Armáda si civilní pilotní školu zprvu nepřála
Aero A-34 „Kos“, hlavní výcvikový letoun Ústřední letecké školy v Praze. Bohužel k tomuto karambolu se nepovedlo dohledat žádné další informace.
Příprava školy v následujících měsících pokročila jen nepatrně, stále byla ve stadiu plánů. V lednu 1929 vyšel v Letectví další článek ohledně zřízení Ústřední pilotní školy, ze kterého vyplývá, že se záměr příliš nezamlouval armádě. „Bylo namítáno, že pro armádu jest o výcvik pilotů zcela dostatečně postaráno. Z vojenské služby pak odchází každoročně takový počet vycvičených letců, že nejen o civilní piloty u dopravních společností není nouze, nýbrž většina jich odchází do naprosto jiných odvětví praktického života, a ztrácí tak možnost dalšího cvičení a využitkováni pro letectví. Z toho důvodu bylo poukazováno na to, že zřízeni ústřední pilotní školy by znamenalo jen rozmnožování řad civilních pilotů a další ztěžováni jejich existence.“
Časopis vydávaný Aeroklubem republiky Československé však oponoval, že šlo pouze o nedorozumění a nepochopení toho, proč je zájem Ústřední pilotní školu zřídit. „Ústřední škola pilotní nebude nikdy učilištěm pro letce-profesionály. [...] jest sice pravdou, že požadavky kladené na vojenské letce jsou vyšší, než může splnit program projektované školy, avšak stojí snad za uváženou, že ústřední škola pilotní dodá vojenským učilištím leteckým materiál do značné míry připravený k dalšímu výcviku, což při dnešním poměrném omezení služební doby není zcela zanedbatelno.“
Zástupci Aeroklubu RČS a Moravského aeroklubu se na schůzi v Brně shodli, že „v ústřední škole pilotní vidíme stejně významný element pro vojenské účely, jako v předvojenské výchově mládeže pro účely všeobecně vojenské. Připojme k tomu, že ústřední škola letecká bude dodávati letce vskutku nadšené pro leteckou myšlenku, kteří rádi do řad letectva vstoupí. [...] Nezapomeňme také, že ve velkých státech, v Anglii, ve Francii a zejména v Německu vidí v civilních sportovních letcích stále cvičenou zálohu pro válečné účely.“
V průběhu roku 1929 skutečně začala mít Ústřední pilotní škola reálné kontury, za zlomový okamžik lze považovat 8. březen, kdy se konala sice informativní, ale velmi důležitá schůze zainteresovaných korporací a sdružení, na kterém byl přijat návrh za zřízení přípravného výboru.
Před první schůzí přípravného výboru Aeroklub RČS vypracoval také Statut letecké školy. což lze považovat za jakýsi prvotní návrh stanov Ústřední pilotní školy. „Národní letecké škole československé přísluší: 1. pečovati o výcvik sportovních letců v takovém rozsahu, aby absolventi školy nabyli praktických i theoretických vědomostí nutných k vykonání pilotní zkoušky I. stupně. 2. Umožniti podle disposic vojenské správy pravidelně cvičné létání všem záložním letcům vojenským. 3. Vychovávati pomocný personál k výkonné službě letecké potřebný. Bdíti nad tím, aby vývoj sportovního letectví dál se v intencích československého státu.“
Nejen v původních plánech (tento záměr se objevoval ve stanovách až do zrušení školy) se počítalo s tím, že kromě centrální školy v Praze budou zřizovány stále či dočasné odbočky školy v různých koutech republiky, které by měly na starosti výcvik sportovních letců v republice. K tomuto záměru však nikdy nedošlo. O výcvik nových sportovních civilních letců se tak i nadále staraly regionální aerokluby či odbočky Masarykovy ligy.
Ministerstvo veřejných prací do příprav Ústřední pilotní školy investovalo půl milionu korun. Na konci roku 1929 byly všechny přípravy hotové a dobové Letectví v prosinci 1929 nešetřilo chválou, že se to konečně povedlo. „Dnes můžeme ale říci, že každý může se naučiti létati v ústřední pilotní škole, jejíž první učební běh započne v lednu roku 1930. Bude to škola, k niž možno míti důvěru, že za to, co investujeme do leteckého sportu, obdržíme plnou protihodnotu. [...] To, po čem jsme tok dlouho toužili, stává se konečně skutečností. Škola zřízena pro výcvik pilotů letadel turistických, pro sportovce amatéry, pro technický letecký dorost i pro letecky dorost, který jednou nastoupí vojenskou službu leteckou. O dokonalý výcvik jak po stránce teoretické, tak hlavně po stránce praktické, jest zaručené postaráno. Učitelé jsou zkušení letci a materiál jest opravdu pečlivě vybraný. Bude se školiti, poprvé u nás, na strojích skutečně sportovních, turistických; pouze nejprvnějši lety budou snad na osvědčeném typu školního letadlo vojenského. Žák bude se tedy cvičiti na stroji, který by přišel proň o úvahu, kdyby jednou své vlastni letadlo si vydržoval.“
