Militarizace civila
21. července 1999 oznámil ministr obrany Austrálie John Moore předběžného vítěze tendru – Boeing a Northrop Grumman. Nosičem nového systému včasné výstrahy měl být letoun Boeing 737-700 IGW (Increased Gross Weight), což není nic jiného než Boeing 737-700 se zesíleným křídlem a podvozkem z verze 737-800. Tato úprava byla vynucena požadavkem na vytrvalost. Do letounu jsou vestavěné další dvě nádrže a v případě nutnosti má drak rezervu pro instalaci dalších dvou.
Australský E-7 Wedgetail
Přestavba draku zahrnovala zesílení trupu od přepážky číslo 46 dozadu, aby unesl hmotnost antény MESA. Došlo ke zkrácení přechodu kýlovky do trupu, protože těleso antény samo o sobě zvyšuje směrovou stabilitu a na trupu se objevil celý les antén.
Osádka má k dispozici systém pro elektronický boj a vlastní ochranu EWSP (Electronic Warfare Self-protection). Ten integruje AN/AAQ-24 Nemesis pro aktivní směrové rušení v infračerveném pásmu. Otočná hlavice tohoto systému je umístěna pod ocasní částí letounu. Varování před ozářením laserovým paprskem zajišťuje LWS-20 (Laser Warning System) firmy Elistra. Odpálení nepřátelských řízených střel detekuje MWS (Missile Warning System) AN/AAR-54, pracující v ultrafialovém pásmu. Senzory jsou namontované pod přídí, zádí a na koncích křídel. Pasivní rušení zajišťují čtyři krabicové vrhače klamných cílů AN/ALE-47 umístěné po dvojicích ve výklencích na bocích přední části trupu.
Senzory systému pro elektronický boj a vlastní ochranu EWSP pod přídí
Senzory systému pro elektronický boj a vlastní ochranu EWSP na zádi E-7A
Komunikační systémy zahrnují SATCOM, tři systémy pro komunikaci v pásmu HF, přičemž první z nich používá vlečenou anténu na vrcholu kýlovky. Vysílačky v pásmu VHF a UHF pracující se změnou nosného kmitočtu a kódováním hlasu (Have Quick II). Pro nehlasovou komunikaci je k dispozici systém pro sdílení taktických dat JTIDS (Joint Tactical Information Distribution System), pracující na standardu Link 16.
Militarizace dále zahrnovala instalaci skluzu pro doplňování paliva za letu na hřbet těsně za pilotní kabinu. Takovým nenápadným důsledkem pro daňové poplatníky byla nutnost pořízení odpovídajících tankovacích letadel, protože RAAF používalo systém s pružnou hadicí. Ten byl zavržen jako nevhodný kvůli malému průtoku.
Na palubě letounu, v jeho přední části, je deset identických konzol operátorů. Každá je schopná zobrazovat veškeré informace a konfigurace pro jednotlivé operátory se provádí softwarově. Standardně se počítá se sedmi operátory ve službě a druhou směnou na vystřídání. Operátoři sedí nalevo bokem ke směru letu. Zády k nim jsou konzole operátorů komunikačních systémů.
Detail antény AESA E-7 a "boule" generátoru na motorové gondole
Za kabinou operátorů jsou šatny, kuchyňka a toalety. Nad centroplánem je oddechový prostor pro střídající směnu. Následuje přepážka oddělující „obytné prostory“ od technického zázemí. Za ní jsou umístěny skříně s bloky elektroniky, počítače a pomocné systémy. Zvýšená spotřeba elektrické energie si vynutila montáž výkonnějších generátorů s výkonem 190 kW. Navenek se to projevilo boulí na levé straně obou motorových gondol.
