Stalin jednal se šéfem své bezpečnosti Lavrentijem Berijou a lidovým komisařem (ministrem) zahraničí Vjačeslavem Molotovem o tom, že by nabídli Hitlerovi příměří a postoupili mu Pobaltí, Moldavsko, velkou část Běloruska a Ukrajiny. Stalin argumentoval: Měla to být obdoba brest-litevského míru, který uzavřel bolševický vůdce Vladimír Lenin s Němci a Rakušany začátkem roku 1918 – výměnou za území dosáhl příměří.
Berija měl požádat bulharského velvyslance Ivana Stamenova, aby tuto nabídku s Němci dohodl. Stamenov odmítl fungovat jako prostředník. Odůvodnil to tím, že i kdyby sovětská vojska ustoupila až k Uralu, nakonec zvítězí.
Podle jedné Bulockovy verze to měl zaznamenat Berija někdy v červenci 1941, podle druhé se to odehrálo 7. října. Bývalý šéf archivu rozvědky KGB Vasilij Mitrochin se přikláněl k říjnovému datu. Rovněž někdejší agent KGB Oleg Gordijevskij, který žije v Anglii, se o tom zmiňuje.
Dokument z února 1942
Zapátral jsem na internetu. Našel jsem obsáhlý článek v deníku Komsomolskaja pravda z 21. června 2007.
Autoři v něm citovali spisovatele Vladimíra Karpova, důstojníka vojenské zpravodajské služby GRU, za války odměněného titulem hrdina SSSR, který v roce 2004 vydal knihu Generalisismus o Stalinovi. A tam uveřejnil podrobnosti o tomto návrhu.
Třebaže Rudá armáda odrazila koncem roku 1941 Němce od Moskvy, 19. února 1942 zformuloval Stalin pro Hitlera tuto nabídku:
Pátého května 1942 v 6 hodin ráno bude na celé linii fronty zastaven vojenský postup. Vyhlášeno bude příměří do 1. srpna 1942 do 18 hodin.
Mezi 1. 8. a 22. 12. 1942 se německá vojska stáhnou na hranici území, jenž je na přiložené mapě vybarveno červeně. Na této hranici také bude nová hranice mezi Německem a SSSR.
Po redislokaci vojsk budou ozbrojené síly SSSR koncem roku 1943 připraveny ke společným vojenským operacím s Německem proti Británii a USA.
SSSR deklaruje mírové spojenectví s Německem a obviní z rozpoutání války světové židovstvo v čele s Anglií a USA. V letech 1943–1944 povede bojové akce s cílem zavést „nový světový řád“.
Poznámka: V případě zamítnutí bodů 1 a 2 budou německá vojska rozdrcena a německý stát přestane jako takový existovat na politické mapě.“
Zástupce lidového komisaře (ministra) vnitra Vsevolod Merkulov odjel s tímto návrhem do města Mcensk obsazeného Němci, kde o tom jednal s generálem Karlem Wolfem.
Německé odmítnutí
Po rozhovorech, které trvaly od 20. do 27. února, ohlásil Merkulov Stalinovi:
Němci odmítli přistoupit na naše požadavky. Souhlasí se zastavením bojů na nynější linii fronty. Požadují, aby sovětská vláda skoncovala se Židy, izolovala je na severu a zlikvidovala. Vytvoření jednotné fronty proti USA a Velké Británii nevylučují. Po konzultaci s Berlínem Wolf oznámil, že pokud vedení SSSR vyhoví požadavkům německé strany, Německo stáhne svou hranici na východě ve prospěch SSSR. Berlín si představuje takové rozdělení světa: Latinská Amerika připadne Německu, Čína bude protektorátem Japonska, na severu Afriky vznikne Arábie pod protektorátem Německa.
Wolf „kategoricky odmítl možnost porážky Německa“. Naopak vyslovil názor, že po několika letech, až jeho vojska zvítězí, se bude muset Rusko vrátit k jednacímu stolu v mnohem slabší pozici.
Karpov tvrdil, že tyto přísně tajné dokumenty, které patří do Prezidentského archivu v Kremlu, tam studoval.
Šéf archivu: takové dokumenty nemáme
Reportéři deníku Komsomolskaja pravda mluvili s Karpovem, který jim potvrdil, že spisy, o kterých psal v knize, viděl. Měly voskové pečetě a podpisy. U některých chyběla archivní čísla. Byly tam i osobní poznámky Stalina. Karpov prohlásil, že pročetl také všech 45 svazků výslechů Beriji po jeho zatčení v létě 1953. V nich našel přiznání, že v únoru 1942 rozhovory s Němci skutečně proběhly.
Naproti tomu Kirill Anderson, ředitel Ruského státního archivu sociálně-politické historie, kam prezidentský archiv přešel, odmítl, že by tam měli dokumenty, o kterých hovořil Karpov: „Stokrát jsme to překontrolovali.“ Nicméně připustil, že je mohl Berija přesunout do archivu rozvědky NKVD/KGB, kde je Karpov „díky starému přátelství“ mohl číst.
Reportéři ruského deníku ověřovali, jestli Stalin Merkulova v Kremlu přijal, jak tvrdí Karpov. Podle oficiálních záznamů v roce 1942 tam nebyl nikdy, zato v následujících letech několikrát.
Ani v německém Spolkovém archivu neexistují dokumenty, které by na rozhovory v Mcensku ukazovaly, řekl německý historik Karl Krause. Rovněž generál Wolf, který zemřel v roce 1984, se o nich nezmínil.
Historik Arsen Martirosjan, který se zabývá přepadením Sovětského svazu Německem, jednání o příměří na počátku roku 1942 vyvrací. Vždyť Moskva byla v té době zachráněna. Už dříve se Stalin s britským premiérem Winstonem Churchillem domluvil, že žádné separátní rozhovory nepovedou. A společný boj proti „světovému židovstvu“ považuje za nesmysl.
Záhada zůstává záhadou
Žádný další článek na internetu s údajnou nabídkou Stalina na příměří s Hitlerem jsem nenašel. Historici zřejmě necítili potřebu se tím zabývat, je to pod jejich úrovní.
Ovšem na druhé straně Alan Bulock je příliš renomovaný historik, než aby psal o něčem, o čem má pochybnosti. Rozhodně musel vycházet z důvěryhodného materiálu. Bývalí příslušníci tajné služby KGB Mitrochin a Gordijevskij si také určitě nevymýšleli, zveřejnili dost jiných informací, jimiž ohromili svět. Záznamy o návštěvách u Stalina, podle kterých u něj vyjednavač Merkulov nebyl, nelze brát vážně – kvůli utajení mohl projít bez zápisu. Ani neexistence spisů ve Spolkovém archivu nic nedokazuje. Mohou být v archivu výzvědné služby Abwehr anebo SD, které jsou stále pod zámkem v zahraničí, protože se staly válečnou kořistí.
Vladimir Karpov, který psal celý život o historii války a stoupal po žebříčku funkcí ve spisovatelském světě, neměl důvod, proč by si v kritické knize o Stalinovi vymýšlel nějaké nesmysly. Mohl být obětí dezinformace bývalých kolegů ze zpravodajské služby? Mohl. Ale proč?
Nicméně jeho tvrzení, že jednání mělo začít na jaře 1942, kdy už Němci na řadě míst fronty ustupovali, nemá logiku. Přirozenější by byla v roce 1941, kdy Rudou armádu wehrmacht neustále zatlačoval.
Jak si to tedy máme vysvětlit? Patrně nějaká jednání proběhla. Velice utajeně. Ve zpravodajských službách často s minimem zápisů. Pokud existují, mohou se skrývat pod krycími názvy, pod nimiž by je nikdo nehledal, což by nebyla výjimka. Navíc si musíme uvědomit, že archivy tajných služeb se otevírají velice pomalu a obezřetně. Například britská kontrašpionáž MI 5 stále ještě upouští po částech informace o své činnosti ve třicátých letech minulého století. A NKVD/KGB se neodhalila vůbec, pokud ovšem nepočítáme publikace uprchlíků a různé oslavné příběhy hrdinů špionáže.
Záhada tedy zůstává záhadou.