Renovovaný původní obrněný automobil varšavských povstalců Kubuś v Muzeu polské...

Renovovaný původní obrněný automobil varšavských povstalců Kubuś v Muzeu polské armády ve Varšavě | foto: Hiuppo, CC BY 3.0

Povstalci z Varšavy postavili obrněný vůz a vyrazili s ním na univerzitu

  • 12
Dva měsíce bojovala povstalecká Varšava proti německým okupantům. Během povstání vznikl jeden z nouze postavený obrněný automobil. Je až neuvěřitelné, že se ho Němcům nepodařilo zničit v boji.

Prvního srpnového dne roku 1944 vypuklo varšavské povstání. Toto ozbrojené vystoupení Poláků proti německým okupantům vedla odbojová organizace Zemská armáda (pol. Armia Krajowa) a jeho cílem bylo osvobodit Varšavu dříve, než tak učiní Rudá armáda (RA), neboť osvobození ze strany Sovětů by znamenalo nastolení prostalinistické komunistické vlády.

Otázkou samozřejmě zůstává, zda by případné vítězství povstalců nad Němci a následné vytvoření prodemokratické legitimní vlády před příchodem RA mohlo vůbec odvrátit Stalinem připravovaný osud poválečného Polska. V každém případě Němci povstání během dvou měsíců, konkrétně do 2. října, tvrdě potlačili.

Obrněná technika povstalců

Tento článek se nebude zabývat povstáním jako takovým, ale podíváme se jen a pouze na obrněnou techniku v rukou povstalců, speciálně potom na jediný povstalci v improvizovaných podmínkách vyrobený obrněný automobil pojmenovaný Kubuś.

Malé děti zapalovaly obrněnce benzinem. Stalin je nechal napospas vraždění

Doslova a do písmene neuvěřitelné hrdinské činy uskutečnili Poláci v létě roku 1944 během Varšavského povstání. Téměř beze zbraní se jim dařilo dva měsíce bojovat s drtivou německou přesilou. Článek o Varšavském povstání naleznete zde.

Poláci bojovali odhodlaně, ale bez vnější pomoci neměli naději na úspěch.
Varšavské Staré město po potlačení povstání. Drtivá většina metropole lehla...

Povstalecké síly už z principu trpí nedostatkem těžkých zbraní, přičemž tento nedostatek může být i absolutní. Neznamená to však, že by něčeho jiného měli snad dostatek, povstalci zpravidla zaostávají za svým nepřítelem v množství zbraní všech kategorií, munice, paliv, potravin a samozřejmě i v lidských zdrojích k boji použitelných (jde jen o to, jak velké tyto diference jsou). Stejně na tom byli bojovníci z Varšavy.

Zatímco Němci postupně nasadili na potlačení povstání řádově stovky obrněnců (včetně několika málo těžkých tanků PzKpfw VI Tiger), měli jich nebozí povstalci v množství menším než malém. Téměř všechno z toho mála získali jako kořist, typově od polopásového transportéru Sd.Kfz.251 až po stíhač tanků Jagdpanzer 38(t), později všeobecně známý pod jménem Hetzer, a střední tank PzKpfw V Panther. Například těch pantherů měli celé dva kusy.

Tento stíhač tanků Jagdpanzer 38(t) ukořistěný Němcům varšavskými povstalci dostal bojové jméno Chwat. Později se stal integrální součástí jedné z barikád.

Jeden ze dvou pantherů ukořistěných Němcům varšavskými povstalci

Improvizovaný obrněný automobil Kubuś

Kvůli nedostatku obrněné techniky se povstalci z bojové skupiny Krybar (velitelem byl kapitán Cyprian Odorkiewicz – krycí jméno Krybar) pustili do stavby improvizovaného obrněného automobilu. Ten dostal bojové jméno Kubuś (česky Kubík) podle krycího jména manželky vedoucího stavby vozu Józefa Fernika, která byla lékařkou a zahynula v prvních dnech povstání.

Němci měli ve svých rukou varšavskou univerzitu, jejíž areál se nacházel na vyvýšeném místě, odkud mohli kontrolovat a navíc mířenou střelbou ohrožovat relativně velké okolí. Poláci proto plánovali univerzitu dobýt a k tomu potřebovali právě obrněnou techniku, schopnou dopravit úderný oddíl přes nebezpečnou oblast postřelovanou z oken budov.

Rozhodnutí o stavbě obrněného automobilu padlo 8. srpna a do třiadvacátého bylo hotovo, aby se mohl hned z dílny vydat do boje. Jako platforma pro opancéřování posloužil dvounápravový nákladní automobil Chevrolet typ 157 s užitečnou hmotností 3 tuny, který se v Polsku před válkou licenčně vyráběl. Náklaďák byl nalezen v garážích elektrárny Powiśle.

Projekt obrněnce si vzal na starost Ing. Walerian Bielecki, krycí jméno Inź, Jan. Práci dalo také shánění potřebného materiálu na zhotovení pancíře a kostry pod ním, všechny obětavé hledače ani nelze vyjmenovat. Něco se našlo v elektrárně, něco v nedaleké dílně na výrobu trezorů a něco se snad použilo z blíže neurčeného zničeného německého policejního obrněnce.

Obrněný automobil Kubuś varšavských povstalců

Šikmé dvojité pancéřování z plechů o síle pět a šest milimetrů, se vzduchovou mezerou šest centimetrů, poskytovalo dostatečnou ochranu pouze před klasickým střelivem z pušek a kulometů a před střepinami. Kola krylo dolů protažené pancéřování ze tří stran, tj. z vnějších boků, zepředu a zezadu.

Nastupování do vozidla bylo řešeno nešikovným, ale v daných výrobních podmínkách jediným schůdným způsobem. Těžké pancéřové dveře ve sklopené ploše dvojitého pancíře by představovaly technologický oříšek, tak se zkrátka realizovalo nastupování spodem, kdy útěchou byla relativně velká světlost podvozku. I tak se musel člověk při nastupování a vystupování dost kroutit, zvláště nesl-li zbraň (a tu nesl vlastně vždy). Ještě horší to pak bylo při prostřelení pneumatik, kdy si stroj trochu sednul.

Osádku Kubuśe tvořilo 12 můžů: řidič, velitel a desetičlenný výsadek.

Kubuś v akci

Útok na Němci obsazenou univerzitu naplánovali povstalci na 23. srpna. Toho dne krátce před čtvrtou hodinou ranní vyrazila směrem k univerzitě povstalecká obrněné kolona Wydra, což bylo honosné označení pro pro dva stroje s omezenou bojovou hodnotou – obrněný automobil Kubuś a němcům ukořistěný polopásový obrněný transportér Sd.Kfz.251 zvaný Jaś (zdrobnělina jména Jan).

Se jménem toho polopásu to je vůbec zajímavé, první jméno Viking podle stejnojmenné divize SS, které byl ukořistěn, nahradilo posléze jméno Jaś podle poručíka Jana Jasieńskieho, velitele roty, která ho ukořistila. Velitelem polopásu - a při popisovaném útoku i velitelem obrněné kolony Wydra - se stal kadet četař Adam Dewicz, krycí jméno Szary Wilk (Šedý Vlk), a protože při akci padl, dostal po třiadvacátém srpnu polopás na jeho počest jméno Szary Wilk.

Obrněnce projely ze zázemí do jámy lvové částečně rozebranou barikádou, průjezd v barikádě vytvořili zajatí němečtí vojáci, aby tam jen tak nezaháleli.

V ještě potemnělém ránu pokládali Němci na univerzitě blížící se obrněnce za vlastní. Až střelba povstalců je pevně vsadila do reality. Opěrný bod před univerzitou Poláci eliminovali plamenomety a ručními granáty.

Polopás prorazil bránu a následován Kubuśem vjel na nádvoří univerzitního areálu. Němci spustili palbu z oken, mezitím už výsadky opustily svá vozidla. Nejintenzivnější palba přicházela od zavilých čtenářů z univerzitní knihovny. Tvrdý boj se pro povstalce nevyvíjel dobře. Byli první padlí a raněných přibývalo kvapem.

Když padl velitel akce Dewicz, a když se ozval hřmot německých tanků blížících se univerzitě na pomoc, nastal nejvyšší čas k ústupu. Navíc došlo k nabourání celého plánu útoku, protože nebyl zahájen očekávaný sekundární útok jiné povstalecké jednotky (bez obrněnců) z východního směru. Pro samotný výsadek z obrněnců by tak představovalo dobytí a obsazení univerzity prakticky nesplnitelný úkol.

Bojující povstalci s posledními zbytky sil a munice nastoupili pod palbou do svých vozidel, přičemž naložili i vlastní raněné. Ještě se objevil malý zádrhel, když se chvíli nedařilo nastartovat Kubuśe. Nakonec však motor chytl a již beze ztrát se vozidla vrátila zpět ke svým. Cestou Poláci ještě zajali dva vojáky z německé z hlídky.

Polopásový obrněný transportér ukořistěný Němcům varšavskými povstalci byl nasazen do společné akce s obrněným automobilem Kubuś.

Univerzitu se dobýt nepodařilo. Němce však útok nemile překvapil, navíc utrpěli vyšší ztráty než útočníci.

Druhý útok na univerzitu se konal 2. září a účastnila se ho stejná vozidla. I tento pokus skončil neúspěšně.

Během dalších dní, jak povstalci ztráceli území, rozhodli se Kubuśe sami zničit, aby nepadl do rukou Němcům. Evakuaci vozu hlouběji do povstaleckého území shledali za nevhodnou, neboť by museli rozebrat a opět sestavit dvě barikády a na to už nezbývalo dost času. Nakonec kvůli časovému deficitu nemohl být splněn ani rozkaz k destrukci vozidla, došlo pouze k demontáži zapalování, aby nešel nastartovat. Ale je pravda, že Němci si po dobytí oblasti Kubuśe vůbec nevšímali, ostatně taková technika by jim byla k ničemu.

Hořká doba poválečná

Na přelomu let 1945 a 1946, při odklízení sutin ve zbořené Varšavě, našla pod troskami jednotka dobrovolných hasičů Tadeusze Chojnackého v částečně poškozeném stavu povstalecký obrněnec Kubuś. Během s blíže neurčených důvodů týdenního přerušení odklízecích prací v dané lokalitě Kubuś beze stopy zmizel.

Postaral se o to bývalý povstalec Aleksandr Budzynski, který se obával sešrotování stroje, protože nové mocenské složky neměly zájem propagovat prozápadní část polského druhoválečného odboje a hmotné artefakty připomínající činnost Zemské armády byly likvidovány. Budzynski tedy stroj ukryl v nedalekém městě Piastow západně od Varšavy a na jeho odhalení veřejnosti chtěl počkat na politicky příhodnější dobu.

Jenže zatím byla doba zlá a komunisté hledali nepřátele režimu, kde se dalo. V jejich drápech skončili v roce 1949 i Budzynski spolu s nižším důstojníkem a velitelem jednoho z bojových oddílů bývalé Zemské armády kapitánem Tadeuszem Janickim. Při policejních prohlídkách byl nalezen i Kubuś. Následně soud vykonstruoval nesmyslné obvinění o připravovaném ozbrojeném protikomunistickém spiknutí.

Janického odsoudili k dvojnásobnému trestu smrti, který mu byl naštěstí v roce 1950 změněn na doživotí, a Budzyňski dostal patnáct let. Po uvolnění vnitřních poměrů ve Východním bloku po Stalinově smrti byl Janicki v roce 1956 z vězení propuštěn, Budzyňského potkalo toto štěstí už roku předešlého. Samotné rozsudky však byly zneplatněny až v průběhu let devadesátých.

A stejně jako ti dva nešťastníci, kteří nakonec dopadli v kontextu nelehké doby upevňování komunistické moci relativně dobře, tak ani obrněný automobil Kubuś nebyl z ideologických pohnutek zničen. Ve zrenovovaném stavu dlí ve varšavském Muzeu polské armády.