Royce RB162-4D (maximální tah jednoho motoru činil 19,57 kN).
Dornier Do 31E3. Vpravo vidíme gondolu jednoho ze dvou hlavních (tzn. propulzních) motorů, kdy motor má celkem čtyři otočné výstupní trysky - po dvou na každém boku. Motor je samozřejmě dvouproudový, do přední dvojice trysek je hnán obtokový proud vzduchu za dmychadlem a do zadní dvojice trysek proudí horké plyny za nízkotlakou turbínou. Dále si všimněme, což znázorňuje levý obrázek gondoly na konci křídla, že zdvihové motory byly u Do 31E3 namontovány se sklonem 15° vzad.
Dornier Do 31E3 Experimentální proudový (“transportní“) letoun kategorie VTOL s dvěma motory R-R Pegasus 5-2 (s otočnými tryskami) a osmi zdvihovými motory R-R RB 162-4D.
|
Umístění zdvihových motorů na koncích křídla nejen nechalo vnitřek trupu volný pro náklad, ale také prostřednictvím diferencování tahu na jednotlivých stranách posloužilo k ovládání letadla okolo jeho podélné osy při letech svislých, přechodech mezi svislým a vodorovným letem a obecně při letech pomalých. Okolo příčné osy (zvedání a sklápění čumáku) se stroj v těchto letových režimech řídil pomocí nahoru a dolu mířících trysek na konci trupu, do nichž se řízeně přiváděl vzduch stlačený kompresory hlavních motorů.
První exemplář Do 31E1, kterému v gondolách na koncích křídla absentovaly zdvihové motory a byl určen pouze ke zkouškám klasických letů, vzlétl poprvé 10. února 1967.
Plnohodnotný experimentální VTOL letoun, tedy druhý letový exemplář označený jako Do 31E3, se poprvé odlepil od země 14. července 1967. Se zkouškami přechodů ze svislého do vodorovného letu se u VTOL letounů začíná až po odzkoušení svislých vzletů, visení a přistání, zde se s přechody ze svislého a do vodorovného letu (a naopak) začalo až v prosinci 1967.
Video: Záběry z jednoho zkušebního letu Do 31E3 byly použity ve flmu „Neun Leben hat die Katze“ z roku 1968 (při tomto letu se trochu „složil“ podvozek).
V květnu 1969 se Do 31E3 účastnil známého pařížského aerosalonu, kde se stal pro mnohé návštěvníky doslova vizuální atrakcí. To již nechybělo moc času k ukončení celého projektu, který si vyžadoval další a další finanční prostředky pro řešení přicházejících problémů. Mimo jiné byla velkým problémem i hlučnost.
Na papíře potom zůstaly i odvozené projekty Do 131 a dokonce většího civilního dopravního Do 231, který měl mít přepravní kapacitu 100 cestujících. Takový civilní VTOL letoun by však v komerčním nasazení neměly perspektivu, protože jeho provoz by stěží někdo zaplatil, i když zde by se především využívala hospodárnější možnost provozu STOL (short take-off and landing).
