Programu vývoje nové generace obrněných vozidel nazvanému Scorpion předcházely v roce 2005 prvotní analýzy. Na základě jejich výsledků dostaly firmy Renault Truck Defence a Nexter v roce 2010 od výzbrojního úřadu francouzského ministerstva obrany kontrakt na vývoj demonstrátoru pro ověření možných řešení na náhradu obrněného transportéru VAB (Véhicule de l’avant blindé). Program byl oficiálně zahájen po vyhodnocení výsledků testů a výběru strategických partnerů v prosinci 2014.
Co bylo cílem?
Novinku oznámil francouzský ministr obrany Jean-Yves le Drian během návštěvy 27. praporu alpských střelců BCA (Bataillon de Chasseurs Alpins) ve Varces. Zároveň oznámil, že program se dělí na dvě hlavní větve: vývoj víceúčelového obrněného transportéru VBMR Griffon (Véhicule Blindé Multi-Rôles) a vývoj průzkumného obrněného bojového vozidla EBRC Jaguar (Engin Blindé de Reconnaissance et de Combat). Dnešní článek se bude věnovat průzkumné verzi EBRC.
Cílem programu EBRC Jaguar bylo nahradit předchozí generace průzkumných kolových vozidel, především AMX-10RC, ERC-90 F1 Lynx, respektive ERC-90 F4 Sagaie a částečně i stíhač tanků VCAC Mephisto s protitankovými řízenými střelami HOT (High Subsonic, Optical, Remote-Guided, Tube-Launched).
Z předchozích studií vyplynulo, že starší vozidla sice byla modernizována, například ERC-90 dostaly nové motory, AMX-10RC přídavný pancíř, ale vývojový potenciál podvozků byl vyčerpán a další úpravy by byly mrháním prostředky. Nehledě na skutečnost, že se od konce studené války výrazně změnily podmínky na bojištích a starší technika v lokálních konfliktech jen obtížně plnila požadavky velitelů.
Roli systémového integrátora plnilo konsorcium tří firem: Nexter Systems, Renault Truck Defence a Thales. Každá z firem byla odpovědná za vývoj příslušné části vybavení a mohla využívat síť svých prověřených subdodavatelů. Většina komponentů programů Griffon a Jaguar měla být společná. Zadání požadovalo sdílení 70 % dílů. Navíc měli dodavatelé vycházet, pokud možno, z civilních verzí. Cílem bylo udržet celkovou cenu vozidel v přijatelném rozmezí.
Základem byl výběr vhodné koncepce. Požadavky na vysokou mobilitu a přepravitelnost v operačním rozsahu diktovaly použití kolového podvozku. Celková hmotnost nesměla překročit 25 t. Do tohoto limitu se vešlo nejvýše uspořádání 6×6, čtvrtá náprava by dostala vozidlo mimo limit. Kvůli požadavku na obratnost ve stísněných prostorách horských a zastavěných oblastí se konstruktéři rozhodli použít řiditelnou první a třetí nápravu.