Poválečný boom
„Zlatý věk“ kyvných věží nastal až v poválečném období, především ve Francii. Francouzská armáda vypsala v roce 1946 požadavek na lehký tank, s hmotností do 13 tun, pro palebnou podporu výsadkových jednotek. Příležitosti se chopila konstrukční kancelář Ateliers de construction d’Issy-les-Moulineaux a navrhla vozidlo AMX-13. Požadavek na boj s nepřátelskými tanky si vynutil kanon ráže alespoň 75 mm. Aby se konstruktéři vešli do přísného hmotnostního limitu, použili dvojmístnou věž FL 10 s nabíjecím automatem. Kyvná věž byla v tomto případě ideálním řešením, protože se neměnila vzájemná poloha závěru kanonu a nabíjecího automatu.
Francouzský lehký tank AMX-13 se dá považovat za ikonu kyvných věží.
V převisu věže byly dva horizontální revolverové zásobníky po šesti nábojích. Díky tomu mohl střelec volit mezi dvěma typy nábojů a ničit cíle v rychlém sledu. Horší situace nastala po spotřebování 12 nábojů, respektive již prvních šesti z jednoho bubnu. Potom měla osádka dvě možnosti. Nabíjet ručně, což bylo možné, ale vzhledem ke stísněnému vnitřnímu prostoru a absenci nabíječe to bylo velmi pomalé. Druhou možností bylo zajet někam do krytu, opustit vozidlo a doplnit munici do zásobníků, což vyžadovalo čas a hlavně „mít možnost“. Každopádně věž FL 10 firmy GIAT byla velkým úspěchem a nakonec byly tanky AMX-13 vyzbrojené obdobně řešenými věžemi s kanony ráže 90 mm a 105 mm.
Vzhledem k celkové koncepci a úkolům francouzské armády, vyvstala po válce potřeba těžkého průzkumného vozidla, schopného rychlých a dlouhých výpadů do týlu nepřítele. Obrněné průzkumné vozidlo EBR (d’Engines Blindés de Reconnaissance) mělo být vyzbrojeno tak, aby mohlo vést ozbrojený průzkum, případně si dokázalo poradit s nepřátelskou obrněnou technikou.
Průzkumné vozidlo Panhard EBR
Konstrukční kancelář společnosti Panhard dala dohromady, co zbylo z předválečných plánů AM 40P, vozidlo zvětšila a upravila. Základní myšlenka zůstala stejná, ale EBR dostal druhého řidiče, sedícího zády ke směru jízdy, aby se v případě potíží nemusel na úzkých silnicích otáčet. Kyvnou věž použili konstruktéři kvůli menšímu průměru věnce. Na relativně úzký podvozek podařilo umístit dvojmístnou věž FL 11, vyzbrojenou 75mm kanonem SA 49. Protože byl kanon nabíjený ručně, neměla věž FL 11 zadní převis a byla celkově menší než FL 10 tanku AMX-13. Kanon SA 49 mohl používat americkou munici tanků M4 Sherman, M24 Chaffee, případně kanonů M3 a M6.
Vozidla EBR byla nakonec přezbrojena věžemi FL 10 z tanků AMX-13, ale na druhou stranu bylo pro válku v Indočíně postaveno pět AMX-13 s věží FL 11 z EBRu. Věžemi FL 10 byly vyzbrojené egyptské tanky M4A4 FL 10. Uvažovalo se i o modernizaci tanků M24 Chaffee těmito věžemi, ale zůstalo jen u projektu.
Lehký tank SK-105 Kürassier se vyráběl v Rakousku
Rakousko nepatří mezi tankové velmoci, nicméně firma Steyer postavila v roce 1967 zajímavý tank SK-105 Kürassier. Tento lehký tank byl kombinací značně modifikovaného podvozku domácího obrněného transportéru Saurer a francouzské věže FL 12, odvozené od původní FL 10, ale vyzbrojené kanonem CN 105-57 ráže 105 mm. Vozidlo bylo navrženo speciálně pro horský terén a vyznačovalo se dobrou stoupavostí, značně převyšující běžné tanky.
Kyvná věž byla logickou volbou kvůli velké depresi kanonu, takže umožňovala dokonalé využití vysokohorského terénu k obraně a napadání nepřátelských MBT (Main Battle Tank) palbou z vyšších pozic. SK-105 Kürassier se překvapivě dočkaly exportních úspěchů. Sloužily v Argentině, Bolívii, Botswaně, Brazílii, Maroku, Tunisku a Iráku. V Argentině vznikl prototyp tanku Patagon, což byl podvozek SK-105 Kürassier, vyzbrojený věží z vyřazeného tanku AMX-13.
