Prototypy a projekty
Kyvné věže nebyly jen záležitostí lehkých tanků. V kategorii středních tanků do 25 tun postavila konstrukční kancelář Batignolles-Châtillons dva prototypy s kyvnou věží, označené Char 25t. Tanky byly vyzbrojené 90mm kanonem s nabíjecím automatem, ale do výzbroje se nedostaly. V těžší kategorii do 40 tun postavila firma Lorraine zajímavý prototyp, připomínající přídí korby sovětský tank IS-3. Kromě kyvné věže z tanku AMX-50 měl tank netypická pojezdová kola s „run-flat“ pneumatikami. Prototyp se bohužel nedochoval. Po skončení programu byl sešrotován.
Do výzbroje se nedostala ani dvojice těžkých poválečných francouzských tanků AMX-50 a Somua SM. Oba byly vybavené kyvnými věžemi s nabíjecím automatem. Prototyp Somua SM byl vyzbrojený kanonem ráže 100 mm. AMX-50 pužíval původně stejnou věž, ale později vznikla verze vyzbrojená kyvnou věží Tourelle D se 120 mm kanonem. AMX-50 120 mm se dostal do omezené předsériové výroby. Brány závodu opustilo 10 tanků z nichž se jeden dochoval a budí zaslouženou pozornost při návštěvě muzea v Saumuru.
Předsériový francouzský těžký tank AMX-50 120 mm
Za zmínku stojí ještě lehký tank Char Leger De 12 Tons, který měl konkurovat AMX-13, ale v soutěži neuspěl. Koncepce byla podobná, ale na první pohled se lišil překrývajícími se koly, jako používaly německé tanky Pz.Kpfw. V Panther a Pz.Kpfw. VI Tiger.
Vedle Francie se těžkými tanky s kyvnými věžemi zabývali Švédové. Projekt Emil nebo také Kranvagn byly studie možných řešení původně středních, později těžkých tanků. Celkem vzniklo 18 variant s hmotností od 31 do 42 tun a s kanony ráže od 105 do 150 mm v kyvných věžích s bubnovým nabíjecím automatem, podobným AMX-13. Projekt skončil u několika modelů a dvou nedokončených podvozků.
Kyvné věže zaujaly i v zámoří. V roce 1953 vznikl v USA projekt lehkého tanku T71 pro aeromobilní jednotky. Soutěže se účastnily Detroit Arsenal, Cadillac a Aircraft Armaments. Projekt Detroit Arsenal počítal s kyvnou věží, ale nedostal se dál než ke zmenšené dřevěné maketě.
Lépe si vedl pokus o náhradu středních tanků M4 Sherman, vyvíjený pod označením T69. Prototyp byl vybavený kyvnou věží s kanonem ráže 90 mm a revolverovým zásobníkem na 8 nábojů. Palebný průměr doplňovalo dalších 32 nábojů. Jediný postavený prototyp je vystaven v muzeu ve Fort Benning.
Těžším bratrancem s kanonem ráže 105 mm byl tank T54E1. Tři prototypy tanků T54 byly postavené na podvozcích tanků M48 Patton a sloužily k ověření možnosti montáže 105mm kanonů na tank. Dva měly klasickou věž, jen T54E1 měl kyvnou věž s nabíjecím automatem.
Dalším plánovaným americkým tankem s kyvnou věží byl T57, vyzbrojený 120mm kanonem T179. Zajímavostí je, že nabíjecí automat nebyl v převisu věže, ale procházel šikmo dopředu do koše věže. Konstruktéři zvolili toto řešení, protože vzhledem k velikosti jednotné munice by musel být převis věže dlouhý a omezoval by náměr. Vznikly jen dvě věže a zmenšené makety vozidla. Vývoj pokračoval projektem T77, který měl používat stejnou věž na podvozku tanku T43 (budoucí M103). Ani tento projekt se nedočkal realizace a zůstalo jen u maket.
Úplným extrémem se stal projekt tanku T58 s kanonem ráže 155mm v kyvné věži vybavené revolverovým nabíjecím automatem. Podvozkem měl být opět T43/M103 ale ke kompletaci prototypu nedošlo. Dvě připravené věže byly po skončení projektu sešrotované, což je skutečně škoda, protože se jednalo o nejtěžší kyvné věže, jaké kdo postavil.
V polovině 70. let si na kyvné věže vzpomněli znovu Němci při projektu Begleitpanzer 57 (eskortní tank). Vozidlo na podvozku BVP Marder mělo dostat novou kyvnou věž, vyzbrojenou automatickým 57mm kanonem Bofors L/70 protitankovými řízenými střelami BGM-71 TOW. Pro nezájem Bundeswehru však zůstalo jen na papíře.
Kyvné věže nezůstaly stranou zájmu ani u konstruktérů v bývalém Sovětském svazu. Začátkem 50. let se objevil projekt těžkého tanku vyvíjeného pod označením Objekt 752. Tank měl být vyzbrojen kanonem M-62T2 ráže 122 mm v kyvné věži s nabíjecím automatem. Ale jako v řadě jiných případů, zůstalo jen u projektu.
